KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

www.bitch.com (11)

17. srpna 2010 v 10:59 | Aprille |  Long Tales
(A/N): No tak to tak vypadá, že i tahle povídka se pomaličku schyluje ke konci =D Vlastně... mám takový dojem, že od téhle chvíle už to bude trošičku drama =D Na druhou stranu mě včera zase jednou chytla múza a rozepsala jsem povídku další, takže i tuhle povídku třeba budu moci nahradit jinou, až tahle skončí =) Ale uvidíme, ještě neskončila, tak nepředbíhejme, že? =D


Tak jsem tu.
(Horší část: Tak kde je Damon?)
(Lepší část: Kde je Stefan?)
Já: Držte klapačku a obě dvě!!!
Nakonec jsem se ale přece jenom rozhlédla, jestli náhodou alespoň jednoho z nich neuvidím.
Jak jsem tak přejížděla pohledem po celém tom prostranství (to slovo vážně nemám ráda, připomíná mi "posranství"), zjišťovala jsem, že ani kdyby tu oba dva společně tančili kankán dva metry přede mnou, já bych je neviděla, páč - upřímě - jsem si skrz tu tmu neviděla ani na špičku nosu (a to je co říct - nutně potřebuju plastiku)
A navíc bylo všude spousta lidí - někoho, nevím koho - napadlo (ne, vážně nevím koho), že přímo v srdci párty zapálí obrovský táborák, takže tu maličko světla přece jen bylo, ale bohužel byl oheň tak obklopen různými ožraly, že už z něj nezbyl ani ždibeček pro chudáčka, který tak nemůže naleznout ani jednoho ze svých přítelů...
Jo jasně, vím že to zní parastupidně...
Nakonec jsem to vzdala a rozhodla se, že půjdu kousek dál do lesa a že se mi přinejmenším jednoho ze soutěžících o moje děvkařské srdíčko podaří najít...
Moje stupidí já (vážně nevím které): A na koho narazíš první, vyhrává-
Každopádně je jedo, které moje stupidní já to napadlo, páč jsem to ani nestihla domyslet, jak jsem hned v zápětí vrazila do Stefana.
(tedy, původně jsem ho měla za strom, to že je to Stefan jsem zjistila až když mě zvedal ze země - nějak mi došlo, že strom by mě nezvedl)
Mé horší já: Néééé … Zalez, zalez! Měls být Damon, co sem lezeš?!
Mé vysoce inteligentní já: "AAAAu," a mám dojem, že jsem si tak na minutu vysloužila pozornost všech účastníků v okruhu dvaceti merů.
I Stefana to zjevně pobavilo, protože jsem si všimla, že se při tom zvedání mého nemotorného tělesa nepravidelného tvaru trochu culí.
Samozřejmě, že jsem si přišla ukřivděná - byl to přeci on, o koho jsem se přerazila! A s paní gravitací mám už taky nějakou tu dobu nevyřízené účty... A taky že jsem mu to hezky od plic řekla - a on byl zřejmě tak rád, že už s ním zase normálně mlvím (přinejmenším se mu nevyhýbám), že se zcela pokorně omluvil a ještě se nabídl, že mi zajde pro něco k pití.
A já jsem se mezitím vzdálila ještě o něco dál do lesa, kde už jsem byla jediná široko daleko, protože všichni se opíjeli hezky na jedné hromádce u ohně.
A pak se mi najednou zastavilo srdce.
Byl tam.


Damon stál jen několik kroků ode mě a ledabyle se opíral o strom.
"Scházel jsem ti?,"prohodil s nevinným úsměvem, který ale vůbec, ale vůůůůbec nebyl nevinný.
Snad ani nemusím moc rozepisovat, že celý můj nepochopitelný mozek o velikosti toho slepičího v tu chvíli velice toužil řvát na celé kolo, že jsem celou tu dobu nemyslela na nic jiného.
Nakonec se mi ale kdoví jak podařilo se ovládnout (A vida, kouzla existujou!) a, pravda, drhaně vykoktat,"C-co tu děláš? Víš přece - přece že jsem tu se Stefanem!"
Zvolna se přemístil blíže ke mě (asi tak, že by to normální člověk nepovažova za přiblížení, ale spíš "splynutí").
"Má jiné věci na práci...," nechal nakonec vyznít do prázdna a obdaroval mě tím nejúžasnějším úsměvem, jaký jen mohl existovat v našm světě tak I jakémkoliv světě paralelním.
Už se mám začít rozpouštět?
První polibek na krku … (kdo se rozpouští rychleji, zmrzlina na Sahře nebo já v Damonově náruči?). A další a další polibek … ( = odpověď: Jáááá).
Vzdala jsem to.
Co na tom, že se líbám s nejhezčím klukem na planetě I hvězdách a všech meteoritech a rovnou přímo několik málo metrů od bystrých očí mého "opravdového" "kluka"?
Jemné doteky okolo pasu … chladné prsty zapletené v mých vlasech …
Mít pro to slova, nešetřím jimi, ale bohužel takové štěstí lidstvo nemá...
Damon mě jemně uzavřel mezi kůru stromu za mnou a jeho chladné tělo a mě to tak dokonale připomělo tu původní noc s Damonem, že jsem si nemohla odpustit rozvášněný úsměv mezi polibky...
Bylo to také v lese, ne? A pak přišel ten nádherný pocit, když …
"Damone?!"
Najednou ode mě byly ty dokonalé rty až moc daleko, abych mohla být dostatečně mimo na to, abych si nevšimla Stefana totálně ohromeného a vyjeveného asi dva metry od nás.
"Ups," utrousil Damon a otočil se čelem ke Stefanovi, takže tím mu na mě poskytl pohodlný výhled.
"Eleno??!!," Stefanův hlas se vystupňoval v ještě prohloubeném ohromení.
A já totálně nic nechápala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Haníí Haníí | Web | 17. srpna 2010 v 11:04 | Reagovat

Ahoj, dneska bych chtěla udělat rekord v komentářích (za den 200 lidí) tím, že jsem zavítala na tvůj web jse ti zvýšila návštěvnost, prosím oplať mi to :) Promiň za otravování, jinak v každém případě dík

2 Sabiisek Sabiisek | Web | 17. srpna 2010 v 11:04 | Reagovat

Máš zajímavý blog!

3 GUGA GUGA | Web | 17. srpna 2010 v 11:07 | Reagovat

ahojky. Hlásla b si za mňa tu: http://phoebeqenqa.blog.cz/1008/8-kolo-sonopach-finale . Som tam ako GUGA. Moc by mi to pomohlo. ďakujem. oplatím, len napíš :ň

4 Fay Fay | 18. srpna 2010 v 0:25 | Reagovat

Ta Elena je ale blbá. Pardon, ale tuhle poznámku jsem si vážně nemohla odpustit. Jsem zvědavá na pokračování xD

5 April^^ April^^ | Web | 18. srpna 2010 v 19:16 | Reagovat

Toto je úplne super! Som strašne zvedavá na pokračovanie- chudák Stefan... ale keď Damon je taký vrrr :D

6 Kristýna Kristýna | 18. října 2010 v 0:36 | Reagovat

jééééé .. tak ti opět eděkuji za dávku humoru ;) ...... ""Mé horší já: Néééé … Zalez, zalez! Měls být Damon, co sem lezeš?!""

7 Lexi Lexi | 10. listopadu 2010 v 19:59 | Reagovat

Teraz mi nič nenapadá na pochvalu.Cool som zvedavá ako to dopadne.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama