KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

Don´t trust her, ´cause she´s not worthed it (3)

19. prosince 2010 v 15:35 | Aprille |  Long Tales
(A/N): No jéje =D Řekněte mi prosím, že vy všichni končíte školu až v úterý (respektive ve středu) a že nemáte prázdniny už teď... Aspoň něco by mi mohlo trochu zvednout náladu, když už zejtra musíme psát ten test ze zeměpisu a závěrečnou essey na angličtinu... No nic, asi nemá cenu vám slibovat, že o vánočních prázdninách sepíšu novou povíkdku, tak maximálně ještě bych mohla zkusit dopsat nějakou starou, ale jinak asi nebudu mít čas vůbec na nic, páč si naši milí učitelé usmysleli, že když už máme ty prázdniny, že by nám tedy měli poskytnout dost práce na to, abychom se o těch prázdninách nenudily... no a takhle samozřejmě mysleli všichni učitelé a úplně na každý předmět, takže budu pravděpodobně i na štědrý večer zahrabána pod tunou esseyů a prezentací z cizích jazyků a projektů na chemii a na fyziku... a pak ještě, aby to třeba nebylo málo, musím jít na tu soutěž v recitaci, takže se mám ještě učit báseň o dvou stránkách, a kdyby mi ani to nestačilo, tak tedy ještě olympiáda z češtiny (docela funny, když si pomyslím, že posílají dislektika na olympiádu z češtiny =D)... no a kdyby mi ještě nějakým úplně nevysvětlitelným způsobem bylo i tohle málo, tak teda ještě olympiáda ze španělštiny... no a navrch ještě několik projektů na informatiku a takový malý referát z biologie a ke všemu ještě předem ohlašuji mou nepřítomnost tak asi na dva dny, páč musím jet na Vánoce ještě k tátovi do olomouce na návštěvu... Takže ještě někdy v bližší době vás informuji, které dva nebo tři dny to budou...
Ale to je jedno... to jsou všechno moje starosti a pravděpodobně vás už nudím - no tak, už vás nebudu zdržovat a tady máte další díl povídky Dont trust her... =)


Elena:
"Eh?," vypravila jsem ze sebe, jak jsem se tak otáčela kolem dokola a snažila se přijít na to, kde asi tak jsme, jenže jsem neměla za indície nic jiného než jen tmu a pár stromů. "Kde to jsme?," zeptala jsem se podezřívavě Damona.
"Tak to ti právě neřeknu," zašklebil se na mě Damon a ačkoli jsem ho v tu chvíli měla děsné nutkání něčím přetáhnout, díky svým bolavým nohám z podpadků jsem to překonala, přešla až k němu a bez jakékoliv újmy na jeho zdraví jsem se o něj opřela a čekala, až se mi znovu dokrví nohy - ono se řekne podpadky, ale já už vím, čím mučily zloděje ve středověku.
"Proč?," zeptala jsem se a předem neočekávala žádnou odpověď.
"Abys mi neutekla," zakřenil se a přtáhl si mě blíž.
"Tak ale to je čistá provokace," oznámila jsem mu umíněně,"vždyď víš, že bych ti neutekla." Pak jsem se trochu samolibě ušklíbla," Rozhodně ne s těmahle botama,"dodala jsem.
"Pak kdo provokuje,"zabručel Damon a mě bylo hned jasný, že si ten malý rejpanec hnedle odpykám. V příštím okamžiku už mě impulzivně líbal na krku a jeho hbyté prsty se dobívaly pod mé šaty. Někomu jinému bych asi takové nestoudnické chování netolerovala, ale jakmile šlo o Damona, bylo mi stejnak jasné, že dojde i k horším prohřeškům na etiketě, takže jsem do toho už zbytečně nerýpala.
Ale nemohla jsem ho nevarovat. "Damoneeee!,"kníkla jsem zpod jeho rtů. "Vždyť jsme v lese...nebo tak nějak!!," chtěla jsem se mu nějak vysmeknout s tím, že mu přinejmenším domluvím, vrátíme se zase ke mě do pokoje a budeme pokračovat tam, jenže on si mě zase hned přitáhl k sobě a políbil tak hezky, že jsem to nějak zapoměla.
"Není to les," pošeptal mi do ucha, které následně provokativně políbil také.
"Občas bych tě nejradši nějak nazvala,"povzdechla jsem si nakonec, když už jsem se smířila s tím, že tyhle šaty možná ráno nedožijou.
"Jsem asi o sto padesát let starší, měla bys mi vykat," zaculil se a pokračoval ve své nestoudnické činnosti.
"Pane Salvatore," zapředla jsem škodolibě a přitom ho objala kolem krku.
"Nezlob, potrestám tě," oplatil mi stejnou měrou a pokračoval ve svých polibcích na mém obnaženém krku.
"A co mi uděláš? Stanovíš mi denní dávku polibků?"
Jen se tiše zasmál mě přímo do ucha. Zaslechla jsem v tom nepříjemný podtón škodolibosti.
"Ne," nechal vyznít do prázdna a dal si pěkně na čas, než pokračoval. "Zlechtám tě," zavrkal rozkošnicky a v příští sekundě už jsem se zmítala v jeho náruči v záchvatech smíchu, jak jeho hbyté upíří prsty putovaly po celém mém těle a dráždily mě kde jen mohly.
Musel mě plně podpírat, protože jinak bych se byla hned zhroutila k zemi. Nebyla jsem schopná ani jediného souvislého slova, natož pohybu. A řeknu vám něco, upířímu lechtání už se nedá říkat lechtání, ale mučení. Navíc Damon si pro tu svou tyrádu s prsty vybíral taková místa, že mi to ani nemohlo být v pravém smyslu nepříjemné.
Stejně jsem se ho ale snažila setřást. Samozřejmě to nešlo. Musela jsem být o něco vynalézavější, takže jsem ho nakonec s využitím vší mé kreativity paralizovala vášnivým polibkem, při kterém zapoměl hýbat prsty po mém těle. Byl by to dokonalý polibek, kdybych si najednou neuvědomila, že mě někdo zezadu sleduje. Byl to takový divný pocit v zátylku, nevydržela jsem to, musela jsem se od Damona prudce odtáhnout a otočit se tím směrem.
A v tu chvíli mnou projel naprostý děs. Stála jsem tváří v tvář Stefanovi, který na mě nevěřícně civěl a stál tam mezi stromy a tmou přikovaný jako solný sloup.
Nevím, jak mě to napadlo. Byla to jediná možnost, nechtěla jsem Stefana ranit a rozhodně jsem nechtěla, aby se to dozvěděl takhle. A možná jsem ho taky ještě stále nějakým záhadným způsobem milovala, nevím...
No a tak jsem začala tu největší a nejzrůdnější lež v historii lidstva na téhle planetě.
Nahodila jsem pokud možno provokativní a sebevědomý výraz a upřeně se zahleděla na Stefana mým nejlepším provokativním pohledem. "Ahoj, Stefane,"zapředla jsem jak nejlépe jsem uměla a snažila se co nejvíce se napřímit a vůbec vypadat tak nějak elegantněji.
"Katherine," vydechl Stefan a i když jsem si povšimla mírného náznaku potlačované úlevy v jeho hlase, byla jsem v tu chvíli děsně ráda, že je tma a není tudíž poznat, že nemám Katherinin prsten, který by mě jakožto upíra měl chránit před denním světlem.
A přesně v tu chvíli mi došly nápady. Nikdy jsem se s Katherine nepotkala, znala jsem jí jen z vyprávění, nevěděla jsem, jak se chová, ani nic jiného. Nicméně jsem věděla, že momentálně tahle hra představuje můj život.
Nemohla jsem na Stefana jen tak vybalit, že už ho nemiluju a to ještě hned po tom, co mě přistihl při vášnivém líbání s jeho bratrem. A ještě ke všemu když jsem si tím ani sama nebyla tak jistá...
"Co tu děláš, Katherine?,"zeptal se s klidem v hlase Stefan, který už se očividně vyrovnal s tím, že mě (tedy Katherine) zase vidí v tomhle městě. Díval se na mě takovým strnulým, ale pevným pohledem a mě jen tak napadlo, že v žádném případě nechci, aby se tak někdy díval na mě.
"Jsem na odchodu," usmála jsem se na něj pokud možno koketně a ledabyle se otočila na Damona. Tvářil se trochu zmateně a ani jsem nemusela umět číst myšlenky, abych věděla, že právě zvažuje moje bytí Katherine a k tomu můj stále ještě teplý dotek na jeho kůži. Nenápadným pohledem jsem se mu snažila naznačit, ať se laskavě snaží trochu víc hrát tu děsivou hru, která se mi právě povedla rozehrát, nebo jinak že já skončím s utrhnutou hlavou a on pravděpodobně taky.
Naštěstí pochopil.
"Stefane, prosím!!! Mohl bys, prosím tě, nestrkat ten svůj nabručený nos do soukromých zálžitostí?!," věnoval Stefanovi jeden svůj klasický cynický pohled a nenápadně mě uchopil za ruku a už už se mě chystal táhnout svou upíří silou do tmy, pokud možno tak, aby nebylo vidět, že jsem tažena, když se zase ozval Stefanův hloubavý hlas.
"Přoč tu jsi?," dotíral znovu a jak jsem se na něj tak pomalu otočila, v očích jsem mu viděla zlobu a hněv. V hlavě mi to šrotovalo jako nikdy předtím. Co by asi na tohle řekla Katherine...
"Uvidíš," utrousila jsem nakonec s lehkým úsměvem a nenápadným stiskem ruky jsem dala Damonovi znamení, že teď je ta pravá chvíle, abychom vzali roha.
Naštěstí mě pochopil a v dalším okamžiku už jsem nevěděla ani kde mám hlavu a kde patu. O pár dalších chvil později jsem stála kdesi na nějaké příjezdové cestě, patrně hodně daleko od Stefana a možná i hodně daleko od Mystic Falls.

Stefan:
Stál jsem tam jako by mě přibili ještě několik minut a civěl do prázdna, kde právě zmizeli.
Na děsivých pár chvil jsem si myslel, že je to Elena. Na těch několik děsivých chvil jsem měl za to, že ta kterou vidím líbat mého bratra, je moje Elena. V tu chvíli jsem byl skoro rád, že je to Katherine. Dokonce mi ani nijak nedocházelo, co její návrat všechno znamená, stačilo mi, že to nebyla Elena.
Ale možná jsem tušil, že je to Katherine, už od té chvíle, co jsem uslyšel ten smích. Elena se takhle nesměje. Tenhle smích se Eleně vůbec nepodobal, i když to byl defakto její hlas.
A vlastně... jak jsem si VŮBEC mohl myslet, že je to Elena?! Vždyť byla oblečená v minišatech a stála na podpadcích o velikosti minimrakodrapů - to prostě není Elena. Mělo mi být hned jasné, že se dívám na Katherine, budu se v tom muset ještě cvičit.
Upřímně... nevěděl jsem co dělat. Vlastně jsem ani nevěděl, jestli to mám říct Eleně. Z počátku jsem to bral jako samozřejmost, varovat ji před Katherine, ale teď jsem si nebyl tak jistý. Nechtěl jsem jí rozrušovat, v poslední době vypadala rozrušená už dost.
Ale asi jí to budu muset říct. Ale ne hned, nejdřív se pokusím vypátrat, co o tom jejím nenadálém návratu ví Damon.
Je to blbec, něco řekne.
Musím ho najít... A vlastně... to mě tak napadá... Jak dlouho už Damon o Katherine věděl? A jak dlouho už asi byla v Mystic Falls? To jsem byl tak slepý, že jsem si toho nevšimnul?
Zlepšuje se. Je čím dál lepší. Jak jsem o ní mohl nevědět?
To bude Elenou... Poslední dobou se chovala zvláštně a já měl o ní starosti. Nesoustředil jsem se na nic a ignoroval vše, co se dalo. To bude tím, proto jsem si nevšiml, že Katherine je zpátky ve městě.
Dál už jsem to nepitval a zamířil přímo k našemu domu. Damon měl hooooodně věcí na vysvětlování. Ale nejdřív ho musím najít...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tenny Tenny | Web | 19. prosince 2010 v 16:05 | Reagovat

Tohle je možná řečnická otázka, ale proč dáváte těm povídkám anglické názvy, když je povídka v češtině? Mě je to jako celkem jedno, ale v tom názvu je dost velká chyba.
Slovo "worthed" neexistuje. Správně by ta věta měla být: "Don´t trust her, ´cause she´s not worth it." Pokud tedy tím "worthed" bylo myšleno, jako že toho není hodna...
Ale tak jestli to opravíš, nebo to necháš, to je na tobě, já tě na to pouze upozorňuji.

2 Candies Candies | 19. prosince 2010 v 16:25 | Reagovat

hustý....:-*

3 k@rin k@rin | 20. prosince 2010 v 0:35 | Reagovat

zajiimavej zvrat :D skdoa,ze si stefan nevsiml retizku :)

4 B♥nnie B♥nnie | Web | 27. prosince 2010 v 1:31 | Reagovat

tak to je fakt zajímavý :)*** to sem nečekala :D ale akorát škoda že nepřidáváš častěji páč si to vždycky musim čís od 1. kapči abych věděla :):/  Já chápu že asi nemáš čas ale máš fakt talent:)*** A si můj Delena člověk :) Miluju tyhle zvrácený Eleny :D**

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama