KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

Hate or Love (10)

21. září 2010 v 8:20 | LanQka |  Long Tales
(Aprille Note: Uuuuuu!! Uaaaaaa!!! Tady prostě slova nestačí =D)


10. KAPITOLA - Chvíle porozumnění

"Řekni co ode mě vlastně chceš!!" zeptal se s opovržením Damon. Ethan odpověděl tak jasně, jakoby si ničím jiným na světě nebyl jistější. "CHCI TVOU SMRT!"
 "Je mi to jasné...Ublížil jsem ti, tak si posluž..." pobídl ho Damon. "Je to mezi tebou a mnou..."
Na to Ethan střídavě hleděl chvíli na Damona a potom na "oběť" kterou svíral - mě. A vypadalo to, že se rozhodl...Ještě ke mě hladově přičichl a potom jsem jen ucítila tu obrovskou bolest.

Nedalo se to popsat, nic podobného jsem nikdy necítila... Nešlo vnímat co se kolem mě dělo, bylo to jako ze špatného snu. Jako noční můra. Vyjekla jsem tou nesnesitelnou bolestí a potom jsem ucítila něčí ruce. Opět ledově chladné a tudíž velice nepříjemné, ale poznala jsem, že je to Damon. Část z mého já byla ráda, situace však byla natolik zmatená, že jsem si jen těžko mohla uvědomit skutečnost, že už nejsem na onom staveništi, ale někde, kde jsem to ani nepoznávala.
"Musíme zmizet..." mluvil ke mě přitlumeným hlasem Damon. A dali jsme se rychle do pohybu, já pořád ještě zmatená. Co se jenom mohlo stát? Kolem nás bylo spousty stromů, takže jsme pravděpodobně mohli být někde v lese a navíc ta mlha - byla všude kolem nás. A pak jsem najednou ucítila opět tu nesnesitelnou bolest na pravé straně mého krku. Pevně jsem si to místo tiskla dlaní a dál se svíjela tou bolestí. A když jsem potom spatřila tu krev, došlo mi to. V tu chvíli jsem pochopila co zapříčinilo tu bolest a hned na to jsem pomalu upadala do spánku...
"Cítíš se už líp?" optal se mě starostlivě Damon, když jsem ležela kdesi v lese opřená o strom a pomalu se probírala.
 "Nedělej, že tě to zajímá.." odbila jsem ho a vážně ho přeměřila pohledem. Možná, že se ptal ze zdvořilosti, napadlo mě o pár sekund později.
"Máš pravdu...nezajímá." odpověděl chladně a hned na to ode mě vstal. Teď jsem toho právě začala litovat. Bylo mi totiž neuvěřitelně zle, hlava jakoby se mi měla každičkou chvíli rozkočit bolestí a jen s těžkou prací jsem se dokázala sama postavit. Využila jsem tentýž strom, o který jsem se před malou chvílí opírala.
"Pokud si nepospíšíme, doženou nás.." prohodil po chvilce Damon, který stál uraženě zády ke mě a na malou sekundu mi věnoval jeden chabý pohled.
"Co??" svraštila jsem nechápavě obočí. "Jak doženou? A kdo?"
"No, Ethan a spol..." usmál se na to Damon a pomalu kráčel směrem ke mě.
Na to jsem na něj jen vytřeštila oči. Jak jen může být tak v klidu?
"Žádný strach.." uklidňoval mě, ne že by to nějak výrazně pomáhalo. "Stefan je na nějaký čas zabaví. Máme čas..." vysvětlil a opět šel několik metrů ode mě.
"Stefan? Co se vlastně stalo?" neunávně jsem mu pokládala další a další otázky. Měl mi toho co říct...tím jsem si byla jistá.
"Tolik času zase nemáme..." ušklíbl se. "Zkrátka, Ethan se rozhodl, že nedjřív napadne tebe" začal pomalu vysvětlovat a poukázal na svůj krk, abych pochopila to kousnutí. "Poté hned zaútočil na mě. K jeho smůle, jsem jeho útok odrazil a vložil se do toho pak náš krasavec Stefan. Takže jsem využil té chvíle a dostal tě pryč..." dovykládal poeticky Damon a nepřestával se usmívat.
Opět jsem si sáhla na místo po kousnutí a Damon jakoby vytušil mou otázku a rovnou odpověděl.
"Nic to nebude...budeš v pořádku."
Hluboce jsem si oddychla... I bolest jakoby pomalu ustupovala. Ale jedno mi nebylo jasné, proč Damon Ethanovi neřekl pravdu? Všechno by tím tedy spadlo na Stefana, a on by se z celé situace mohl velice pobavit. Pak mě však vyvedl z toho přemýšlení další otázkou..
"Proč jsi se rozhodla do toho nakonec vložit? Znám Stefana dost dobře, za normálních okolností by ti to nedovolil udělat..." řekl a mě tou otázkou velice zarazil. Nebyla jsem si jistá jak zareagovat, ale ani to, jestli bych byla schopná mu upřímně odpovědět.
"Možná sis někde na cestě uvědomila, že možná stojím za záchranu..." řekl po chvilce ticha a opět byl zády ke mě.
"Jsi Stefanův bratr, musela jsem." odpověděla jsem nejistě a pomalu jsem začala chápat."Počkej, asi vím kam tento rozhovor vede... "
Damon se nevěřícně ohlédl. "Vážně?"
"Damone já..." dlouze jsem přemýšlela jak to jen nejlépe vysvětlit, abych ho nezranila víc, než je."...pro mě ten polibek nic neznamenal."
Hluboce jsem vydechla a nevěřila co jsem teď vypustila ze svých úst. Mělo to znít jasně a srozumitelně, ale toho se mi docílit nepodařilo. Stále se neotáčel a já začala mít docela obavu. Tak jsem pokračovala... "Ve skutečnosti bych nebyla schopná to udělat. Ani si už pořádně nevybavuju jak to vlastně bylo..." pomaloučku se soucitem jsem mu to celé vysvětlovala. Ikdyž byl otočený, cítila jsem jak ho to ničí...
V tom se najednou prudce otočil a energicky šel těsně ke mě. Očekávala jsem to nejhorší...
"Pak ti to tedy připomenu..." řekl a políbil mě. Všechno se mi to vracelo zpátky. Cítila jsem to, co jsem cítila minule a věděla jsem, že to už nesmím nechat zajít dál, že to už je...už kvůli Stefanovi. Copak bych to mohla dopustit? Odstrčila jsem ho, musela jsem.
Na to se mi hned zadíval do očí. "Jsi schopná to udělat, jen si to nechceš nechat přiznat."
"Tak to neni!" odporovala jsem mu. "Ty ve mě vidíš pouze KATHERINE! Nic jiného v tom není."
Damon na moment zaváhal a já tak pochopila, že jsem měla pravdu. Jsem pro něj jen náhražka Katherine - vždy jsem byla. Nic víc, nic míň... Všechno co se doteď stalo byla jen lež a já na ní málem skočila. Ale to nejpodstatnější je, že jsem si nikdy neměla připustit to, že k němu cítím něco jiného, než nenávist...
"Tehdy tu noc..." začal zničeho nic pomalu vyprávět. "Byla jsi v mém pokoji. Po celou tu dobu jsem byl vzhůru. Teprve tam jsem si uvědomil, že nejsi Katherine nebo její náhražka. Nebyl bych schopen tě políbit, nebýt toho, že jsem si to uvědomil."
Z jeho slov jsem byla dojatá, a byla jsem si nyní docela jistá, že není ten bezcitný a namachrovaný hlupák, za kterého jsem ho doposud měla.
"Ikdyby to všechno byla pravda....Nic se tím nemění.." stála jsem si však za svým. Damonův pohled se odvrátil kamsi jinam a já věděla, že nemá smysl o tom dále debatovat. I za tu cenu, že jsem měla ještě tolik nezodpovězených otázek. Je opravdu možné, že s Katherine skoncoval? Bylo to všechno upřímné nebo si se mnou jen opět pohrával? Z jeho slov jsem cítila, že to myslí vážně, ale je to jen pocit...nic víc.
"Tím bych si teď hlavu nelámal..." začal opět s klidem hovořit Damon.
Netušila jsem, co teď má namysli. "A čím?" zeptala jsem se ho a pak jsem se ohlédla přes rameno. Už jsem nepotřebovala znát odpověď - před námi se teď kromě rozsáhlých a hustých lesů rozléhal i celý Ethanův pomstychtivý spolek, včetně jeho maličkosti.
"Mám s vámi nevyřízené účty...!" zvolal zlostně a hned na to mě Damon opět odvedl z toho místa. Prchali jsme jak jen to šlo... A díky Damonově rychlosti jsme měli šanci....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kristýna Kristýna | 6. října 2010 v 0:06 | Reagovat

napínavější konec být nemohl :D .. jinak krásný :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama