KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

Hate or Love

19. září 2010 v 16:28 | LanQka |  Long Tales
Title: Hate or Love
Author: LanQka // damon-online.blog.cz
About: Elenu něco táhne k Damonovi, ale není si jistá, jestli je to "láska" nebo "nenávist". Během několika nebezpečných zvrátů, se sblíží víc, než by sami čekali. Postupem času však zjistí, kdo stojí za všemi těmi upíry a kdo tak moc touží po pomstě. Do středu dění se dostává Damon, a Elena ví, že to bude smrtelně nebezpečné...
Author Note: Jen chci říct, že je to povídka na téma Damon a Elena =)

(Aprille Note: Úplně úžasná povídka =) Dokonalost sama =))


1. KAPITOLA - Obavy

Milý deníčku, někdy bych si přála aby šly city vypnout. Víš jak to myslím - Bolest, láska... To všechno by zmizelo. Třeba teď se cítím jako hlupák. Miluju Stefana, ale přitom mě něco táhne k jeho bratrovi. On má ... Nedokážu to jen tak napsat, víš? Jsem teď v jejich domě. Stefan šel lovit, jak Damon říká "nachytat veverky" a já jsem tu teď s Damonem sama. Mám strach... Ne z něj, ale ze sebe.

"Eleno, dáš si něco k pití?" ozval se Damon z kuchyně a hned na to se rozevřely velké kukačkové hodiny za mými zády a mě leknutím vypadla propiska z ruky....Pro moje oči se to semlelo velice rychle, ale zčistajasna přede mnou najednou klečel Damon a podával mi jí zpátky. Měla jsem v úmyslu mu poděkovat, ale v jeho modrém pohledu jsem se ztratila.
"Tak co to bude? Drink, nebo snad čaj?"
Chvilku jsem na něj beze slova koukala, hodiny už dávno dobily. Tohle je přesně ta situace o které jsem psala...
"Jo a hodilo by se třeba: 'Díky.'" prohodil však po chvilce a zvedl se ze země.
"Ehm, jasně." vykoktala jsem a zavřela deník.
"Co to je?"
"Nic pro tebe."
"Ale no tak, Eleno! Nebuď sobec!" vykřikl se smíchem. Honem jsem se snažila strčit tu malou tenkou knížečku pod sebe, ale vyrval mi jí z ruky dřív než jsem to stačila udělat.
"Milý deníčku, dnes jsem potkala hrozně zajímavého kluka..." předčítal nahlas ze dne, kdy jsem poznala Stefana.
"Dej to sem!" vykřikla jsem, teď už podrážděně, a seskočila jsem rychle z gauče. Naneštěstí jsem jenom člověk, takže jsem za ním běhala po pokoji, a celá tahle situace byla pro něj nesmírně komická. Nakonec jsme se zastavila, protože mi došlo, že je to k ničemu...
"Pobavil ses?!" vyštěkla jsem na něj. Okamžitě zvedl oči od stránek deníku a podíval se mým směrem. A přešel lidskou rychlostí až těsně ke mně. Couvla jsem proto o krok dozadu, snažíla jsem se nedívat do jeho očí, ale bylo to marné. Jeho prst mi za chvilku nadzvedl obličej k tomu jeho. Jeho pohled byl upřímný a plný nějakého citu. Potom mi vtiskl deník do dlaně a zašeptal: "Promiň."
"Omluva přijata, dám si čaj." zamumlala jsem a otočila se od něj.
Záda mi ovanul příjemný větřík, Damon odletěl do kuchyně. Zavřela jsem oči a skousla si spodní ret. Zrovna v tuhle chvíli si nejsem jistá... Co to mělo znamenat? On se mi právě omluvil? Pohladila jsem desky svého deníku a nakonec si sedla zpátky na gauč.
"Hotovó." zapěl Damon a položil přede mě šálek s čajem. Už bych si měla zvyknou na tu jeho kosmickou rychlost.
"Díky..."
Sedl si vedle mě a ruce roztáhnul po opěradle gauče tak, že mě jakoby objímal kolem ramen. Nebylo mi to nepříjemné, ale přesto jsem znervózněla. Jako na zavolanou se ve dveřích objevil Stefan. Napila jsem se ještě rychle čaje a vrhla se mu naproti možná až s přehnanou radostí.
"Ahoj Stefane, jaký byl lov?" zeptala jsem se a nechala se od něj obejmout.
"Šlo to... Jak moc tě tu Damon trápil?"
"Vůbec ne, skvěle jsme se bavili." odpověděl Damon za mě. Na to jsem se otočila se skeptickým výrazem a přejela si ho pohledem."Mluv za sebe!" A odvrátila jsem se zpět ke Stefanovi.
"Jsem už docela unavená, půjdu si lehnout," řekla jsem a dám Stefanovi pusu na tvář.
"Vy dvě hrdličky." usmíval se Damon a kroutil nechápavě hlavou. Už jsem ani neměla sílu, abych ho včas zarazila.
"Dobrou," řekl Stefan tichým a klidným hlasem, jakoby se snažil Damona ignorovat. Při cestě do ložnice jsem nepatrně slyšela jak se pošťuchují nebo dokonce hádají. Už jsem tomu ale nevěnovala moc pozornosti a převlékla se do noční košile, kterou jsem našla přehozenou přes židli.

***

Mezitím v Obývacím pokoji
"Damone, o co ti jde?! Nemůžeš mě a Elenu nechat chvíli na pokoji?!" začal se zebe chrlit Stefan. Damon jeho naléhavý pohled dále ignoroval a usmíval se jakoby nic.
"Elena je hned ve vedlejší místnosti, a řekl bych, že se snaží usnout, snad bys mohl být trochu ohleduplnější," nahodil ztišeným hlasem. Stefan se letmo podíval přes chodbu do ložnice, a poté promluvil ještě tišším hlasem, než předtím jeho bratr.
"Nedělej, že ti na ní záleží, nemáš v sobě ani trochu citu!"
Damon ho přejel ostrým pohledem. "Nic o mě nevíš! Kdyby tady nebyla Elena..." A nesmírnou rychlostí "doletěl" ke Stefanovi svírajíc mu hrdlo.
"Zabil bych tě!" Při této věte, jakoby jeho oči vzplály nenávistí. Jakoby se probudilo něco hluboko v něm.
"Přiznej to Damone, nezabil by jsi mě! Jsem tvůj bratr! Neudělal by jsi to!" křičel Stefan přidušeným tónem snažící se vyprostit z Damonova sevřetí. Damon ho nyní držel celých deset centimetrů nad zemí a v jediné sekundě svého bratra přitiskl ke zdi.
"Víš čeho všeho jsem schopný?! Bylo by to jako nic! hrozil však dál Damon, snažící se ovládnout svoji agresivní upírskou povahu. Když už Stefan pomalu ztrácel vědomí, vrhl ho Damon k zemi a šepotem k němu promluvil:
"A na Eleně...mi záleží!." A hned jak dořekl tuhle větu, zčista jasna byl pryč, zmizel. Stefan ležící nyní na zemi se snažil vzapatovat a přehrát si co se vlastně stalo. Když konečně nabral vědomí, jeho výraz byl plný obav. Usiluje snad Damon o Elenu? Nebo k ní něco cítí? Ale to není vše, čeho by se měl bát. Hluboko v sobě ví, jaké nebezpečí nyní na Elenu čeká a před čím jí také musí ochránit. V zamyšlení přešel přes chodbu do ložnice s úmyslem, aby zkontroloval Elenu. Vešel polootevřenými dveřmi k její posteli, a starostlivě ji pohladil po tváři. Ví, že se chová nepřiměřeně, jakoby mu patřila, ale minulost a Katherine dokázala rozdrásat jeho city a když je Elena poskládala zpět...
"Kde je Damon?" zeptala se najednou Elena ještě z polospánku. "Něco jsem zaslechla, hádali jste se?". Stefan nahodí nepřítomný výraz a tiše odpoví.
"Všechno je v pořádku, jen spi."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama