KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

www.bitch.com (9)

13. srpna 2010 v 9:01 | Aprille |  Long Tales
(A/N): Uuuuuuuu, pátek třináctého!!!! =D To byl vždycky sympatickej den =D Mám ho ráda, i když vím proč se mu říká smolnej den, psala jsem na to seminárku =D To fakt asi nebyl zrovna růžovej den... ale co? To bylo před sedmi sty lety, takže ... hmmm... možá zauvažuju, že sem přidám i nějakou kapitolu od jiné povídky, která by tu za normálních okolností přistála až zítra... nebo vám sem taky můžu přihodit jednu z těch dvou jednorázovek, co už mám napsaný, ale ještě se mi nenaskytla příležitost je vpustit do sítě =D ... Co myslíte? Co by bylo lepší, když už je ten pátek třináctého? =)


"Jo, jo, už tam běžím," volala Jenna a já mohla slyšet její dupot ke dveřím. Pak zámek a vrzání a pak už jen Stefanův hlas,"Je Elena doma?"
Zatajila jsem dech - co teď. Okamžitě se mi v mysli rozjel koloběh různých možností, jež jedna po druhé odpadávaly jako hrušky po dešti. Nemůžu předstírat, že doma opravdu nejsem, protože Jenna ví, že doma jsem a nemůžu předstírat, že mi není dobře a nechci, aby sem Stefan chodil, protože za prvé Jenna ví, že tu už někoho mám, takže mi zjevně zase tak špatně není a za druhé by sem stejně šel. Takže za chvíli tu mám Stefnana jak na koni a já se ještě pořád válím v posteli s Damonem - kterého nemůžu ani varovat nebo se s ním domluvit na nějakém východisku, protože by to Stefan slyšel a stejně tak ho nemůžu ani jednoduše poslat pryč, protože mám okno otočené do ulice.
"Ále," zasmála se Jenna rozjařeně," teď momentálně je s ní-" v prostředku té nebezpečné věty se najednou náhle zarazila. S vyděšeným výrazem ve tváři jsem pohlédla na Damona těsně vedle mě, který se ani nehnul a poslouchal co se bude dít dál.
Jenna zřejmě zratila nit. "No vlastně …," jakoby hledala slova a mě došlo, že usilovně přemýšlí, protože právě tohle slovní spojení je u ní s takovými situacemi spojené. "... Vlastně ne," dokončila k mému překvapení Jenna a já se zmateně podívala opět na Damona, který se na mě jen maličko ušklíbl ve smysul "já ti to říkal" a já konečně pochopila, co vlastně Jenna dělá.
Ona nás normálně kryla!
"Myslím, že … už před nějakou tou dobou odjela."Musela jsem zase jednou před Jennou pomyslně smeknout, protože takhle si dát dvě a dvě dohromady umí jenom ona. Asi jí došlo, že ten nejúžasnější kluk s naprosto neodolatelným úsměvem a nekončícím sexappealem tu zřejmě není kvůli matematice nebo něčemu takovému, ani nevím co jí to vlastně Damon nakukal.
"Oh, aha," zněla odpověď a mě už málem spadl kámen ze srdce. "A... říkala jsi, že s ní někdo je …?," naznačil Stefan a já zase zapoměla dýchat.
"Jo. No... je s ní … Jeremy! Totiž... jeli za mou kamarádkou ze střední, chtěla něco poslat, ale já se bojím, že by se to cestou mohlo rozbýt … víš co myslím, že, no a tak jsem tam za ní radši poslala Elenu s Jeremym, stejně už je chtěla dlouhou dobu zase vidět, navíc to není zase tak daleko, takže...," přímo jsem žasla, jak si Jenna dokáže vymýšlet - ale musela jsem za to být vděčná, protože mě právě vysekala z pěknýho průšvihu.
"Jo, aha, no tak já půjdu... Nevíš ještě náhodou, kdy by se tak mohli vrátit...?"
"Ne, nevím, vážně ne."
"No tak dík, ahoj,"vrzání dveří a pak zvuk pneumatik drhnoucích o asfalt.
Chvíli ticho - neodvažovala jsem se raději ani pohnout, kdyby se třeba vrátil, nebo byl ještě v doslechu. I Jenna si zjevně dopřávala chvilku přestávku.
"Eleno!," zakřičela pak nahoru. "Eleno!," ozvalo se znovu a já mohla slyšet dupání po schodech. Za malinkou chvilku už se rozlétly dveře a v nich stála rozčílená Jenna - což mě trochu pobavilo, protože - jí dojde, že o Damonově přítomnosti by Stefan neměl vědět a před Stefanem nás kryje … ale že když tu Damon zřejmě ještě stále je, že by teď mohla vlítnout do prostřed docela nevhodné situace - to si neuvědomí. Typická Jenna.
Naštěstí tu mám Damona, že? Vůbec mu nepřišlo trapné, že nás právě Jenna přistihla oba dva polonahé a v posteli a obzvláště hned po tom, co měla dveřní rozhovor s mým klukem.
Hodil po ní takový ten jeho extra speciální svůdný úsměv, což od něj bylo velice taktické, páč tím Jennu rozhodil tak dokonale, že mohl úplně vklidu zmizet z mého pokoje a Jenna přitom nestihla říct ani slovo … a jakože jsem si byla jisto jistě jistá, že toho měla na srdci opravdu hoooodně.
A to se táké potvrdilo, hned jak se Jenna vzpamatovala z toho Damonova úsměvu. Znovu se jí v obličeji objevil takový ten nakrknutý výraz = o-ou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 April^^ April^^ | Web | 13. srpna 2010 v 13:41 | Reagovat

O-ou :D Ja som to vedela :-D Píšeš úžasne, len tak ďalej! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama