KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

Please tell me you´re not about to kiss me right now (10)

27. září 2010 v 9:42 | Aprille |  Long Tales
(A/N): Fájn, fáááááájn!!! Tak jsem se snažila být stejně škodolibá jako scénáristi v seriálu a nechat vás na tento díl čekat tochu déle, jenže.... No jo, hádám, že mi to prostě nejde =D Stejně tak jsem se snažila už jen povídku Covered by my face přidávat po jednotlivých dílech vždy po týdnu, jenže jsem to nějak nevydržela =D Teď se usilovně snažím ji přidávat alespoň jednou za tři dny, ale zdá se mi, že nakonec to bude zase ob den noo... =D Neptejte se proč, nevím, asi jsem mentálně nezdravá =D


Naneštěstí jsem ale musel vydržet celý druhý den to jejich milostné vrkání. Stefan měl naštěstí po škole namířeno někam pryč - kam, o to jsem se nestaral, hlavní bylo, že se Elena po nějaké té době vydala za Stefanem do jeho domu - oh, pardon, do našeho domu...
Samozřejmě jsem jí tam nemohl nechat čekat na Stefana, že? Vzal jsem to hezky šupem a naschvál při tom nechal trošičku pootevřené dveře. Jak jsem očekával, za chvíli se objevila na verandě a dovolávala se Stefana.
Z mého tmavého úkrytu jsem viděl, jak nesměle prochází do předsíně a udiveně si prohlíží náš dům.
"Stefane?!," zavolala ještě jednou a otočila se opět ke dveřím - to jsem využil a s rychlostí blesku (možná spíš upíra, než blesku) jsem se přemístil za její záda, takže se patřičně lekla, když se zase otočila původním směrem a spatřila mě stát jen několik centimetrů od ní.
"Momentálně tady není, mám mu něco vyřídit?," zeptal jsem se s úsměvem - samozřejmě okouzlujícím. Nemohl jsem si nepovšimnout, že na mě zírala i s nějakým neurčitým druhem zájmu v očích - že by to bylo tak snadné?
Pak mírně zaklepala hlavou, jakoby chtěla odehnat mouchu a řekla,"Eh, promiň... nevěděla jsem... totiž... bylo otevřeno a... nevíš kdy by se mohl Stefan vrátit?," musím uznat, že když byla takhle zaražená, vypadal velice roztomile. Bylo to poprvé, co jsem ji viděl z blízka - vážně se pekelně podobala Katherine - a samozřejmě byla taky strašně hezká.
"Ne, to opravdu nevím," odpověděl jsem jí s úsměvem a snažil se působit alespoň mile,"Promiň, jsem Damon, Stefanův bratr," představil jsem se a podal jí ruku a velice pobaveně sledoval, jak ji zdráhavě a ohromeně přijala.
Stefan se o mě samozřejmě nezmínil.
"Já jsem Elena, Stefanova... no... přítelkyně," dopověděla s mírným zaváháním, ale už bylo vidět, že se dala mírně dokupy. "Ehm, bratr? Totiž... neřekl mi, že má bratra," pokračovala pak už o poznání klidněji s mírným svraštěním obočí.
"Nerad se chlubí," vysvětlil jsem a hodil po ní dalším mým dokonalým úsměvem.
Trochu se zasmála. "Jo, aha, totiž, vážně nevíš, kdy by se mohl vrátit?," zeptala se ještě jednou, za což jsem byl trochu zklamaný - co s tím Stefanem pořád má?... Jo aha, ona s ním vlastně chodí...
Ani jsem nestihl odpovědět a už jsem věděl, že ani nemusím.
"Co tady děláš?," ode dveří k nám mířil Stefan s kameným výrazem ve tváři a s chladným a nevěřícným pohledem.
Slyšel mě už před nějakou chvílí, spěchal sem jak jen mu to síly dovolovaly.
"Ani nepozdravíš brášku?," ptal jsem se ho na oko uraženě. Takové nevychování!
"Ah, Stefane!," otočila se ihned Elena,"Já jsem nevěděla, že budeš pryč, bylo otevříno a teprv Damon mi řekl, že tu nejsi." Stefan na ni překvapeně pohlédl, jakoby nevěřil, že mě někdo dokáže nazvat jménem (asi si začnu říkat ten-jehož-jméno-musíme-nutně-jmenovat).
"Mluvila jsi s ním?," zeptal se jí a slovo "s ním" vyslovil jako bych byl opravdu něco hnusného (k čemuž mám samozřejmě mnoooohlem dál než Stefan).
Ale mě to stejně akorát tak nahrálo do karet, Elena se při tom zatvářila trochu pohoršeně a vzdorovitě přitakala,"Ano, mluvila, vždyť jsem ti říkala, že to byl on, kdo mě informoval o tvé nepřítomnosti," a hleděla na něj mírně zamračeně.
On zase pohlédl na mě. "Tady nemáš co dělat, Damone," varoval mě nepřátelsky a znělo to dost krutě. Já jsem ale samozřejmě moc inteligentní na to, abych ho v tom podporoval.
"Proč ne?," zeptal jsem se na oko nechápavě a Stefanovi tím zjevně udělil mat, protože se zdálo, že neví co říct. Toho využila Elena a otočila si ho hezky zase k sobě.
"Proč jsi mi neřekl, že máš bratra?," naléhala a mračila se u toho. "A proč jsi mi neřekl, že budeš pryč?"
"Hele, cokoliv ti Damon napovídal, není pravda, ano?," naléhal na ní zase Stefan a její otázky úspěšně ignoroval, což ji zjevně docela rozčililo.
"Cože? Proč?...," podívala se na mě s nechápavým výrazem a já na ní jen nevinně zamrkal, jakože nevím, o čem mluví. Zakroutila hlavou. "... Víš co? Vyříkej si to s ním sám, ano?," doporučila pak Stefanovi a otočila se ke dveřím. Pak se ještě otočila," A příště mi prosím řekni, jestli si tady někde schováváš ještě třeba sesru nebo tak něco," s těmi slovy už odkráčela a nechala mě Stefanovi na pospas.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kibora Kibora | E-mail | Web | 27. září 2010 v 12:50 | Reagovat

Mě se libí, že jsi mentálně nezdravá =D Myslím to v dobrém aspoň si můžu číst tvoje povídky dřív a nebýt nervózní co se stane příště =D Což jsem, ale čím dřív tím líp =)

2 k@rin k@rin | 27. září 2010 v 17:22 | Reagovat

jenom at ti to zustane :-) me by vubec nevadilo pridavani kazdej den, aspon mam co cist:-) u tehle kapitoly sem se zasmala, na ten dil si pamatuju, pekna scena :-)

3 Martina Martina | 27. září 2010 v 20:35 | Reagovat

Úžasné, rychle další

4 Kristýna Kristýna | 9. října 2010 v 21:49 | Reagovat

moc se mi líbilo : asi si začnu říkat ten-jehož-jméno-musíme-nutně-jmenovat :D .... jinak doufam ze mentalne nezdrava zustanes i nadále, vubec nikomu by zde asi nevadilo kdyby pribil kazdý den jeden díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama