KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

Please tell me you´re not about to kiss me right now (11)

29. září 2010 v 17:10 | Aprille |  Long Tales
(A/N): Takže další kaitola... No, řekla bych, ale nechce se mi to zjišťovat přesně, že jsme se dosali v téhle povídce asi tak někam za půlku =D Konkrétně v téhle kapitole jsem učinila menší časový krůček, no nic, doufám, že se i přes to bude líbit =)


Pohodlně jsem se usadil u nohou její postele. Spala. Poslední dobou jsem si navykl jí při spánku pozorovat z blízka, bylo to mnohem pohodlnější než ze stromu tam venku - teď, když jsem byl pozvaný, už jsem si to mohl dovolit.
Od onoho rozhvoru se Stefanem uběhlo už čtrnáct dní. Hodně se od té doby změnilo.
Například už se nemusím schovávat před Stefanem ani před Elenou. I když samozřejmě na mé posedlosti Elenou se nic nezměnilo - pořád ještě sama Elena o dosti chvílích, kdy jsem s ní, neví. Například teď. Za těch čtrnáct dní jsem se na ní stihl stát závislý - udivovala mě čím dál tím víc a čím dál tím víc jsem si uvědomoval, že Elena rozhodně není Katherine.
Je to prostě Elena - která má k mé smůle strašný vkus na kluky. Už celých čtrnáct dnů chodí Elena se Stefanem.
A já zase Stefana úspěšně štvu. Takže dohromady se jedná asi o nejšťastnějších čtrnáct dní v mém životě - už dlouho jsem Stefana nemohl tak prudit jako teď! Strašně mě baví nevinně se bavit s Elenou, zatímco on šílí žárlivostí a nevěří svým vlastním očím.
Navíc jsem je asi před dnem zaslechl při jejich poslední - a v minulé době dost časté - hádce na téma "Co ti zase pořád tak vadí, vždyť není tak špatný!!"
Ne, já rozhodně nejsem špatný!!!
A Elena si to myslí taky, takže Stefan má holt zase jednou smůlu, že?
A samozřejmě, že se změnila ještě jedna zásadní věc - Elena už samozřejmě ví o všech těhle upířích věcech. Kupodivu to vzala docela dobře.
Ale mě už stejně nebaví čekat.
Už mě nebaví si jen tak se Stefanem pohrávat, je na řadě útok.
Hned ráno jsem se potichu vypařil z jejího pokoje a šel zase čekat na svou vyhlídku na tom stromě. Nevěděl jsem ještě přesně, co hodlám dělat. Dnes měla být sobota, nevěděl jsem, co měla v plánu Elena - můj rozvrh se samozřejmě spolehlivě mění přesně podle toho jejího, že...
Sledoval jsem, jak se Elena ráno vybavuje s Jennou a o čemsi poučuje Jeremyho. Pak se k mému nesmírnému štěstí nevydala za Stefanem ale do knihovny - samozřejmě jsem jí poslušně následoval.
Ale nakonec jsem to nevydržel a zastavil ji ještě než do té knihovny vůbec došla. Tvářila se dost zaskočeně, když mě zpozorovala.
"Eh, co ty tu děláš?," vyhrkla překvapeně a z nějakého mě neznámého důvodu se maličko začervenala, což jsem upřímně nechápal.
"Ále, jen se tak dívám kolem," mlžil jsem, protože jsem upřímně neměl sebemenší ponětí, co bych jí na to měl odpovědět.
Založila si ruce na prsou a podívala se na mě tím svým vševědoucím pohledem, kterým mi naznačovala, že jí neoblbnu. Safra.
"Dobře, tak co teda chceš?," zeptala se a propichovala mě svýma krásnýma čokoládovýma očkama.
"Takových věcí je...," mlžil jsem dál a přistoupil k ní o něco blíž.
Trochu přimhouřila oči, ale ruce zase spustila podél těla. "Nemá to náááhodou něco společného s tím, co říkal Stefan včera?," zeptala se nakonec.
"Jo!," přisvědčil jsem okamžitě a teprv pak se zarazil. "A... mimochodem, co říkal Stefan včera?," hodil jsem po ní nevinný pohled a přiblížil se ještě blíž. K mému překvapení se jí na tvářích znovu objevila červeň. Po chvíli ale zase zmizela.
"Co ode mě chceš?," zeptala se ještě jednou a já se jenom znovu usmál.
To jí to ještě nedošlo?
Pomalu jsem překonal těch posledních pár centimetrů, které dělily naše rty od sebe. Zlehka a opatrně jsem se začal dobývat do jejích úst. Neprotestovala, chvíli působila dost strnule, ale nakonec mě přeci jen pustila dovnitř a rozehrála se mnou složitou hru jazyků. Vůbec to nebylo jako s Katherine a já se v tu chvíli dokonce nenáviděl za to, že jsem na ni vůbec jen pomyslel. Tohle je tady a teď a Elena není žádná Katherine a Katherine se jí nemůže ani rovnat!
???
Cože?! Vážně jsem si právě pomyslel, že se Katherine Eleně nemůže ani rovnat?...
A pak se Elena najednou rázně odtrhla a v dalším momentě už mi na tváři přistála jedna krutě dobře mířená facka. Napříč mým upířím reflexům jsem to vůbec nečekal a okamžitě se chytl za tvář - spíš ze zvyku než že by mě to bolelo, Elenina facka pro mne byla spíš jako pohlazení, ale TO, že mě právě vůbec ZAMÝŠLELA praštit, mě opravdu velice ranilo. Díval jsem se na ní jak na zjevení.
"Jak-jak se opovažuješ??!!," zavřískla a ukázala na mě výhrůžně prstem. "To-to... na to nemáš právo!!," běsnila a zřejmě ani nevěděla, co má říkat. Poznámku, že pokud jde o má občanská prává, ztratil jsem úplně všechna i s mou identitou v den, kdy se konal můj pořeb, jsem raději neuváděl. Očividně měla přichystaný ještě hodně dlouhý rozhovor a už už to vypadalo, že se zase rozkřičí, ale pak prostě jen klapla pusou na prázdno a zavrtěla hlavou. Pak se laskavě odporoučela směrem knihovna a mě tam prostě nechala stát na tom chodníku jak kamený sloup.
A já na ní hleděl jak omráčený - vážně mě to ranilo, ani nevím proč, ale strašně a nevysvětlitelně mě bolelo, že mě chtěla uhodit se zjevným cílem mi ublížit.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lucíí lucíí | 29. září 2010 v 18:22 | Reagovat

super....mohlo by to bít tak do 22 dílu a skončit to tím že bude elena s damonem xDjinak JE TO UPNĚ POVEDENÝÝ :)

2 k@rin k@rin | 29. září 2010 v 20:10 | Reagovat

hadej co? MOC SE MI TO LIBI!!!

3 lucíí lucíí | 1. října 2010 v 16:34 | Reagovat

MUSÍŠ.....PROSTĚ MUSÍÍÍÍŠ dodt pokračování....tato povídka je moje nejoblíbenější...a prošíím napiš i náké ty jiné blegi..;) předem díky...ale rač bych ten konec povídky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama