KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

Never say never ever!

30. prosince 2010 v 15:38 | Danielle |  Long Tales
Title: Never say never ever!
Author: Danielle
About: Příběh začíná tím, že k Eleně domů přijde Mariana Petrova, dívka z dávných dob. Stefan po čase zjistí spolu s bratrem, že to ona vystupovala v několika z legend, kde upíři hájili práva zemřelých a utlačovaných lidí. Mariana je spojena se Stefanovou dávnou láskou Katherine, a byl to právě on, kdo jako první věděl jak. Mariana je dcerou Katherine a Nathana, syna Klause, který zemřel už velice dávno. Mariana se začíná přátelit s Elenou a Damonem a buduje si zvláštní vztah se Stefanem. Zanechává v něm zmatek: je Elena opravdu tou dívkou, se kterou má být navždy? Navíc není Mariana jen tak obyčejná, její jasnovidecké a čarodějnické schopnosti jsou více než jen nebepečné. Svět by dokázala zničit mávnutím ruky. Ona ale chce to, co nikdy neměla. Matku, babičku, dědu, a otce, který zemřel před jejím narozením, kdy Katherininy rodiče své dceři dítě odtáhly. Tím dítětem byla ona. A ona to všechno skončí. A co Stefan? Bude konečně opravdu šťastný?
Author note: Tak jsem se pustila do další povídky :-) Možná některé potěším, jiné ne :-) Příběh se odehrává v trojúhelníku: Damon / Elena / Katherine / Nathan / Mariana / Stefan.... :-D :-D :-D Je to pro mě něco nového, děj není stejný jako v knížce, ani jako v seriálu, ale pevně věřím, že si k povídce nějakou cestu najdete :-) Co se týče kapitol, nevím, kolik jich napíšu, ale určitě to bude daleko delší než ta předešlá povídka. Možná ještě delší, než Cold Fire, co já vím :-) :-) :-) :-)

(Aprille Note: No tak já se znovu omlouvám (měla bych si na to omlouvání zařídit patent), ale tahle povídka mi na mailu přistála už dříve, ale jak jsem tak úžasně nestíhala, tak jsem si jí neměla možnost přečíst. Teď už jí mám přečtenou a je moc pěkná, tak doufám, že se vám bude také líbit =))


NÁVŠTĚVA

   Prokličkovala jsem kolem aut, které jezdily po silnici hlava nehlava. V duchu jsem je proklínala! Nenávidím takové omezence. V dáli, ode mě vzdálených asi 50 metrů, jsem viděla ten bílý dům s balkónem. Usmála jsem se. Ano, přesně ten hledám. Slyšela jsem i na takovou dálku všechny hlasy v něm, bylo to skoro jako ohňostroj. Vzpomínky na ten poslední se mi nádherně vryly do paměti. Jen jednou jsem je s někým slavila. Od té doby jsem stále sama. Ale vše záleží na zvyku člověka a přizpůsobení podmínkám. Jsem tady už tak dlouho, že vím co očekávat.
   Zvedla jsem hlavu a pozřela si oblohu. Mračna se divoce stahovala. Nejen, že bude pršet. Dnes večer bude bouřka. Velice silná a mocná. Takovou, jakou nikdo neviděl za posledních 150 let.

GILBERTOVI

   "Jeremy! Jdi ven z té koupelny, já se potřebuji také osprchovat! Můj ty Bože, jsi horší než teta Jenna!"
   Elenu už to nebavilo. Každé ráno. Každé ráno musela poslouchat zurčení vody a kapek, dopadajících na tělo svého bratra. A každé ráno to byla ona, kdo stál před dveřmi koupelny a čekal až se otevřou. Nebavilo ji to už. Jeremy nemá ohledy k vlastní sestře.
   Elena uslyšela z koupelny bratrův tlumený hlas. "Kdo dřív přijde, ten dřív mele, drahá Eleno!"
   Odfrkla si a s dupáním, připomínající klus závodního koně, seběhla schody do kuchyně, kde by na ni podle všeho měl čekat Stefan. Tedy, on tam byl, což o to. Ale ne sám. V tom spočíval ten háček.
   "Ahoj, Eleno. Dobrý vlasy!" podotknul hned na uvítanou rozjařený a rozesmátý, ironický obličej bratra jejího přítele. Ne, on tu musí být každý den, to snad není možné! Hned po ránu jí musí pít krev!
   Ušklíbla se. "Nazdar, Damone. Co tu chceš?"
   "Aaaale!" protáhnul dlouze a zavdal si něčeho červeného ze sklenice na pití. Raději se neodvažovala myslet na to, co to bylo za červenou tekutinu, přestože odpověď znala velice dobře.
   "Takhle se vítá přítel?"
   Elena si opět odfrkla a u kuchyňského pultu si nalila limonádu. Byla unavená, i když byla sobota, nechtělo se jí vstávat tak brzo. Snad stihne nakoupit než se vrátí Jenna od Alarica. Nechce jí neustále přidělávat práci, když to vůbec není nutné. I ona s Jeremym musí přiložit ruce k dílu, aby na to nebyla jejich teta sama.
   "No, až Jeremy opustí konečně koupelnu, řekněte mu, že ho zabiji. A teď mě omluvte, zajdu na nákup!" oznámila jim a než jí stihnul jeden, nebo druhý odpovědět, byla v tahu. Práskla dveřmi tak hlasitě a silně, že jedna okenní tabulka vylétla ven a roztříštila se na zemi na tisíce malinkých kousíčků.
   Stefan se ošil. Nesnášel, když jeho bratr neustále otravoval jeho milovanou Elenu. Už po ní musel opravovat dvoje dveře a dvě okna. Ne, že by to stálo hodně času, ale hodně přesvědčování a utěšování. Damon prostě nemohl jeden den být jako normální člověk. Ne, to je něco naprosto nereálného. Tedy, pro něj.
   "Bratře, nešlo by to trošku… příjemněji?" začal opatrně. Byl si jist tím, že jeho bratr nebude milý. Zrovna na něj určitě ne.
   Damon pozvednul jedno obočí vzhůru. "Příjemněji? Ale bratře! Netušil jsem, že chceš trojku. Tak ale zkusit se má všechno co?"
   Zatímco se jeho bratr rozchechtal a div se nepropadnul do země, jak se držel za žebra, která ho nenapravitelně bolela, Stefan pouze pokrčil rameny a s povzdechem se rozešli. Každý někam jinam. Zatímco Stefan si na kuchyňské lince připravoval něco v podobně musli sušenek, Damon se rozvalil na příjemném a pohodlném červeno černém gauči, nohy si položil na stoleček blízko pohovky a zavřel oči. Stefan nad ním mohl pouze kroutit oči. Těšil se tak moc na to, že spolu s Elenou budou jeden den sami a kde nic, tu nic. Vždycky musí všechno zkazit, to je prostě on.
   Najednou se rozdrnčel zvonek u vchodových dveří. Damon, v ruce třímající skleničku s červenou hustou tekutinou, se vyděsil a sklenku skoro upustil na zem, kde by se asi horko těžko smývala. A Stefan, který měl dnes moc dobré smysly a bystrý rozum, se jen nenuceně  zasmál a šel otevřít. Damon se k němu ihned přihnal a společně šli přivítat návštěvníka, poněvadž jeden jako druhý očekávali Elenu.
   Jenomže Elena to nebyla. Ani zdaleka ne. Tímhle začínala první veliká bouřka, kterou žádný z bratrů ještě nezažil. Tímhle. Ne svými hloupými, věčně stejnými hádkami a problémy!
   Když Damon otevřel (předhonil Stefana, určitě ne náhodou), skoro vyvalil oči na tu krásku stojící před ním.
   Byla přímo jako bohyně krásy. Ne, ta do ní měla hooodně, hooodně daleko. Dívka, hádal jí tak šestnáct, sedmnáct, měla vysoké černé kožené boty, černé upnuté kalhoty s nohavicemi zastrčenými uvnitř zmíněných bot, bílé tričko bez nápisu, jen s jednoduchým hlubokým výstřihem, pod kterým šlo jasně vidět, že nestrádá, a na tričku navlečenou černou, dlouhou, slušivou, koženou bundu. Bylo to přímo jako vystřiženo z módního časopisu People. Ale ten obličej předčil všechno. Jestli si kdy o nějaké dívce, nebo ženě myslel, že je krásná, asi existuje ještě nějaké jiné slovo, které má stokrát krásnější a větší význam. Ona byla božská! Tmavě modré oči, přesně jako nebe chvíli před bouřkou, koukali nezvykle pobaveně na jednoho z bratrů, toho krásnějšího. A oválný obličej zakrývaly půvabné a extrémně dlouhé vlasy, téměř až po kotníky. Dlouhé, nádherně natočené do mořských vln, objemné, lesklé, černé, s několika zlatými pruhy rozsetými po vlasech. Měla je přehozeny před pravou stranu těla. V ruce třímala něco jako mapku.

   Zmáčkla jsem zvonek u kovových dveří a čekala na nějakého jejího majitele, který otevře. Po chvilce se tak skutečně stalo a já zírala do očí hned dvěma krásným mužům, přičemž jeden z nich, černovlasý s očima jako modré nebe, byl určitě ten krásnější z nich a asi také sebevědomější a arogantnější.
   Nahodila jsem pobavený výraz. Všimla jsem si, jak mě jeden jako druhý překvapeně a udiveně prohlíží. Všichni to tak dělali. Konečně jsem si nemusela dávat na čas a promluvila na ně.
   "Dobrý den, omlouvám se, že ruším. Nesu Eleně nějaké věci. Pár sešitů. Jestli to teda nevadí!" dodala jsem a jemně se otřásla. Venku nebyla zima, ale musela jsem přeci nějak zařídit, aby mě pustili dovnitř.
   Ten černovlasý a šedooký hned přikyvoval. "Jo, jasně, pojď dál! Elena přijde za chvilku, šla nakoupit."
   Spokojeně jsem se zatetelila a zapředla jako kotě. Všimla jsem si, že mě jeho bratr nezvykle dlouho pozoruje. Asi jsem mu někoho připomínala, no nemohla jsem se tomu přece divit! Pozorně jsem si prohlédla práh domu, aby nedošlo k omylu a překročila jej. Potom už šlo všechno jako po drátkách a já se mohla konečně pustil ke slovu, na které jsem se připravovala už docela hoodně dlouho.
   Věděla jsem, o koho jde. O ty dva muže. Znala jsem je. Tedy, z vyprávění. Dlouhou dobu  jsem cestovala po širém světě a potom narazila na jednu bandu, která Salvatorovi docela dobře zná. Vím o nich všechno. Možná to je také důvod, proč jsem za Stefanem a Damonem přijela, oni mi pomohou. Nenechají mě na holičkách, když jim řeknu o co mi jde, proč jsem přišla. Možná, že budou také hodně dobře zírat, když jim povím, kdo ve skutečnosti jsem. Neuvěří, bude to pro ně navýsost těžké.
   "Děkuji. Ale neměli jste mě zvát dovnitř. Jak hloupé!" zasmála jsem se a mapku pohodila na válendu, nebo co to vůbec bylo. Pozorovala jsem jejich vrásky, které se postupně vyjasnily. Nikdo z nic nezačal. Bylo to tak lepší, začnu totiž já a nebudu se rozhodně nijak dlouho zdržovat.
   "Já jsem Damon a tohle je Stefan, můj bratr!" začal ale ten černovlasý. Nečekala jsem, že by se někdo z nich odvážil. Chvilku jsem přemýšlela jak dopovědět. Ale já nikdy nelhala, takže nebyl důvod s tím začínat teď.
   "Já vím," přikývla jsem jako neskutečně skvělý znalec a posadila se na gauč. "Znám vás moc dobře."
   Damon povytáhnul jedno obočí vzhůru. "Fakt? A to jsme se kupodivu nikdy nesetkali. Takovou krásku jako ty bych si určitě pamatoval."
   Přikývla jsem. Nemusela jsem se sama sebe ptát o co mu jde, protože to bylo více než jen jasné.
   "To se nedivím. Znám vás z pohádek, z legend, bájí. A příběhů. Možná je lepší, že tu Elena není."
   Konečně se ke slovu dostal i druhý bratr.
   "Ty pro Elenu žádné sešity nemáš, viď?"
   Usmála jsem se a potutelně zavrtěla hlavou. "Nee."
   "Tak proč tu jsi?" zeptal se podezíravě a nemohla jsem mu to mít za zlé. Koneckonců, také bych ho podezírala, být na jeho místě.
   Pokrčila jsem rameny. "Doufala jsem, že mi můžete dát nějaké odpovědi. Týkají se vlastně jen jednoho člověka, není na tom nic těžkého. Potřebu znát pravdu a fakta a vy jste dva upíři, co mi pravdu řeknou, poněvadž ji znají."
   Damon překvapeně zamžikal a promluvil: "Jak víš co jsme zač? Kdo ti to o nás řekl, holčičko?"
   Na důkaz jeho odpovědi jsem se nesmírnou rychlostí přiřítila k jeho tělu, popadla ho oběma rukama za krk a přitiskla na zeď. Zachroptil ať ho pustím a já poslechla. Ale nejdřív jsem mu ještě něco řekla.
   "Neříkej mi "holčičko"!" zasyčela jsem.
   "Proč jsi tu?" nedal se Stefan a přišel blíž ke mně zatímco Damon stále překvapeně a možná že i vyděšeně stál u zdi a nemluvil, jen si mnul krk, na kterém se mu nádherně rýsovaly moje dvoje ruce. Byla jsem se sebou na výsost spokojená.
   "Říkám, hledám odpovědi."
   "Ohledně koho?" zeptal se naštvaně a rozzuřeně Damon, který se ke slovu konečně odvážil…
   "Katarina Petrova."
   Tak zněla má odpověď. Dokonale jsem ji promýšlela, aby to mělo ten zvláštní speciální efekt. I když… člověk se nad tím za myslí a dojde mu, že žádný speciální efekt ani nepotřebuje. Jméno samo o sobě v nich vyvolávalo strach a otázky.
   První z nich se sebral Stefan, ale neměl čas něco odpovědět, poněvadž vešla do domu Elena. Prohlédla jsem si ji. Hrklo ve mně tak moc, že jsem upustila sklenici s krvavou tekutinou, kterou jsem si nevědomky vzala ze stolu, kam ji položil Damon, aby nepřišla k úrazu. Naštěstí byl rychlejší a chytil ji. Zamrkala jsem a ten zjev, který přede mnou stál, pozdravila příjemným hlasem.
   "Ahoj, Eleno!"
   Přímo jsem slyšela, jak můj tón přede a byla z toho štěstím bez sebe. Elena je na Katherine podobná jako vejce vejci. Jen s tím rozdílem, že má dokonale jinou povahu, má Stefana a není to upírka… ani…
   "Kdo to je?" zeptala se dotyčná.
   Damon se na ni směle uculil. "To bychom také hodně rádi věděli, panstvo!"
   "Ale no tak, Damone!" zasmála jsem se a snažila se nedívat na Elenu. Nebylo mi totiž zrovna příjemně. "Jsou tu i ženy."
   "A těch si všímám."
   Protočila jsem oči. Elena se očividně nedala, netušila, co jí hrozí. Ode mě.
   "Ráda bych věděla, kdo to je?"
   Stefan se na mě hluboce zadíval, až jsem se skoro začervenala a uhnula pohledem. Nejsem na tohle zvyklá. Mám dojem, že si dal dohromady dvě a dvě. Koneckonců, zase tak hloupý není. Jeho pronikavý pohled mluvil za vše. Ani nevím, proč mě to tak rozhodilo. Čekala jsem snad větší… šok?!
   "Katherine nám to nikdy neřekla," objasnil mi a já s jistým zadostiučiněním poslouchala, jak Eleně buší srdce. Došlo mu to, Stefan je prostě dobrej, napadlo mě. A kupodivu to hned neprozradil, to se nestává každý den.
   Pokrčila jsem rameny a začala obcházet Damon a Stefana. Oba dva mě střežili pohledy a nekoukli se ani na sebe, ani na Elenu, nápadně podobnou Katherine.
   "Tajila vám hodně věcí. Z jakého důvodu by se chlubila zrovna tímhle?"
   "Měla," odfrkl si Stefan a ostražitý výraz vystřídal milý pohled. "Nečekal bych, že to bude možné!"
   "CO SE TO TU DĚJE?" vykřikl Damon i Elena navzájem jako maličká sehraná dvojka. OK, souhlasila jsem s nimi v duchu, možná už jim tu pravdu říct můžu. Vlastně mě ani neubude.
   "KDO JSI?"
   Stefanův upřený, ale zato souhlasný úsměv, mě nezklamal.
   "Katherinina dcera."



 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kiki kiki | 26. ledna 2011 v 18:03 | Reagovat

kedy bude pokracovanie???skoncilo to zaujimavo...rychlo dopis dalsi diel...teraz...rychlo...davaj...no hybaj.....davaaaaaaaaaaaaaaj

2 ds ds | 2. března 2012 v 17:22 | Reagovat

wsw

3 veva veva | 2. března 2012 v 17:23 | Reagovat

Kedy bude pokračoanie ??? čím skôr prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama