KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

www.bitch.com (8)

11. srpna 2010 v 14:53 | Aprille |  Long Tales
(A/N): Uf, tenhle díl mi dal zabrat =) Ale jinak doufám, že vás to tu ještě neotravuje a slibuju, že někdy v příštích dnech sem přidám ještě nějakou tu jednorázovku na spestření =D Už ji mám napsanou, jenom ještě opravit =)


Bohužel ale Stefan šťourat nepřestal. A možná že je to jen obyčejné štěstí, co mě ještě drží při životě, protože už chybělo jen takhle malinko a moje tajemství jménem Damon by bylo prozrazeno. Díky bohu jsem měla dost rozumu na to, abych se ten večer při vyklouzávání z domu za Damonem vypařila dveřmi na verandě - tedy únikovým východem, takže Jenna měla celou tu dobu, co jsem byla pryč za to, že musím už spát, když jsem tam tak ticho. A to mi taky zachránilo život, protože Stefan si o mě zřejmě dělal natolik velké starosti, že se ještě večer stavil, jestli už je mi dobře a tak... No, naštěstí (a jakože to bylo fakt o fous) ho Jenna informovala, že už spím a tak že už mi je asi líp.
Byla bych bývala už dávno oběšenec, kdyby Stefan věděl, že v tu dobu jsem sice už spala - to je sice pravda - ale jaksi ne v mé posteli a jaksi ani ne v tomto městě.
Stručně řečeno - Damon mě vzal na maličkatý výlet do nejbližšího velkého města do hotelu Hilton, protože když jsem mu pověděla o tom, že kvůli smrti rodičů jsem nebyla ani nikde na prázdninách, zřejmě mu přišlo, že si zasloužím někam si vyrazit - takže jsem byla asi tak o sto kilometrů jinde než jsem měla být (ups).
Brzičko k ránu jsem se zase potichu vplížila do svého pokoje a asi tak o půl hodiny později už zase odcházela do školy.
Tentokrát jsem se snažila alespoň vypadat, že nejsem úplně mimo. Více či méně to nakonec I zabralo, ale stejně jsem se asi Stefanovi vyhýbala víc než jsem musela. Tak nějak jsem se bála, že by na mě mohl nějakým způsobem poznat, že jsem byla s Damonem - nevím jak, ale prostě jsem se bála. Dokonce se ke slovu přihlásilo I moje "hodná holka" já, které mě docela přesvědčivě a docela pěknou chvíli přemlouvalo, abych se vykašlala na Damona a snažila se nepokazit si vztah se Stefanem.
Jenže … Myslím, že moje staré já už se se Stefanem trochu nudilo - a nechápejte mě špatně - Stefan je můj kluk a já ho miluju, na tom se nic nemění, jen … moje "mrcha" já potřebuje zase něco nového a odvážného … a sexy … a … no … zkráceně Damona.
A pokud se to Stefan nedozví, nic tím nepokazím, takže konec rozhodování - musela bych být blázen, abych dala ruce pryč od někoho takového, jako je Damon, když on si vybral mě - tedy tím myslím, že holkám jako já (naprosto průměrným středoškolačkám) se takovéhle věci nestávají, takže bych si to měla užít.
No a tak jsem zase hned po škole přispěchala rovnou domů, abych se stihla připravit na další vycházku za Damonem.
Vlastně jsem zapoměla skoro I zavřít za sebou dveře, jak jsem spěchala.
Sakra, kde to mám? Spěšně jsem prohrabávala jeden šuplík za druhým a mezitím se ještě stihla několikrát málem přizabít o něco, co se povalovalo na zemi a já o to zakpla.
"Něco hledáš?," protáhl za mnou tiše Damonův hlas a já málem nadskočila jak jsem se ho lekla.
"Uf, sakra! Co tu děláš?!," vyhrkla jsem a snažila se vzpamatovat z toho úleku.
"No... dejme tomu... že se mi nějak nechtělo čekat,"vysvětlil a už mě objímal kolem pasu a já se mírně zastyděla, že mám na sobě jenom úplně obyčejné džíny a vytahané triko. A ve skutečnosti jsem hledala moji druhou nejkratší sukni hned po té bílé, kterou jsem ovšem mírně zamazala od trávy, ale to už se mi přiznávat nechtělo.
"No a...," protáhla jsem zase já a rozhodla se trošku zarýpat. "Na koho že jsi to vlastně čekal...?"
"Ani nevím," odbyl mě ledabyle a začal mě jemně líbat na rty, takže už jsem neměla šanci vymyslet nějakou vhodnou odpověď.
Vlastně ani nevím, jak mě v tak krátké chvíli dostal na postel... Nebo že by to nebyla krátká chvíle?
Každopádně jsem se ocitla v jeho něžném objetí a ve víru polibků a doteků na mé posteli v mých karmínových peřinách bez halenky a bez jakéhokoliv pojmu o čase. Vážně se mi nechtělo tohle všechno zastavovat, ale hlavou mi lítala jedna velice znepokojivá myšlenka, takže jsem nakonec stejně musela.
Maličko jsem se oddtáhla,"P-počkej, to nejde, dole je Jenna a mohla by sem každou chvíli přijít,"zašeptala jsem mírně mrzutě, protože bych zrovna teď byla nejradši kdyby byla Jenna tak nejmíň milion kilometrů odsud a stejně tak I kdokoliv jiný, kdo by nás chtěl rušit.
"To je v pořádku, ví že jsem tady," konstatoval Damon a věnoval mi další dokonalý polibek, než jsem se stihla zase odtrhnout a zděšeně vyjeknout,"Co?! Jakto že o tobě ví?!"
"Protože jsem nepřišel oknem," informoval mě s nepatrným úšklebkem.
"Co?! Zbláznil ses?! Vždyť to může komukoliv říct!," zčala jsem šílet a chtěla jsem mu toho vyčíst ještě mnohem víc, ale on mě zarazil.
"Jenna to nikomu neřekne," konstatoval zcela klidně," Na to je moc chytrá … a taky se jí očividně líbím, takže jestli už nechceš pokračovat, vzdálím se," popichoval mě," I když... asi ne zas tak daleko..."
"Hej! To jsem neřekla!," bránila jsem se spěšně ze strachu, že by to třeba přece jenom mohl myslet vážně a jít za Jennou - raději jsem si ho k sobě znovu pevně připoutala polibkem. Ještě jsem zaslechla jak se mé horlivosti potichu zasmál.
A pak najednou Trrrrrrrrrr - zvonek u dveří se zuřivě rozdrnčel.
A zastavil se svět.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fay Fay | 11. srpna 2010 v 17:59 | Reagovat

Ups... cítím malér xD Povídka moc pěkná a budu se těšit na pokračování.

2 April^^ April^^ | Web | 12. srpna 2010 v 17:33 | Reagovat

Vaaaa... prečo to musí byť také napínave? Vyzerá to tak, že Stefan (či sa to píše Stephan?) bude hnevať :D
Teším sa na pokračovanie ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama