KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

Slib

7. září 2010 v 17:54 | K@rin |  Short Tales
Title: Slib
Author: K@rin
About: hlavní postavy-Stefan, Damon, okrajově Elena. Co všechno dokáže nebo nedokáže přežít znovu nalezené bratrství?
Author Note: snad se to bude někomu líbit, vím, že se hodně opakuju, ale mám tyhle postavy prostě ráda.

(Aprille Note: Ani tady si neodpustím maličkatý komentář =) Je to sice jen krátká povídka, ale emocionálně by se dala popsat klidně na tři sta stran =) Koho dokáží povídky řádně vtáhnout do děje, ten bude mít po přečtení silný zážitek. Je to moc hezké, děkuji K@rin =))


Městečko Mystic Falls bylo vždy trochu záhadné, od nepaměti se v něm děly neobvyklé věci. V minulosti bylo domovem upírů. Obyvatelé města pevně věřili, že se jim povedlo upírů nadobro zbavit. Upíři se, ale po mnoha letech vrátili zpět. Dobří i zlí.
Nikdo jí nechtěl ublížit, ale jejich návrat znamenal pro Elenu smrt. Milovala bratry Salvatorovi. Každého jinak. Stefana jako muže, Damona jako věrného přítele. Věděla o jeho minulosti. Jako jedna z mála mu důvěřovala, dala mu šanci přes všechno, co udělal.
Každý z nich byl jiný, ale oba by za ni položili život. Oba ji milovali. Historie se opakovala. Tentokrát to bylo jiné. Láska ke Katherine udělala z nerozlučných bratrů nepřátele, díky lásce k Eleně se z nich zase stali bratři.
Ani jeden z nich nezapomněl na ten osudný den. Na den, který změnil jejich život. Blížila se oslava Dne zakladatelů. Bratři věděli, že upíři z hrobky chystají útok. Plánovali jak město ochránit. Stefan s Damonem seděli u Stefana v pokoji a snažili se najít ten nejefektivnější způsob.
Zrovna se dohadovali, jestli počkat až se upíři sami ukážou nebo je najít a zabránit jim v jakémkoliv pokusu ohrozit město Jejich úvahy přerušil děsivý výkřik. Výkřik dívky. Oba si okamžitě uvědomili, komu hlas patří. Rychle vyběhli před penzion, ale jediné, co našli, bylo Elenino nehybné tělo. Bezvládně ležela před nimi, hrdlo měla prokousnuté. Nebýt té krve, vypadala by, že spí.
Stefan se bezmocně zhroutil na zem. Vzal Elenino mrtvé tělo do náruče, jeho pláč byl stále hlasitější.
Damon scénu pozoroval pohledem plným bolesti a smutku. Okamžitě se otočil a vyrazil směrem k lesu.
I přesto, že to Stefana nesmírně bolelo, musel Elenino tělo přenést jinam, aby on ani bratr nepadli v podezření.

"Nenašel jsem ho. Ale přísahám, že zjistím, kdo jí to provedl a vlastnoručně ho zabiju," slíbil Damon, když se vrátil z lesa.
Stefan seděl zhroucený před penzionem, obličej sklopený v dlaních. S odpovědí se nenamáhal. Byla zbytečná. Elena byla mrtvá a to nic nezmění. Neměl ani tušení kdo Elenu zabil. A navíc ani neměl sílu odpovědět.
Damon stál nad ním a probodával ho očima.
"Je to tvoje vina," obvinil Damon bratra chladně.
Stefan zvednul hlavu a nechápavě pohlédl na Damona.
"Nechtěl jsi, aby žila jako my. Teď nežije vůbec. Díky tobě je Elena mrtvá. Slibuji ti, bratře, že Eleninu smrt pomstím. Dostanu jejího vraha, i kdyby to mělo trvat věčnost. Hned po tom zabiju tebe," Damon ta slova pronesl chladně, nešlo jim neuvěřit. Nebylo pochyb o Damonově upřímnosti.

Stefana Damonova slova bolela. Chtěl něco říct. Cokoliv. Přál si změnit bratrův názor, ale v hloubi duše věděl, že má pravdu. Eleniným přáním bylo stát se upírem, chtěla být navěky s nimi. Stefan byl zásadně proti. Nepřál Eleně život ve stínech, tohle nebylo pro ni. Chtěl ji chránit a ona je teď mrtvá. Proč byl tak hloupý?!
Damon Eleně nabízel, že ji přemění, ale ona to nechtěla udělat Stefanovi za zády. Nechtěla mu tím ublížit. Místo toho doufala. Damon Stefana často přemlouval, ale ten byl neoblomný.

Od toho dne Stefan Damona nikdy neviděl. Každý rok se vracel do Mystic Falls. Každý rok poklekl před jejím hrobem a trápil se. Vracet se sem pro něj bylo každým rokem bolestivější. Srdce se mu rozpadalo na tisíce kousků. Opakovalo se to pořád dokola, nedokázal se té bolesti zbavit. Byl sám, sám na věčnost. Neměl nikoho. Věděl, že si to zaslouží. Záměrně nevyhledával společnost, trestal se za smrt své životní lásky.
Klečel před Eleniným hrobem a usedavě plakal. Slyšel za sebou kroky, ale nevěnoval jim pozornost. Už dávno se nezajímal o okolní svět.

"Ahoj bráško," ozvalo se za ním.
Stefana ta slova přinutila otočit se. Stál za ním Damon s ďábelským výrazem v očích. Stefan si bratra prohlížel, vůbec se za ty roky nezměnil. Damon zkřivil rty do úsměvu a vykročil směrem k bratrovi.
Stefan sklonil hlavu a čekal, Damon přišel splnit slib.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kucko Kucko | 24. září 2010 v 22:45 | Reagovat

Táto poviedka mi zvláštne utkvela v pamäti. Neviem prečo, ale jednoducho sa tam niekde usadila. Musím povedať asi to, čo Aprille: Aj keď to bolo krátke, (čo je samozrejme aj tak jedno), malo to nádherný obsah a tému a páčil sa mi hlavne koniec

2 lucííí lucííí | 27. září 2010 v 22:32 | Reagovat

souhlas....je to smutný a zároven tak krásný :) ty VŽDICKY umíš zakončit příběh :)

3 Emi Emi | Web | 5. října 2010 v 15:32 | Reagovat

Přečetla jsem všechny "jednorázovky" co tu máš, pravděpodobně hlavně proto, že zbožňuju pár Elena a Damon. :-) Jsou naprosto úchvatné! Sama jsem se rozhodla psát kapitolovku na tohle téma, ale zasekla jsem se na druhé kapitole:-) Každopádně jsem odjakživa hrozně kritická osoba a hrozně moc lidem kecám do jejich věcí. Doufám, že tě tenhle komentář neurazí, tvé povídky jsou opravdu skvělé, mají úžasné nápady, jsou procítětné. Jen mi trochu přišlo, že mají krapet ošizený konec, že ta finální scéna přijde rychle a rychle zase zmizí. Jako kdyby jsi někam spěchala na konci. Je to jen můj názor, ale třeba povídka Nový začátek nebo Před láskou neutečeš ve mě na konci vzbuzuje právě tenhle pocit. Jinak tě však považuji za skvělou povídkářku, je radost tvé příběhy číst:-)

4 k@rin k@rin | 8. října 2010 v 15:45 | Reagovat

Emi: dekuju za komentar :) Naopak, vubec me neurazil. Jsem rada, kdyz nekdo uprimne napise co si mysli, aspon vim na co se zamerit. Priste to zkusim vymyslet lip, ten konec. Opravdu moc dekuju za komentar

5 Kristýna Kristýna | 25. října 2010 v 22:42 | Reagovat

:'(, :'(, :'(, :'(, :'(, :'(, .....
K@rin jak ty to děláš že mě vždycky tvoje povídky rozbrečí ? .... tuta povídka je bez pochyb DOKONALÁ :), miluju jí ... po prvním odstavci jsem zž řvala :') ... tak jetse znovu : Nádhera :*

6 Ellie-May Ellie-May | Web | 25. listopadu 2011 v 18:50 | Reagovat

ja to nechapem...ako môze mat niekto taaaaaaaaaaaky talent??? tato poviedka je uzasna... aj ked dost smutna, je krasna... totalne som sa zamilovala do tvojho pisaniaXD...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama