KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

www.bitch.com (6)

8. srpna 2010 v 10:27 | Aprille |  Long Tales
(A/N): No já nevim, měla bych zase někdy napsat nějakou krátkou povídku, že? =D Však já už se na to chystám - a dokonce tam i jednu už mám, jenže popravdě vůbec nevím co s ní =) Znáte to, je to taková ta povídka, která vás napadne a která je prostě tak klasicky povídkovatá, že je až úplně zvláštní... A teď nemyslím klasicky jako klasicky, protože to je vlastně ... eh ... no já už ani nevím, jak bych to popsala XD Asi jí sem někdy v blízké budoucnosti přihodím, abyste to mohli posoudit sami =)
Jinak přeju hezké čtení - alespoň v rozmezí možností XD


Nevím jak dlouho to trvalo. Nevím ani pořádně, jestli jsem usnula nebo omdlela. Jediné, co si tak mlhavě vzpomínám je, jak mě Damon bere do náručí a dál už jen jak jsem se probudila zpět v mé vlastní posteli. Opravdu hodně mlhavě si pak ještě vybyvuju, jak jsem ho nejdřív musela do domu pozvat, než mě nakonec odnesl do mého pokoje a složil mezi peřiny. No jo, úpír, co se dá dělat.
Když jsem ráno poprvé zamžourala do svitu jasného poledního slunce, bylo mi strašně líto, že jsem Damona nenašla ležet vedle sebe. Stýskalo se mi po jeho úsměvu.
Vlastně ne jen po jeho úsměvu.
Co mám dělat teď? Vždyť mi nedal ani telefoní číslo, ani mail ani nic jiného.
No jo, já vím, je to upír, najde si mě vždycky ať si budu, kde budu chtít, ale jak mám já najít jeho?
No každopádně, tohle bude muset počkat až na potom. Mohla jsem si podvést kohokoli s kýmkoli, ale to, že ráno musím do školy, to prostě nezměním ani tak ani tak.
S povzdechem jsem se vykopala z peřin (odborně se tomu říká archeologie) a zachmuřeně se oblékla zrovna do toho, co jsem měla jako první po ruce. Pak jsem si ještě s dalším ohromným povdechem omotala kolem krku hedvábnou šálu, kterou jsem tuhle dostala od Jenny, abych zakryla pečeť upířích zubů na krku (tomu se odborně říká maskování důkazů).
No a hurá do školy. Doufám, že teď nikomu neunikla ta ironie.
Poslední, co jsem si právě teď přála, bylo vysedávat ve třídě na nějaké nudné hodině angličtiny, když se zrovna někde po okolí potuluje ten apsolutně nejhezčí a nejůžasnější upír (no dobře, přiznejme si tu skutečnost) na naší planetě. No komu by se chtělo?
Nicméně jsem tam musela, takže jsem se poněkud pohřebně odebrala na naší první hodinu anglické literatury a celou tu hodinu tam ještě pohřebněji seděla jako bez ducha.
Což jsem možná neměla, protože jen o pár lavic vedle seděl Stefan, kterému moje dnešní zamlklost a nepřítomnost musela jistě být poněkud podezřelá.
Jenže já myslela na Damona. Nemohla jsem přestat. Pořád mi před očima lítal ten jeho úžasný úsměv a já se nemohla soustředit prostě na nic jiného.
Když pak zazvonilo, povedlo se mi zase zcela úspěšně ignorovat Stefana I Bonnie I Caroline a nepřítomě se přemístit do učebny historie. A vlastně jsem si ani pořádně nevšimla, kdy přišel pan Alaric Saltzman do třídy. Úspěšně jsem ho ignorovala stejně jako celý zbytek planety kromě Damona v mé mysli.
A pak najednou píp-píp. S trhnutím jsem se probrala z mého tranzu a sáhla do kapsy, abych vypla zvonění u mobilu. SMSka. Kdo a co proboha může chtít? Teď, když jsem ve šklole a každý to ví?
Skontrolovala jsem, jestli se na mě někdo nedívá, ale díkybohu si zřejmě už všichni dneska zvykli na to, že je ignoruju, takže mě začli ignorovat taky. Tak jsem tedy otevřela zprávu a četla krátký vzkaz z neznámého čísla:

Učebna chemie v třetím patře. Hned.

Eh? Cože? To mám jít do učebny chemie v třetím patře? Chvíli jsem na tu zprávu zírala jak puk. Že by Damon?
Kdo jiný?
Fajn, asi to budu muset zjistit. Sklapla jsem mobil a zastrčila zase do kapsy.
"Ano, slečno Gilbertová?," zeptal se pan Saltzman, když postřehl, že se hlásím.
"Ehm, smím jít na toalety?"
"Samozřejmě, běžte,"vyzval mě ledabyle jako by mě vůbec nevnímal. Zvedla jsem se a vykráčela z učebny historie, dívčí toalety měly být o patro výš těsně u schodů, ale já jsem měla přece jiný plán.
Spěšně jsem vyšla z budovy a zamířila k budově číslo 2, kde měla být učebna chemie v třetím patře.
Ta budova se skoro nepoužívala. Vlastně se tam vedly jen hodiny přírodopisu pro druhý ročník a hodiny chemie pro třeťáky a jednu půlku prváků. A přírodopis tam měl být až pátou hodinu.
Vkročila jsem do dveří. Jak jsem očekávala, budova byla naprosto vyprázdněná.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama