KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

Necklace charm

5. září 2010 v 10:47 | Aprille |  Short Tales
Title: Necklace charm
Author: Aprille
About: Opět klasická jednorázovka =) Děj opět není zařazený do žádné specifické doby a asi by byl pasoval jak do seriálu, tak do knižní série... Znovu jde především o trojúhleník Elena|Stefan|Damon, ale v téhle povídce si užijete docela dost i toho Stefana - to se v mých povídkách totiž občas moc nestává =D Jde o to, že se Stefanovi konečně povedlo přistihnout Elenu s Damonem... Víc se říct nedá, už tohle je na tu povídku až moc konkrétní popis a řekla bych že taky ne zrovna přesný, ale jinak se to popsat prostě fakt nedá =D
Author Note: Takže jsem se rozhodla, že vám vynahradím ty dlouhé dny, kdy jsem tu nebyla kvůli tomu zatrolenýmu připojení k síti =) Včera jsem tedy sedla k notebooku a sestrojila tuhle krátkou povídku... A když myslím krátkou, tak opravdu krátkou =D Ne, vážně není nijak dlouhá - což je docela zázrak, ne? Vezmeme-li v úvahu tu Aprilliinu schopnost natáhnout i kraťoulinkou jednorázovku na deset stran ve wordu =D
No tak doufám, že se bude líbit =)


"Eleno?"
Hmm. Svěsila jsem paži a zatvářila se rozpačitě. Zrovna jsem chtěla zaklepat, když Stefan rozrazil dveře.
Sakra, neměla jsem sem chodit. Pohádali jsme se. Vážně docela krutě. Lampičky a knihy létaly pokojem a vázy a talíře se tříštily na podlaze. Okna praskaly zvukovým napětím.
Samozřejmě, že předmětem naší hádky byl Damon. Kdo jiný?
Neměla jsem sem chodit. Určitě je ještě naštvaný - tenhle pohled znám. Nelíbí se mi, domů pojedu v rakvi.
"Co tu chceš?," mnohem spíš konstatoval Stefan a chladně na mě při tom zíral spoza svého hustého obočí.
"Ehm...," co tu chci? Tak to nevím ani já sama. Jediné, co vím, je, že ho chci zpátky. Nechci se hádat a nechci, aby se na mě zlobil. Chci být s ním a chci, aby on byl se mnou. Miluju ho. "No... já... já jsem se přišla omluvit," vypadlo ze mě nakonec. Podívala jsem se Stefanovi do očí a viděla v nich jedině chlad a mráz. Nadechla jsem se. "Mě-mě to vážně mrzí. Já... neměla jsem to dělat. Vážně ne, teď už to vím... a omlouvám se. Ovládl mě, nemohla jsem za to, já... já ztratila ten přívěšek se sporýšem...," přiznala jsem se a začervenala se až na zadní části těla.
Stefan na mě vykulil oči.
Znovu jsem se nadechla. "Ten den - ten den jsem omylem přetrhla tu šňůrku a... a řekla jsem si, že pak najdu nějakou novou, jenže... pak mě zavolala Jenna a pak jsem musela jít ven vyzvednout Jeremyho a pak...," ani jsem to nechtěla dokončovat - oba jsme moc dobře znali tu příhodu, jak jsem skončila v Damonově posteli - včera jsme o tom "diskutovali" dobré čtyři hodiny. "Omlouvám se, byla to moje chyba. Měla jsem ti říct už včera, že jsem neměla svůj náhrdelník, který by mě ochránil před jeho vlivem, já jen... asi jsem zapomněla, uvědomila jsem si to až večer doma. Ušetřilo by nám to hodně hádek a taky pochopím, když se mnou už nebudeš chtít mluvit a tak, ale já se vážně nechci hádat a tak... Jen jsem chtěla, abys věděl, že... že tě miluju," vydechla jsem nakonec. "Jen tebe, nikoho jiného," sklopila jsem zrak k zemi a pomalu se otáčela, že už půjdu, když mě najednou zastavila jeho ruka.
"Ne, počkej, nechoď...," po tom minulém chladu a nepřístupnosti už v jeho hlase nebylo ani památky. Rozpačitě jsem se na něj zase otočila a čekala na verdikt. "Totiž já - já si taky uvědomil, že se nechci hádat... Ty víš, že tě miluju a vždycky budu, já myslel-myslel jsem, že... ale jestli to bylo proti tvé vůli... já, já se ti taky omlouvám, měl jsem vědět, že bys nic takového neudělala."
Hned se mi rozjasnil obličej. Odpustil mi!!! Vážně mi odpustil!!!
Samou radostí jsem se neudržela a skočila mu kolem krku. Musela jsem se trochu pousmát nad tím, jak se pod mou vahou trošku zapotácel navzdory své upíří síle - přece jenom moment překvapení dělá své.
"Chyběla jsi mi," zašeptal mi něžně do ucha a to už jsem se vůbec neudržela a začala ho líbat. Stefan samozřejmě plně spolupracoval.
V tu chvíli jsem chtěla úplně zapomenout na to všechno, co se mezi námi stalo v minulých dvou dnech. Na Damona i na tu hádku. Co mi bylo po Damonovi, když jsem teď měla Stefana?
Mezitím jsem se ale musela věnovat Stefanovi.
Objímal mě kolem pasu a vášnivě líbal. Zacouvali jsme v našem propleteném klubku trochu dál do chodby, aby Stefan mohl neurčitým kopancem zabouchnout domovní dveře. V příští minutě už jsem byla zády přiražená k jedné knihovně v obýváku. Stefanovy polibky se přesunuly na krk a já měla dost času porozepínat mu košili.
No co je? Dva dny jsem se s ním ani neviděla! Ani nevíte, jaká to je frustrace!
Stefan se tomu jen zasmál a v dalších několika sekundách už jsem jen zaregistrovala trochu chladného vánku a pak jsem najednou už lěžela ve Stefanově posteli o patro výš.
Trochu jsem se zašklebila - tyhle jeho bleskové pohyby (obzvláště pokud jsem do nich zahrnuta i já) v lásce zrovna nemám... Ale neprotestovala jsem. Za chvíli už jsem na to stejnak zase nemyslela. Celou hlavu mi zaplnily Stefanovy dotyky na mých bocích a ty jeho dokonalé polibky - kde? Tak to nevím... všude...
Moje kůže přímo hořela a ta jeho zase chladila, že jsem se málem třásla zimou. Všiml si toho. Jen se usmál a přikryl nás peřinou, chlad maličko ustal - i když bych lhala, kdybych tvrdila, že mi nebylo chladno ani trošičku.
Na druhou stranu mi v peřině bylo skvěle. Uložená v měkkých polštářích a přikrytá teplou dekou s mým Stefanem a jeho polibky - perfektní, ne?
Mohla jsem se ho dotýkat, jak jsem chtla a kde jsem chtěla, mohla jsem ho líbat, jak jsem si zamanula, celý patřil mě a to vědomí, že vlastně ani nikdy nepatřil nikomu jinému, to mě momentálně povznášelo až do nebes (tedy krom Katherine, ta ho měla už přede mnou, ale tu nepočítám).
Pak se ode mě najednou maličko odtáhl a zahleděl se mi hluboko do očí.
"Slib mi, že už se nikdy nebudu muset dívat, jak se dotýkáš Damona," zašeptal prosebně a já nemohla nic jiného, než se tichounce zasmát. Teď mi to přišlo až k smíchu, že bych někdy mohla být s někým jiným než se Stefanem. Ne, už nikdy se na to nebude dívat.
"Slibuju," pošeptala jsem mu nazpět a znovu se pustila do mé předešlé činosti a začala ho vášnivě líbat. Stačilo mu to - tedy rozhodně nevypadal, že by po mě chtěl ještě nějaké další sliby nebo přísahy. Znovu se vesele pustil do líbání mého těla a já se při tom choulila pod peřinou a v jeho náručí.
Posléze se polibky staly intenzivnější a doteky ráznější. Jen jsem doufala, že v tu chvíli nepřijde apokalypsa, protože to by mě vážně naštvalo...

S leknutím jsem otevřela oči a vyhoupla se do polosedu. Zděšeně jsem se podívala na Damona vedle sebe, který na mě trochu zvědavě zíral.
Uf, byl to jen sen, pomyslela jsem si.
"Copak? Noční můra?," zaculil se Damon, když jsem se úlevně sesula zpět do polštářů.
"Jo," utrousila jsem a ještě stále trochu vyděšeně hypnotizovala strop. Jen doufám, že neumím předvídat budoucnost - i když to bych si ten ztracený náhrdelník asi musela vymyslet, momentálně se mi neporušený a v pořádku houpal na krku i se svou sporýšovou náplní.
"Hmm... A copak se ti zdálo?," zaculil se znovu Damon a to už ho ode mě dělila jen sotva centimetrová vzdálenost.
"To nechceš vědět," odpověděla jsem a krátce ho políbila na rty. Doufala jsem, že na to zapomene a nebude se dál vyptávat.
"Já chci vědět všechno," zašklebil se a také mě políbil na rty - tentokrát ale spíš provokativně. Věděl, že budu chtít víc a když jsem se k němu natáhla pro další krásné polibky, odtáhl se.
Pochopila jsem, že budu muset s pravdou ven.
"Fajn," rezignovala jsem nakonec, co jsem na něj nějakou chvíli nasupeně hleděla, jak provokativně kouká do stropu jako by se nechumelilo a mě si nevšímá. "Jak chceš. Bylo to o Stefanovi," prozradila jsem mu s mírně škodolibým výrazem. Jak jsem čekala, se zájmem se na mě otočil a trochu zamračeně poslouchal. Byl háklivý na Stefanovo jméno. "Pohádali jsme se, protože nás přistihl spolu a já šla za ním a namluvila mu, že jsi mě to přinutil udělat, protože jsem ztratila svůj přívěšek se sporýšem, který by mě byl chránil... Taky jsem tam říkala, že ho miluju a nikdy jsem nemilovala nikoho jiného," znovu jsem se provokativně zaculila - jak jsem očekávala, Damona to docela slušně vytočilo. "A pak...,"začala jsem ještě provokativněji. "...Pak jsem ho najednou líbala a on mě... a pak jsem se najednou objevila v jeho posteli a stále jsme se ještě líbali... a pak...," nechala jsem vyznít do prázdna, ale ani jsem nemusela vymýšlet žádné pokračování (můj sen v téhle chvíli totiž skončil, to mě jenom bavilo škádlit Damona).
"Dobrý, dobrý, nemusíš nic říkat," zarazil mě Damon a tvářil se asi tak, jako bych mu vážně pokazila náladu. To mě na druhou stranu trochu zamrzelo.
"Ale no táák," vydechla jsem jak jsem se k němu přitáhla tentokrát já. Tvářil se trochu uraženě. "Přece bys mi všechno tohle nevěřil," přemlouvala jsem ho a začala ho lehce líbat na krk. Viditelně se trochu uvolnil.
Nicméně ještě stále nespolupracoval - což mě trochu popudilo.
"To poslední jsem si vymyslela," utrousila jsem, jak jsem se ho snažila přimět ke spolupráci. Zabralo to. Konečně se taky připojil do mého líbacího maratonu. Musela jsem se sama pro sebe trochu usmát - tak vida, že to jde.
Po chvíli něžného líbání mě svalil zase pod sebe a já si trochu hořce uvědomila, že si to svoje rejpání teď hezky odpykám. Rezignovaně jsem si nechala rozepnout halenku - co s ním mám dělat? Stejně by si to nakonec vydobil.
Ale tak snadno ho vyhrát nenechám. Počkala jsem do nejbližšího momentu, kdy na chvíli polevil ve své iniciativitě a zase ho ze mě skutálela, takže jsem se rázem ocitla nahoře zase já. Mírně jsem se zašklebila a jemu nezbývalo nic jiného, než se poddat.
"Ehm-ehm."
Vylekaně jsem se napřímila do sedu a stejně tak i Damon vedle mě. Zděšeně jsem se ohlédla kolem dokola, dokud si můj roztěkaný pohled nenašel Stefana stojícího u dveří pokoje.
"Stefane!," vypadlo ze mě a přitom jsem si pod peřinou rychle nahmatala přívěšek se sporýšem a prudce zatáhla. Rrrrup a tkanička byla v tahu. Odtěď jsem byla oficiálně nechráněná - a dál už to znáte, ne?
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 k@rin k@rin | 5. září 2010 v 16:07 | Reagovat

teda mam radost,ze sem tyhle stranky objevila. Cetla sem tvoje dve povidky a hrozne se mi libily. A diky nim jsme objevila tvuj blog. Povidka se mi libi, pises hrozne ctive a navic tema Elena/Damon je moje oblibene. Sice si nedokazu peedstavit, ze by Elena byla takova potvora, ale i tak se mi to moc libilo :-)

2 Lexi Lexi | 15. září 2010 v 16:50 | Reagovat

Aj mne sa to páčilo. Super aj tenkoniec s naáhrdelníkom nemal chybu. :D

3 Kucko Kucko | 24. září 2010 v 22:41 | Reagovat

No čo napísať, aby som sa zase neopakovala :-)) Veľmi pekné to bolo, tieto scény s Damonom s Elenou sú perfektné. A ten názov, sama by som to nevymyslela lepšie. :-D

4 naděžžda naděžžda | 27. září 2010 v 21:15 | Reagovat

toto je nejlepší blog co  sem oběvila...já osobně bych jednu povídku psala asi tak měsíc...uplně úžasně promyšlený a krásně sestavený..kolik ti/vám je??:)) uplně nej.jen tak dák...samozřejmě sou úžasný všechny a všechny a ž na 1 se mi nelíby,i ale i tak to vede :)) jen tak dáál :D ráda si počtu..

5 Kristýna Kristýna | 25. října 2010 v 22:05 | Reagovat

ale no ták ! :) Stefan tov vždycky musí zkazit !?! :D

6 Calime Calime | 4. prosince 2010 v 3:53 | Reagovat

jsem hrozně ráda ,že jsem našla tuhle stránku a tím pádem i tvoje psaní :) Jsou to skvělé povídky ! Konečně si tu vynahradím ,že v seriálu je Elena pořád za věrnou Stefanovi a sexy Damon zůstává nevyužit :p

7 Wiwi ~ ISOMERHALDER-FAN Wiwi ~ ISOMERHALDER-FAN | Web | 22. prosince 2010 v 19:38 | Reagovat

Dobře promyšlené ;)♥

8 misha misha | 31. prosince 2010 v 21:23 | Reagovat

Zacatek?skvele!
prostredek?bomba!
konec?the best!
uzasny,uzasny,uzasny!...uz nwm co mam psat..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama