KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

Všechny ty zlé věci, které nikdo nikomu nechce říkat

15. ledna 2012 v 22:03 | Aprille |  Others
Nepíše se mi to snadno a proto přeskočím všechny možné úvody, které se mě nechtějí psát a vám číst.

Je tomu rok, co jsem tu psala článek naposledy. A je mi to opravdu moc líto. Omlouvám se a ani nevíte, jak moc mě mrzí, že jsem vás tu nechala čekat, bez jediného slova na vysvětlenou zmizela z povrchu země a nechala všechny povídky nedopsané.

Opravdu mě to mrzí a tím pádem mi je ještě hůř, když vám teď po tak dlouhé době musím napsat, že v tomto blogu pokračovat nebudu. A ač mě to mrzí sebevíc, nic s tím nenadělám a doufám, že porozumíte mým důvodům, o kterých jsem sem původně psát nechtěla, protože mi není příjemné o tom mluvit, zmiňovat se, psát nebo třeba jenom na to myslet. Nicméně se cítim povinná alespoň podat vám kloudné a pravdivé vysvětlení mé nepřítomnosti. Chvíli jsem si myslela, že bude lepší, když už to nechám být a prostě už sem nic nenapíšu - však to znáte, všechno jednou přejde a na tento blog se brzy zapomene... ale vy si zasloužíte vysvětlení. Četli jste mé povídky, psali milé komentáře - a ani nevíte jak mě dojali, když jsem si je teď znovu po té dlouhé době četla - a povzbuzovali mě v mém psaní a spravovaní tohoto blogu.

Nevím, jak to napsat, aby to nevyznělo jako když si z vás dělám legraci, protože není nic co se legraci podobá méně než to co se vám právě odhodlávám napsat, proto se omlouvám za nešikovná slova, za ten rok jsem nenapsala ani čárku natož něco alespoň vzdáleně podobné mé předchozí tvorbě, takže jsem poněkud vyšla ze cviku. Doufám, že i tak to bude alespoň k pochopení.

Takže abych to zkrátila, krátce poté, co jsem vám před rokem - pokud se nemýlím, bylo to v lednu asi touto dobou - napsala ten poslední článek, naskytla jsem se v autonehodě, o které se nebudu rozepisovat a důsledkem čeho jsem strávila posledních deset a půl měsíce v nemocnici, z čehož si pamatuji jen poslední tři týdny jelikož těch prvních necelých deset měsíců jsem strávila v bezvědomí. Myslím, že jste dost rozumní na to, aby jste to pochopili, i když vám to řeknu třeba trochu hrubě a na rovinu, že první, co jsem udělala po tom, co jsem se probrala a konečně mě pustili domů z nemocnice , nebylo, že bych si vzpoměla na tento blog a znovu se vrátila k veselému blogaření. Ve skutečnosti jsem si na tento blog nevzpomněla dřív než na nový rok. Za to se opět omlouvám, ale měla jsem jiné starosti - opět se omlouvám, jestli je to řečeno až příliš na rovinu. Při nehodě mi nárazník přerazil pravou ruku a zpřetrhal všechny nervy. Čímž se dostávám k další věci, kterou jsem vám chtěla sdělit.

Byla bych ráda, kdybych teď mohla prostě jen navázat na předchozí články a pokračovat ve psaní, ale abych řekla pravdu, už na to ani nemám náladu. A abych promluvila ještě horší pravdu, s jednou funkční rukou se píše hodně pomalu a hodně špatně - jen tento článek píšu už půl druhé hodiny a trávit nad psaním tolik času, když musím tolik dohánět, to je luxus, který si mohu sotva dovolit.

Sama doufám, že se k psaní ještě někdy vrátím. Věřím, že i když teď na to duševně prostě nemám, někdy se ta chuť do psaní snad vrátí. Ale nevím kdy a jestli vůbec. Omlouvám se za to. Doufám, že jste mě alespoň trochu pochopili.

Tímto se s vámi loučím (doufám, že ne jednou pro vždy), ale i tak, pro jistotu, kdyby náhodou jsme se už nesetkali,

sbohem.
Vaše Aprille
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Catherina Catherina | Web | 15. ledna 2012 v 22:14 | Reagovat

Ahoj, mrkni na muj web

2 Emi Emi | Web | 15. ledna 2012 v 22:19 | Reagovat

Akorát jsem z nostalgie projížděla blogy, na které jsem dříve chodívala, včetně toho svého, už ukončeného, a říkala si, zda se to tu nerozhýbalo a proč je tu vlastně tak mrtvo. Teď už tomu rozumím a moc mě mrzí, co se stalo. Po pravdě nevím, co bych na něco takového napsala, ani jak bych se ve Tvé pozici zachovala. Za věty, ve kterých doufáš, že se k psaní vrátíš, máš můj velký obdiv. Byť jsem tu moc komentářů nenapsala (zda vůbec nějaké), byla jsem pravidelnou čtenářkou a pokud se to tu jednou znovu rozjede, ráda budu číst znovu. Prozatím tedy hodně štěstí a pevné vůle.

K prvnímu komentáři, popřípadě jeho autorce se snad ani vyjadřovat nebudu...

3 Katty Katty | 25. ledna 2012 v 22:33 | Reagovat

Ahoj Aprillko, predem chci podekovat za vsechny tve prispevky a povidky, u kterych jsem stravila vecery, ale hlavne ti chci poprat hodne stesti a predevsim ZDRAVI, aby sis zivot uzivala stejne jako kdyz si psala sve povidky.Verim, ze se k tomu jednou vratis, protoze pokud to ma clovek v sobe, tak se jen tak nevzda. Taakze se preji brzke uzdraveni a drz se. paaa :-)))

4 Sara Sara | 6. února 2012 v 0:48 | Reagovat

jsem moc ráda, že si se ozvala :). Na tento blog jsem chodila hodně ráda a často a ještě dlouho asi budu! :) Ikdyž nic nového nepřibývalo stejně jsem si několikrát přečetla povídky které tu už jsou protože píšeš dokonale :) To co se ti stalo mě moc mrzí a vůbec se nemáš za co omlouvat, já jsem taky skončila s blogem a už jsem tam nikdy nenapsala a to jenom kvůli tomu, že už mě to prostě nebavilo a ty máš takovou sílu se vůbec otravovat psát takový článek když vůbec nemusíš a za to tě obdivuju :) Momentálně si čtu tvoji povídku "Co dokáže jedna sklenička, a co jich dokáže deset" :D  usmívám se jak měsíček na hnoji a to nejsem ani v půlce :D Opravdu jsem moc ráda za všechny tvoje povídky ať už jsou nebo nejsou dokončené :) Ale teď ta hlavní věc :D Přeju ti ať je všechno v tvém životě tak jak má být, ať máš zase obě ruce zdravé a užíváš si života co jen to jde :) veřím, že to pro tebe vůbec nebylo lehké, ale zvládla si to takže si borec :D No nevím co napsat na závěr protože loučit se s tebou nechci a ani vlastně neloučím , ty tu jsi skrz tvoje povídky :) Moc se těším na to jestli se vrátíš :) Ale neber to jako nějaký nátlak toho, že se musíš vracet to vůbec ne :D já jenom, že bys chyběla mooooc lidem včetně mě :) Tak se prozatím opatruj a nezmrzni venku je strašná zima! :D Měj se... :)

5 Kika Kika | Web | 19. února 2012 v 11:26 | Reagovat

Ahoj Aprille, tak aspoň že si živá:) dycky muže  bejt hůř, děkuju za vysvětlení.. posledních pár měsíců sem sem nechodila už vubec ani se kouknout, to až ted sem měla nostalgii tak sem sem zašla.. doufam že znova začneš psát:) chápu že je to takhle těžký, ale aspoň normálně ne na počítači:) opatruj se:)

6 Kaczi Kaczi | E-mail | Web | 1. března 2012 v 21:22 | Reagovat

Ahoj Aprillko :) Klidně řeknu na rovinu, že jsi mi hrozně chyběla. Chodila jsem sem každej den, jen abych byla u toho, až se vrátíš. Když už to vypadalo, že se nic nestane, vracela jsem se aspoň jednou za čas. Tak i dneska.
Moc mě mrzí, co se ti stalo. Mohla bych říct, že tě chápu, ale ani v nejmenšim si to nedovolim. Nikdo, kdo to neprožil, to pochopit nemůže. Jsem taky povídkářka a procházet si tim, čim si procházíš ty, si představit nedokážu.
Vlastně jsem pořádně začala psát kvůli tobě, řikala jsem si "Jo, sakra, chci bejt jako ona. Je skvělá." Takže kromě povídek chci poděkovat i za tohle.
Drž se, holka. Držim ti palce z celýho srce ;)

7 Kaczi Kaczi | E-mail | Web | 1. března 2012 v 21:24 | Reagovat

*srdce

8 hplovehp hplovehp | Web | 3. března 2012 v 17:50 | Reagovat

Nedávno jsem se začala zajímat o upíří deníky a narazila na tenhle blog. Je mi moc líto, že tu nic nepřibývá, ale chápu tvoje důvody.
Ne, nelituju tě. Nevím jak ty, ale poslední věc, kterou bych chtěla ve tvém stavu, by byla lítost.
Já ti přeju, aby ses brzo zotavila a dokázala se přes tu hrůzu přenést, aby ses mohla vrátit k plnému užívání života - ať už se psaním nebo bez. Ale tvoje povídky mi budou chybět. Jsi můj velký vzor. ♥

9 Marry Marry | 13. března 2012 v 22:32 | Reagovat

To je mi vážně líto, tady je vidět že se to může stát komukoliv a prostě že život je nemilosrdný. Ale co tě nezabije to tě posílí a doufám že se tvá ruka vzchopí A také doufám že se zase vzpamatuješ a jednou se vrátíš ktomu co jsi měla ráda a i my všichni, k povídkám :)

10 Elena Elena | 21. května 2012 v 21:51 | Reagovat

Chudinka :( Mrzí ma že toto je môj prví komentár, ale tvoje poviedky už čítam fakt dlho :) Je mi to veľmi ľúto a dúfam že budeš zasa v pohode a možno ešte lepšie než pred tým :) Ked nechceš písať, nepíš, ak chceš píš :) SI v tom úžasná :) A vždy aj budeš :)

11 k@rin k@rin | E-mail | 13. července 2012 v 13:30 | Reagovat

Občas sem ještě pořád zavítám, měla jsem to tu hodně ráda a několikrát přemýšlela co se mohlo stát. Myslela jsem si, že tě to prostě přestalo bavit. Tvoje důvody nelze nepochopit, vlastně na tvém místě už bych asi nechala blog jen tak a neřešila ho. Obdivuju tě, že se si našla v sobě tu sílu a vysvětlila nám co se ti stalo. Je mi to moc líto :( Přeju hodně síly a energie ať se se vším co nejlíp vypořádáš. Snad máš kolem sebe dost milých lidí, kteří budou stát při tobě. Přeju hodně štěstí v životě! Kdyby jsi náhodou někdy blogovala nebo něco, tak se mi ozvi, ráda si od tebe cokoliv přečtu nebo prostě jen zjistím, jak ti je :)

12 Miňonka Miňonka | 17. července 2012 v 17:48 | Reagovat

Aprille, přeji si, aby ses uzdravila a na tu nehodu zapomněla.
Jsem Tvá vášnivá čtenářka a proto mě zklamalo(naštvalo), když se tu nic nepřidávalo a ty ses bez jediného slova vypařila. Chodívala jsem sem skoro každý den s myšlenkou jestli si něco nepřidala, ale moje aktivita upadala.
Teď po roce jsem si, ale znovu na tento blog vzpomněla. Když jsem si, ale přečetla toto rozloučení, cítila jsem se trapně, že jsem byla na tebe naštvaná.Plně chápu, že psaní je teď asi to poslední na co myslíš. Přeju Ti (určitě jako všichni tady) HODNĚ HODNĚ ZDRAVÍČKA a štěstí v životě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama