KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

Don´t trust her, ´cause she´s not worthed it

25. listopadu 2010 v 18:04 | Aprille |  Long Tales
Title: Don´t trust her, ´cause she´s not worthed it
Author: Aprille
About: Kdo už četl povídku Don´t trust me, ´cause even I don´t trust myself, tak už mu prostředí této povídky bude povědomé, protože tohle je něco jako druhá řad nebo druhý díl právě povídky Dont Trust =D Vřele doporučuji si přečíst alespoň poslední dvě kapitoly Dont Trust znovu, protože pokračování přímo navazuje na minulý děj =D Jinak co se týče děje myslím, že vám stačí znát první díl (nebo řadu nebo já nevím jak tomu mám říkat) =)
Author Note: No tak je to tady lidi!!! =D Já vím, že jsem vás nechala čekat děsně dlouho, ale prostě nebyl čas =) Taky jsem udělala menší úpravy, jak jistě brzy poznáte přidala jsem do povídky jistý stylový efekt a trochu změnila kompozici =D Taky jsem mírně prodloužila kapitoly, což pro vás zkráceně znamená, že budete mít co číst a já zas si určím některé dny v týdnu, kdy na blog chidit nebudu a budu se věnovat všemu, kvůli čemu to tu nestíhám =D A v těch ostatních dnech budu stíhat všechno v termínu a povídky budou přibývat podle plánu a pravidelně =D Což když už jsme u toho, myslím, že u téhle povídky mi vyšlo jen docela maličko kapitol právě kvůli jejich prodloužení, takže je budu přidávat tak jednou za tři možná spíš čtyři dny =) doufám že to nevadí, tak už si užijte první kapitolu =D


Stefan:
Crrr.
Netrvalo ani několik sekund a už se otvíraly dveře.
"Ah, Stefane!," vykřikla Jenna roztržitě a zároveň si přitom rozvazovala zástěru na vaření. "Hmm, nečekala jsem tě tu," oznámila mi a mile se na mě usmívala.
"No, totiž, vlastně jsem přišel za Elenou," zajímalo mě, jestli je jí už lépe, předevčírem vypadala dost rozrušeně.
"Jo tak... ale Elena tu teď není. Myslím... myslím, že šla za Bonnie," odpověděla stále ještě s úsměvem Jenna. "Chtěls jí něco důležitého?"
"Ne... vlastně ne, jen... jsem se chtěl zeptat, jestli jí je už lépe," zvláštní... "Nevíš náhodou, kdy se vrátí?, "zeptal jsem se pak ještě. "Totiž... neviděl jsem jí od předvčerejška, tak...," nechal jsem vyznít do prázdna.
"No...," protáhla Jenna. "Nemám sebemenší ponětí, vlastně jsem ji viděla jen když jsem se jí včera ptala, které šaty si mám vzít na ten pohovor," zamyslela se Jenna,"... ano, vybavuju si ten obrázek, "přemýtala nahlas," Vlastně ani nevím kdy se vrátila... ráno se přihnala jak blesk a že prý jde za Bonnie... myslím, že neříkala, kdy se vrátí...," podívala se na mě takovým zamyšleným pohledem, jakoby ještě stále nad něčím těžce dumala. "Ale nemyslím si, že se vrátí brzo," oznámila mi pak. "Poslední dobou chodí za Bonnie často a vrací se pozdě... vlastně... nevím, co tam vlastně můžou dělat tak dlouho...," s těmi slovy se znovu roztržitě podívala na mě, jakoby se právě probrala ze zasnění. "Chceš, abych jí něco vyřídila?," zeptala se pak a já na chvíli zapřemýšlel.
"Ne, asi ne, jen... jen jí vyřiď, že jsem tu byl," usmál jsem se na ní a už se loučil, že půjdu, když mě ještě zastavil Jennin hlas.
"Mimochodem, moc hezky kreslíš," usmála se na mě a už mizela zase ve dveřích, nechávaje mě nechápajícího stát na verandě. Nějak si nepamatuji, že bych někdy vůbec kreslil, natož pěkně...
Ale pro tu chvíli jsem to nechal plavat.
Přemýšlel jsem o tom, co mi Jenna řekla předtím.
Měl bych zajít za Bonnie. Poslední dobou mi přijde, že Elena není nějak v pořádku. Chová se zvláštně... a jak říkala Jenna, s Bonnie je Elena v poslední době každou volnou chvíli, třeba bude něco vědět...
Netrvalo mi to ani několik minut a už jsem stál na prahu Bonniina domu. Zazvonil jsem na domovní zvonek a počkal, až se otevřou dveře. V nic stála Bonnie v růžovém županu a chlupatých bačkorách a tvářila se jakobych ji byl upřímně zaskočil.
"Uh, Stefane?," vyhrkla a zírala na mě takovým prapodivným pohledem. "Já... totiž... C-co tu děláš? N-nečekala jsem tě tu..."
V duchu jsem se zasmál nad tou větou, kterou už jsem dnes slyšel podruhé. "Taky tě rád vidím, Bonnie," zakřenil jsem se na ní trochu ironicky. "Vlastně jsem hledal Elenu a bylo mi řečeno, že šla za tebou," osvětlil jsem jí trochu situaci. K mému nechápavému překvapení se zatvářila trochu nervózně.
"Jo... uh... aha, totiž...," zahleděla se kamsi ke svým chlupatým bačkorám. "Ona už šla...," vypadlo z ní nakonec, i když jí to vzalo docela slušnou chvíli, než se jí těch několik jednoduchých slov povedlo formulovat správně.
"Aha, tak... nevíš kam šla?," zeptal jsem se ještě, jak jsem si v duchu říkal, že poslední dobou je těžší vystopovat Elenu než králíka v lese - nebo ještě jinak - vystopovat DAMONA... a to už je co říct, ten nikdy nebýval na stejném místě dvakrát a už rozhodně ne zrovna v ten moment, když ho tam člověk potřeboval.
Bonnie se zatvářila ještě nervźněji a já měl takový pocit, že mi něco ušlo. "Noooo, myslím, myslím, že šla snad, nooo, já nevím asi k tobě...," pokrčila nakonec rameny a tvářila se tak nejistě, že bych se vůbec nedivil, kdybych nakonec Elenu našel třeba v knihovně nebo někde prostě úplně jinde.
Chtěl jsem se jí ještě zeptat, jestli náhodou neví, co to s Elenou v poslední době je, že se chová tak nějak jinak, ale než jsem to stihl pořádně zformulovat, přerušila mě.
"Hele, Stefane, jestli je to všechno, cos mi chtěl, já už budu muset fakt jít, mmám teď na spěch, musím ještě.... no... to je jedno," po obličeji se jí mihl ještě jeden nervózní výraz, ani nečekala na mou odpověď a už s rozpačitým "ahoj" mizela ve dveřích.
Zvláštní....
Vůbec mi poslední dobou přijde, že se všechno nějak staví na hlavu.

Elena:
"Vůbec se mi nechce to zapínat," zamumlala jsem výmluvně a pohrávala si s knoflíčky na Damonově černé košili, přičemž jsem se dlaněmi opírala o jeho tvrdou hrď. Ne, vážně se mi nechtělo.
Damon se usmál tím mým oblíbeným pokřiveným způsobem. "Tak to nezapínej," zaculil se a už mě znovu líbal na krku, prsty mi přitom nedbale smetl z knoflíků a přitáhl si mě celou k sobě tak těsně, jak to jen zákon hmoty dovoloval.
Téměř jsem se jím nechala znovu strhnout do nezastavitelného proudu polibků, ale na poslední chvíli, kdy byla má mysl ještě tak nějak při vědomí, jsem se dokázala ovládnout a značně neochotně jsem se od Damona zase mírně odtáhla.
"To nejde," bránila jsem se s nevolí. "Už musím jít."
Damon se na mě znovu jen rošťácky zaculil. "Ale nemusíš," oznámil mi sebejistě a s takovým klidem, že bych mu to bývala i věřila, kdybychom už tímto "rozhovorem o tom co musím a nemusím" nestrávili již asi minulé dvě hodiny, v průběhu kterých se mu pokaždé, když už jsem byla pevně rozhodnuta odejít, povedlo mě znovu a zase zdržet svými neodolatelnými polibky.
Ale já vážně už musela jít!!! Už jsem s Damonem skoro celý den, přičemž jsem ráno zmizela z domu akorát tak s chabým "Jdu k Bonnie, Jenno!," a od té doby o mě nikdo vyjíma Damona ani neslyšel. Jestli se okamžitě neukážu doma, Jenna mě vykuchá zaživa a rozpráší po zahradě.
To ovšem Damonovi vůbec nedělalo starosti. Vesele ignoroval mou snahu vymotat se z jeho objetí a znovu mě jemně položil na znak do peřin.
"Uch, ale já už doopravdy musím!!," zakňourala jsem, i když jsem si vřele přála, abych nemusela. Snažila jsem se Damonovi přinejmenším pohledem naznačit, že jestli toho ihned nenechá, bude muset Jenna migrovat ze země kvůli vraždě schovanky - a on bude mít po srandě.
"Nemusíš," oznámil mi klidně a pokračoval ve své předešlé činnosti, přičemž jsem se musela ale už opravdu přemáhat, abych se nerozkřičela na celé kolo, že ty knoflíky u mé halenky mi trvalo zapnout hodinu a půl - a to díky němu!!!
Mě i mou halenku ovšem nečekaně zachránil můj mobil, který se zcela nerušenně rozzvonil kdesi z oblasti nočního stolku, kde skončil již dnes ráno a od té doby se odtamtud nehnul.
Damon se zatvářil silně irritovaně a nedbale se natáhl pro mobil. Chvilku němě zíral na displej a pak se obrátil zase na mě.
"Ehm, můžeš mi vysvětlit, proč ti Bonnie píše SOS, esko na půl hodině a pěti stupních?," v očích mu hrály pobavené jiskřičky, zatímco já si v duchu překládala vzkaz, jak jsem byla ještě stále omámená z těch jeho polibků.
"Panebože!!!," zaklela jsem najednou, jak mi konečně došlo, co to Damon říkal. Nemilosrdně jsem ho ze sebe setřásla a natáhla se pro již nepřítomnou halenku. (dnes už asi po sedmé, jen tak mimochodem). "To znamená... že tak do pětatřiceti minut je tu Stefan a já jsem pěkně v průseru, jestli mě tu najde takhle!!!," snažila jsem se mu vysvětlit, jak jsem zběsile hledala hřeben.
K mému nevýslovnému rozčilení se Damon upřímně rozchechtal. "Cože?!"
Pmf. No jo, co jsem měla dělat? Úplně v klidu Jenně pokaždé oznamovat, že jdu za Damonem? Jasně, vůči Jenně je to docela nefér - a co teprv Bonnie, která mi slíbila, že v tom jede se mnou a já si z ní udělala výmluvu, ale co jsem asi tak měla dělat? Bonnie je moje nejlepší kamarádka, vůbec nikomu nemusí být moc divné, že jsem u ní každou volnou chvilku. Jen jsem já sama nečekala, že se ta výmluva osvědčí tak brzo...
Čapla jsem mobil, který ještě doposud ležel mezi peřinami, kam ho Damon v záchvatu smíchu upustil, a narvala si ho do kapsy.
Zatočila jsem se asi dvakrát kolem dokola kolem své osy, jestli jsem snad někde něco nenechala. Pohled mi padl na Damona, který se ještě stále ledabile povaloval na posteli a culil se jako by se nechumelilo. Nevěřícně jsem na něj zazírala.
"Co tu ještě děláš?!," vyjekla jsem v záchvatu paniky. Stefan tu mohl být mnohem dřív než za půl hodiny. To, že svou upíří rychlost nepoužívá, neznamená, že ji nepoužije.
Damon sarkasticky zakroutil očima. "Tohle je můj pokoj, Eleno, příště si seženu důkazy, že jsem tu nikoho nezavraždil."
"Stefanovi bude úplně jedno, jestli někoho vraždíš, TO mu asi zas tak vadit nebude, ale jestli se dozví, že jsem tu byla celý den s tebou a sama a přitom vykládala, že jdu za Bonnie...!!," nechala jsem zděšeně vyznít do prázdna a ani nechtěla pomyslet na to, co by se asi v takové situaci mohlo stát.
Damon na to zareagoval dalším protočením panenek. "Fajn, už mizím," pomalu se zvedl z postele a než jsem ho stihla zarazit, už mě zase líbal v něžném objetí. "A moc mi brášku nezlob," zaculil se na mě ještě naposled a s těmi slovy už byl nadobro pryč.
Normálně bych nad tím protočila oči v sloup a ještě za ním zavolala, ať si je jistý, že budu - protože on by mě býval dozajisté ještě slyšel, ale takhle jsem na to neměla čas.
Vlastně jsem už slyšela vrzání dveří, když jsem vybíhala z Damonova pokoje na chodbu. V příští sekundě už přede mnou stál Stefan.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sell sell | E-mail | 25. listopadu 2010 v 19:19 | Reagovat

Nadhera... konečne

2 Kristýna Kristýna | 25. listopadu 2010 v 19:59 | Reagovat

Don´t trust 1 jsem miluju :D .. moc hezká kapitolka :).. tesim se na další :D, i když mi je docela Stefana líto v týhle povídce (vyjímečně) fandim Eleně a Damonovy :D

3 k@rin k@rin | 25. listopadu 2010 v 23:08 | Reagovat

jupiiiiiiiiiii!!!!!!!!!!!!!! JA MAM TAKOVOU RADOST!!! Aprille dekuju :-) Kapitlka je super!! na dalsi se tesim, parada, ze to bude pribyvat jednou za 3-4 dny, obdivuju, ze to zvladnes dodrzet :-) A delsi kapitolky josu u tak skvele povidky jenom plus .)

4 Noemi Noemi | 26. listopadu 2010 v 8:06 | Reagovat

waaaau, uzasna kapitola, tak moc sa tesim ze je tu pokracovanie - prva seria bola tiez skvela :D ... dufam ze dalsia pribudne cim skor :D

5 Kelly Kelly | 26. listopadu 2010 v 16:09 | Reagovat

Božíí...já totu povídku prostě miluju :D :D super , že kapitolky jsem tak dlouhé....

6 Katie Katie | 27. listopadu 2010 v 10:59 | Reagovat

Dokonalý!!! Aprille děkuju děkuju děkuju!!! tahle povídka je naprosto úžasná!

7 visa2 visa2 | Web | 27. listopadu 2010 v 11:45 | Reagovat

asi som sa zasnívala...naozaj veľmi pekne píšeš...vždy pri čítaní tvojich poviedok utečiem z reality do úplne iného sveta a za to ti ďakujem....=)
P.S. na svojom webe som ti spravila menšiu reklamu, tak dúfam, že ti to nevadí...ale proste som to musela spraviť..=)

8 B♥nnie B♥nnie | Web | 28. listopadu 2010 v 21:01 | Reagovat

Love it ♥♥ sem tak strašně ráda za pokračování :* miluju to jak si to udělala :)nemůžu se dočkat na pokračování :*

9 Meimei Meimei | 4. prosince 2010 v 17:01 | Reagovat

Úžasné. Nemůže dočkat pokračování :)))

10 B♥nnie B♥nnie | Web | 5. prosince 2010 v 21:25 | Reagovat

Nechci otravovat :D ale psala si že budeš pravidelně přidávat ale nic nevidím ...škoda :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama