KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

www.bitch.com (13)

21. srpna 2010 v 12:09 | Aprille |  Long Tales
(A/N): Tak jsem se dlouhatááánsky rozmýšlela, jestli sem mám přidat poslední kapitolu a hned v ten samý den ještě ten epilog, nebo přidat epilog až zase za dva dny.... Taky se mi nějakým záhadným způsobem povedlo skončit skoro všechny kapitolovky naráz, takže jsem přemýšlela, jak to teda asi provedu, abych sem nepřidávala třeba hned dva epilogy naráz v jeden den %D No jo, někdo to holt umí, že? =D Nakonec jsem vykoumala, že to vezmu hezky jedno po druhém... =) dnes zakončím www.bitch.com i s epilogem a pak se uvidí =D Někdy v dalším týdnu by se tu pak měla objevit nová povídka, která tuhle nahradí =D Taky mám ještě dokočenou i opravenou jednu jednorázovku, takže ta by tu mohla někdy v nastávajících dnech taky skončit =D
Co se týče zakončení téhle povídky, chtěla jsem jednou taky stvořit něco, kde by nebyl 101% happyend.... =D Ale znovu opakuji, chtěla jsem, nakonec jsem ale psala epilog a.... no.... tak nějak.... =D =D =D ...nezbeda Aprille no.... =D
PS: Prosila bych o koment povídky jako celku a tak, jestli by to alespoň trochu šlo =) Jako myslím nějaké ty připomínky ke slohové i obsahové stránce, abych věděla, co mám v dalších povídkách vylepšovat a na co si mám dát pozor =)


Když jsem dorazila domů, Jenna ještě nebyla doma ze svého rande a Jeremy byl pravděpodobně ještě na té párty. A já se totálně zničená zamkla ve svém pokoji a vzlykala do peřin.
Proč - proč jen musím být taková kráva? Proč? Vždyť jsem Stefana TAK milovala! A pak jsem se musela TAK zbláznit do Damona!
Do jeho bratra! Sakra, proč?! Proč já?!
A víte co je na tom ještě vůbec - vůůůůbec totálně nejhorší?!
… Že ani teď, po tom všem, nevím, koho z nich jsem vlastně milovala … Nejspíš oba.
Jenže Stefana jsem odsunula kvůli Damonovi a Damona jsem zřejmě pěkně ranila kvůli Stefanovi, kterého jsem právě ztratila a to nejspíš zrovinka když mi chtěl pomoct...
Jsem sama! Na celém světě jsem zůstala sama! Nemá smysl žít!
Nemá smysl žít...
Přestala jsem vzlykat. Nemá smysl žít... A proč tedy ještě pořád žiju?
Nadechla jsem se - tak já tedy žít nebudu!
Spěšně jsem vyběhla z pokoje a vlítla do toho Jeremyho. Věděla jsem přeci naprosto přesně, kam to všechno schovává - I když on už to vlastně ani nebere - tim líp pro mě, aspoň na mě zbyde.
Pustila jsem se do prohrabávání druhého šuplíku komody - a opravdu jsem po chvíli narazila na malou plastovou krabičku. Roztřesenými prsty jsem jí uchopila a přešla do koupelny.
Všechny ty bílý neřády jsem vysypala na linku u umyvadla. Kolik mě jich asi zabije? S kolika budu mít jistotu, že už mě nebude nikdo schopný oživit?
Roztřeseně jsem pohlédla na svůj odraz do zrcadla. Vypadala jsem příšerně - otřela jsem si slzy z tváří rukávem mé mikiny.
Fajn. Vezmu je všechny.
Shrábla jsem všechny bílé pilulky z linky a odněkud vyhrabala sklenici. Napusila jsem si vodu.
….
Nádech, výdech, nádech, výdech.
Hodila jsem si všechny ty prášky do krku - a zapila pořádným douškem vody, protože jsem se jimi málem udusila.
Čekala jsem - zatím nic. Fajn. Pohled mi sklouzl k ostré hraně skříňky napravo ode mě - co se bude dít, až to zapůsobí? Skolí mě to naráz? Zamotám se a spadnu? … Jestli jo, tak bych se nechtěla bacit o ten roh té skříňky … nechci mít posmrtně bouli jak trám, to by na pohřbu nevypadalo hezky...
Spěšně jsem se přemístila zpět do ložnice a lehla si na postel. Je to možné nebo se mi jen zdá, že to už maličko zabírá? Cítím se taková … malátná...
Ale spíš je to tím, že na to čekám - prášky přece nemůžou zabrat tak rychle.
Natočila jsem hlavu na stranu a zadívala se na jeden obraz na stěně - je možné, že je nějaký bledý? Než jsem si sama dokázala odpovědět, už jsem pomalu klouzala do spánku … do věčného spánku …
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama