KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

You're not alone. I promise, Caroline! (11)

28. listopadu 2010 v 15:03 | Danielle |  Long Tales
(A/N): Pardooon nestíhám :) Škola, škola škola... :) Ke všemu jsem teď začala psat knížku takže nevím no ... Možná budou ty zpoždění častěji ale déle než tři dny určitě ne :) :) :) Jinak, povídka je vlastně už takový zaměření na to co bude v dalších a dalších. Troufám si tvrdit, že překvapím :) Povídku možná o pár kapitol zkrátím, ale ještě si nejsem jistá. :D Podle toho jak se to bude vyvíjet :D ! :)

(Aprille Note: No tak se zas a znovu omlouvám =D Někdy mám pocit, že vážně nedělám nic jiného =D Ta škola je vážně na zabití...)


V MINULÉ KAPITOLE BYLO:

"Jen se snažím brát věci tak, jak jsou, Stefe!" …"Ty, Damone? Ty si je vždycky nádherně přikrášlíš!" dodal, načež jen sledoval, jak se Damon na patě obrací a má v úmyslu odejít…."Zavolám Katherine, ta sem přijde a je mi upřímně úplně jedno, jakou spoušť tady zanechá. Risknu to. Pokud mi řekne, co je s Caroline, nezabiju ji. Slíbit to sice nemohu, ale i tak je to docela přijatelné. No a pokud mi to neřekne, víš co udělám…"Chce ji najít, aby se jí zeptal, jestli je proti tomu něco, s čím by se mohlo proti tomu bojovat. Chce ji požádat o radu. A já jsem ho naštval, protože jsem si z něj utahoval a zrovna v tu uvili!"… "V jaké chvíli?"… "Ve chvíli, kdy mi pravděpodobně věřil."… Měním tě," zasmála jsem se tomu tiše, jako kdybych se bála, že mě někdo uslyší. Byla jsem si moc jistá tím, že mám pravdu…"Z části jsem i rád. Bleško, to už ale nedělej. Ničíš moji zlou pověst…!"…  "Ale buduji tu dobrou,"… "JO. Víš, když jsem tě políbil… trošku jsi mě vlastně překvapila."… "Necítím tvoji krev. Nikdy jsem ji necítil. Proto jsi mě vyděsila. Proto jsem hned šel za Stefanem. Promiň, nechtěl jsem ti to tajit, ale… musel jsem. Aspoň tu chvíli, než se rozhodneme co dál!"… "Jsem si jistý, že je jen jeden jediný člověk, který o tom bude něco vědět. Ten, který mi pomůže, i když ji možná budu přesvědčovat hodně dlouho, ale stojí to za to….Katherine."… "Nic nenamítáš? Proč?"… "Chci vědět co je se mnou špatně. Víš, kde ji hledat?"… "V domě, kde jsme dříve bydleli. Tady v Mystic Falls... Já, Stefan otec, matka. Tam bude. Určitě věděla, že ji tam jednou budeme hledat."…

KATHERINE

   "Už tam budeme?" zeptala jsem se Damona asi už po sté a ani jsem se nedivila tomu, že začal protáčet dramaticky oči. Byl z téhle cesty víc nervózní než já. No a moc jsem mu nepomáhala tím: už tam budeme?
   "Jo," hlesl a zrovna když zabočil za další roh, vyděšeně jsem couvla. Věděla jsem, že jsme dorazili. Ale to co jsem uviděla, předčilo všechna má zlá očekávání.
   To že jsem hloupá dokazuje skutečnost, že jsem si myslela že dojdeme do jejich domu. DOMU. Ale to co jsem uviděla nevypadalo ani jako dům, ani jako zbořený dům. Byla to zhroucenina písku, cihel, kamení, hlíny a dřeva. Viděla jsem možná malou část levého boku zachovalého stolu do jídelny. Byla to upřímně spoušť. Možná proto se Damon nemohl vzpamatovat a zamrkal očima až když jsem ho pevně chytila za ruku.
   "Je mi to líto," hlesla jsem potichu, aniž bych věděla proč to vlastně dělám. Prostě mi to přišlo samozřejmé. V této situaci. Nevím jak bych se zachovala já, kdybych našla náš dům v troskách. Na Damonovi to zanechalo hluboké následky.
   Obrátil se ke mně a pokusil se pousmát, ale místo toho, bez toho že by od mých očí odvrátil zrak, zakřičel tak nahlas, že jsem zakřičela téměř i já strachem a šokem.
   "Katherine!"
   Nic. Neozval se žádný zvuk, ani zapraskání dřeva nebo toho, co z domu zbylo. Docházelo mi, že jej někdo musel zbourat…
   "Katherine!!" zakřičel znovu Damon, pustil mě a moje ruka bezvládně klesla dolů, vešel za něco, co mělo připomínat rám dveří a rozhlédnul se.
   Nikde nic. Stejně bezvýsledný výsledek jako před minutou. Objala jsem si ruce. Byla jsem tu jen já a Damon, já vím, ale přesto ve mně zanechával tento dům veliký strach. Nečekala jsem co přijde. Dům skýtal mnohými tajemstvími a já podvědomě tušila, že tady člověk nikdy není sám…
   "KATHERINE!" zaburácel Damon a čišel z něj vztek. Bylo to podmíněno vším možným. I jeho strachem.
   "Přísahám že jestli se neukážeš, najdu si tě a utrhnu ti hlavu!"
   A potom to přišlo. Ten divný zvuk, při kterém mi tuhla krev v žilách. Byl to dětský, pobavený smích, chechtal se a nedovedl se ovládat. Znala jsem ho. Nebylo to žádné dítě, jen tak pro vaši informaci. Slyšela jsem ho už mnohokrát. A nikdy to nevěstilo nic dobrého. Ne pro nás.
   Katherine.
   "Ale, ale, ale, Damone!" vystoupila ze tmy, která ji zahalovala a skrývala, v čemž spočívala její výhoda, ač si to uvědomovala či ne.
   Měla na sobě krátké černé šaty s modrými glitry, připadalo mi to, jako kdyby se právě vrátila z plesu. Přes sebe měla přehozený krátký šedý plášť, vlasy rozpuštěné a vlnité. Druhá "Elena"!
   Damon se na ni zamračil. Vyděsil mě jeho výraz plný nenávisti a vzteku. Jako kdyby to tam bylo vždy. Jako kdyby nikdy nebyl šťastný. Člověk…
   "Katherine. Jaké překvapení!" sykl.
   "Vážně?" protáhla dlouze a prohlížela si nás, jak tam tak stojíme. Prohlížela si respektive hlavně mě a nebylo to nic příjemného.
   "Caroline, ráda tě vidím. Páni, vypadáš dobře. Na to že jsi nemocná…!" nevinně se podívala na své nalakované prsty.
   Damon byl v mžiku u mě a chytil mě za ruku. Cítila jsem jak z něj sálá neklid.
   "Jak to víš?"
   Protočila sarkastiky panenky. "Proboha Damone, nejsem tu chvíli. Mám zdroje. Ale, už jsi v pohodě? Damon tě nezabil? Škoda, mohla být legrace!"
   "Nech ji být!" vykřikl Damon a objal mě kolem pasu, až se Katherine zasmála.
   "A víš ty, že jo? Ale první mi řekni, co ode mě potřebuješ? Nepřišel by jsi kdyby o nic nešlo!"
   Damon zasyčel. "To jo, nepřišel."
   "Takže?" naléhala dál s úsměvem na tváři.
   Chvilku váhal, než odpověděl.
   "Co je s Caroline?" při zaslechnutí svého jména jsem instinktivně zvedla hlavu a zírala na nepřítelkyni po mém boku. Chtěla jsem vědět za jak dlouho mu odpoví.
   Zasmála se a zatleskala. "Bravo. Čekala jsem, kdy to padne…!"
   Damon se k ní přiblížil o metr a výhružně zašeptal: "Ty jsi o tom všem věděla?"
   Katherine se jako malá holčička znovu zasmála.
   "Já? Samozřejmě, že ano. Ale ne tak jak myslíš. Dříve jsem se o ni zajímala, pamatuješ? Víš, je lepší když bude mrtvá, než když bude žít! Ale to by to muselo jít!" odpověděla posléze.
   "Mrtvá? Ona BUDE žít!" Vykřikl Damon, až se mi zježily vlasy na hlavě.
   Katherine se znovu ozvala dětským, sarkastickým veselým smíchem. Začínalo mě to rozčilovat.
   "Jak si tím můžeš být tak jistý, Damone?" otázala se ho se zvednutým obočím.
   Pokrčil rameny. "Prostě jsem. Ochráním ji."
   Zavrtěla hlavou. "Nemůžeš."
   Damon se rozzuřeně rozmáchl rukou, ale v tom se zarazil a ruku spustil zase dolů, kde byla před chvílí. Viditelně se snažil ovládat. Snažil…
   "Proč?"
   "Neslyšel jsi staré pověsti? Staré legendy?" usmála se a provokativně k němu zamířila, jenomže on ustoupil o krok dozadu a opřel se o jediný neporušený trám v "domě"!
   "Slyšel jsem jich mnoho," připustil potom s nechutí, "ale nevím o jaké konkrétně mluvíš, Katherine!"
   "O jedné ženě. Ženě, která byla krásná, chytrá, bílé vlasy jí často povlávaly ve větru," vysvětlila pomalu a škodolibě se přitom dívala na mě. "Ženě, která byla inspirací v mnoha knihách minulosti i současnosti. Ženě, která nejednou překročila zákon, pro ty které milovala. Ženě, která se vyznačovala hlavně a hlavně svou krví. Neměla červenou krev, jako ostatní. Místo toho byla naplněná vodou, jen ta byla v jejím těle!"
   Damon nevěřícně zavrtěl hlavou.
   "Ne. Lžeš!"
   "Lžu?" zopakovala pomstychtivě a hleděla na mě se směsicí hněvu a odvahy, možná i trochu obdivu. "Já? Ne, v tomto ne. Řekla jsem ti to, co jsi chtěl vědět. To co potřebuje vědět Caroline.
   Ta žena měla potomky. Nebylo to sice doloženo v knihách, nicméně je to pravda. Jsou tři. Ta žena, její dcera a dcera dcery její. Jedna z nich ale není jako ty dvě, to víš. Ta zemře. Teď už je určitě stará, kolem čtyřiceti… Znáš tu legendu. Spojnice mezi prostorem a časem, to je jejich pravé jméno... Nikdy nezemřou. Nemohou. To je jejich zákon a osud. Stále být v pohybu!"


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama