KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

www.bitch.com (5)

6. srpna 2010 v 10:01 | Aprille |  Long Tales
(A/N): Ani nevím, co mám k tomu psát =D Ono se stejně máte ještě na co tešit =D I když to pravý "terno" nastane až někde ke konci téhle povídky...


A to něco ostrého sklouzlo po mé pokožce a pak to v jeden okamžik najednou projelo skrz. Rázem mi bylo až příliž jasné, proč mi jeho dotyky přišly tak neobvykle chladné. A co bylo to ostré, na co jsem narazila jazykem v jeho ústech.
Byly to zuby. Přesně ty samé, které my právě teď prokously slabou kůži na krku. Upíří špičáky.
A přesto jsem byla naprsto klidná. Proč? Vlastně jsem ani sama nevěděla. Tak nějak jsem Damonovi důvěřovala. Znala jsem ho. Neublížil by mi. Určitě.
Ten, co mě tady ještě před chvílí tak smyslně a láskyplně laskal v náručí, ten by mi nikdy nebyl schopen ublížit.
Líbilo se mi to. Byl to nějakým nevysvětlitelným způsobem požitek. Přímo jsem cítila, jak se moje krev vlévá do jeho žil. Byla jsem tím naprosto omámená. Přitulila jsem se k němu blíž. Ať si klidně bere. Ať si vezme klidně všechnu mou krev, bylo mi to jedno. Chtěla jsem se jen choulit a tisknout k jeho hrudi. Klidně navěky.
Začala se mi motat hlava. Tak nějak zvláštně mi znecitlivěly prsty, že jsem skoro ani necítila dotyk na Damonově holé chladivé kůži. Před očima se mi začlo zatmívat. Přišel zmatek. Kde to jsem? Co tu dělám? Co se děje?
A pak jsem si uvědomila, že tlak na levé straně mého krku, kde byly do mé kůže ještě před chvílí zanořené Damonovy ostré upíří zuby, zmizel.
Necítila jsem nic. Naprosto jsem ztratila cit v celém svém těle. Co se děje? Nevěděla jsem, jestli mě Damon ještě pořád svírá v náručí. Necítila jsem to.
A pak jsem najednou zaregistrovala nějaký dotyk na mých vymrzlých necitlivých rtech. Byl to tlak, který jsem nemohla odrazit. A potom mi do hrdla začalo stékat něco teplého. Stydlo to na mých rtech a proudilo jako tekutý oheň do celého mého těla. Začala jsem znovu shledávat jemné hlazení trávy kolem mě. Začala jsem vnímat dotyky.
Byl stále tady. Svíral mě v náručí stejně jako předtím. Cítila jsem jemné hladící dotyky na vlasech. Tlak na mých rtech po téměř nekonečné chvíli ustal a já mohla otevřít oči. Pod těžkými víčky jsem zahlédla Damonovy úchvatné šedobílé oči, které mě starostlivě a zároveň něžně pozorovaly. V pozadí mezi větvemi jsem sledovala temně modrou oblohu. Musela být hluboká noc.
Našla jsem sílu se maličko nadzvednout. Dýchala jsem z hluboka a měla jsem asi tak stejný pocit, jako když se probudíte ze snu, který se zprvu zdál tím nejkrásnějším snem na světě a pak se promněnil v noční můru. Byla jsem zmatená.
"C-co se stalo?," vykoktala jsem pomateně a zadívala se do jeho starostlivé tváře, která pod mým pohledem zjihla.
"Všechno v pořádku?," znělo to trochu provinile, ale ten jeho typický pokřivený úsměv to dokázal skrýt. Začala jsem se uklidňovat a dýchat pravidelněji. Zírala jsem na něj jako zhypnotizovaná. Natáhl se ke mě a něžně mě pohladil po tváři.
Měla jsem být v pořádku? Zkontrolovala jsem celé své tělo, abych zjistila o co jde a najednou jsem s překvapením zjistila, že mi z krku sálá až skoro oslepující bolest.
Au. Neubránila jsem se malinko vykviknout bolestí a chtělo se mi křičet jak na lesy, ale když jsem viděla ten Damonův poplašný výraz, ovládla jsem se. Místo toho jsem se snažila pokud možno neutrálně říct,"Ne … Ne, je to v pohodě," ale neznělo to zrovna přesvědčivě. No … a nebo jsem před ním možná nechtěla vypadat slabá.
Rozhodla jsem se obrátit list. "Víš, žes mi právě zachránil život?" Doufala jsem, že to neznělo moc roztřeseně, I když ta věta asi nedávala moc smysl. Pochmurně se zasmál. Zřejmě ho pobavil můj optimismus.
"Jo, potom, co jsem tě málem zabil," něco v jeho očích mi napovídalo, že zranit mě, bylo to poslední co chtěl. Věděla jsem to, neublížil by mi.
"Ale nezabil," snažila jsem se na to jít pozitivně.
Sklonil se ke mně ještě blíž a jemně, jakoby to bylo to největší tajemství, zašeptal,"Ani nevíš, jak málo k tomu chybělo." Jeho oči se vpíjely do mých a já pod jeho pohledem znovu omdlévala.
Vem čert, že je to upír, a koho zajímá, že mě právě málem zabil, stejně je úchvatnej. V jednom jediném okamžiku jsem stihla překonat tu zbývající vzdálenost mezi našimi rty a propojit je v dalším dlouhém, naléhavém polibku. Vůbec se nebráníl, když jsem se znovu dobývala do jeho chladné náruče dychtíc po dalších nádherných dotycích na mém těle.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kristýna Kristýna | 17. října 2010 v 23:23 | Reagovat

nemám slov ;) .. nádhera

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama