KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

Round around myself on carneval

3. srpna 2010 v 12:48 | Aprille |  Short Tales
Title: Round around myself on carneval
Author: Aprille
About: Tahle povídka by klidně seděla jak do seriálu, tak do knihy =) Elena se rozešla s Mattem a Stefana ještě nepoznala - v sídle Lockwoodů se pořádá ples ve stylu karnevalu a kdo se asi skrývá pod maskou toho v černém? =) Co se týče postav, hlavní slovo má Elena, ale docela se tam prosadí i Bonnie a pak samozřejmě ještě Jenna, Jeremy, Matt, Caroline, spousta lidí v maskách a ten v črném =)
Author Note: Konečně se mi povedlo napsat i nějakou tu kratší povídku =D Bude rozdělena do dvou částí a předem upozorňuji, že je to klasická jednorázovka - takže neočekávejte žádné složité zápletky =D Taky už mě strašně nudilo, jak moje povídky začínají pořád tím samým, takže jsem si tentokrát vymyslela povídku, kde Elena ještě Stefana nepotkala (svým způsobem to bylo docela taktické gesto, páč jsem si tím vytvořila prostor a mohla jsem si psát prakticky co jsem chtěla, žeee =))
PS: Nese se to trochu v duchu anonymnosti, ale o tom karneval přeci je, ne? ;D


To byl vážně blbej nápad!!
... Ne, vážně... To přeci nejde... Takhle se nikde nemůžu objevit...
Znovu jsem se prohlédla v zrcadle - hezky dokolečka dokola ze všech stran. Povzdechla jsem si - ještě tu masku do toho a budu vypadat jak nějaká laciná šlapka z videoklipu Lady Gaga.
"Vypadáš úúúúúžasně!," ozvalo se mi u pravého ucha a mě se poskytl v zrcadle nádherný výhled na Bonnie skákající nadšením skoro až ke stropu. Ach jo, ta měla vždycky takový talent říkat všechno obráceně.
Ale co, snažila jsem se být milá. "Vážně?," zeptala jsem se jí s nadzvednutým obočím.
"No jasněěě," jásala Bonnie a hned se přehrabovala kdesi v té hromadě oblečení na mé posteli a odkudsi vytáhla tu praštěnou masku. Ani jsem se nebránila, když mi jí nasazovala přes oči - stejně nic jiného nemám, leda tak že bych šla za popelnici.
Vážně bych nejradši utopila ty blbouny, co vymysleli ples ve stylu karnevalu - to znamená všichni v maskách a povinně nesmí být nikdo poznat. Chjo.
Hned jak jsem ale vzhlédla do zrcadla a shlédla v něm můj odraz i s tou škraboškou, docela mě to překvapilo. Vlastně jsem už s tou maskou nevypadala tak lacině, dokonce ani jako šlapka ne.
Dokonce jsem i trochu vypadala jako postava, za kterou jsem měla jít - já vím, že je to otřepané, ale vlastně to byl Bonniin nápad. Šla jsem za Elenu. A teď tím nemyslím sebe, ale tu Elenu ze Zorra. Však víte, takovou tu hezkou španělku s tmaýma očima a kudrnatýma vlasama, jak vrkala s Antoniem Banderasem...
Bonnie si z nějakého důvodu myslela, že by bylo super, kdyby šla Elena za Elenu... No a tak tu teď stojím - v rudých mexikánsko-viktoriánských šatech, páskových střevících na vysokém podpatku, s natočenýma vlasama, rudou růží za uchem a zdobenou škraboškou přes oči stejné barvy.
Musela jsem uznat, že mi to přece jenom docela slušelo - tedy vedle Bonnie v modrých lesklých minišatech a s kouzelnou hůlkou s hvězdičkou v ruce jsem vypadala pořád ještě docela obstojně.
A tím samozřejmě nemyslím, že jí by to taky nelslušelo - to ne, ale vypadala spíš jako taková ta atrakce v disneylandech - víte co myslím, takoví ti lidi, co se oblékají jako pohádkové postavičky a chodí kolem a nechají se fotografovat s dětmi a návštěvníky.
Ale co... vždyť je to koneckonců jedno, je to jen maškarní ples a já přeci nemám ani svého Banderase, abych se tam mohla pořádně těšit. S Mattem jsem se rozešla a nikdo jiný mě zatím nedokázal pořádně uchvátit. Takže jdu nakonec s Bonnie.
"Dělejte, holky, co vám tak dlouho trvá?!," zaznělo odněkať ze zdola a já poznala, že Jenna už musí být fakt nervózní - nerada chodila pozdě.
"Jo, jo!," křikla jsem na ní dolů, honem jsme to tu s Bonnie ještě trochu porovnaly (i když moc to nešlo) a spěchaly jsme po schodech dolů, div jsme se nepřerazily o ty dlouhé šaty.
Pod schody už na nás čekala Jenna ve svém kostýmu Vodní paní a překvapivě i Jeremy, kteréhož převlek jsem opravdu nebyla schopná identifikovat - vypadal jako ... jako... no jako Jeremy, noo...
Ale co mě překvapuje, že?
Po nějakém tom miniaturním zmatku při hledání klíčků od auta jsme nakonec konečně vyrazili a k sídlu Lockwoodů, kde se to celé mělo konat, jsme nakonec dorazili jen s menším zpožděním.
Jak se zdálo, většina obyvatel našeho malého městečka už tu byla. Jen štěstí, že to tu bylo tak velké. Viděla jsem davy lidí postávající u vchodu a soudila jsem, že vevntř už nějakých těch pár lidí už taky bude. A ti co nebyli uvnitř, ti se poflakovali po zahradě. Na každém stromě byly rozvěšené světýlka a někde tam vzádějc byl zřízený jakýsi parket, na který jsem ovšem kvůli počtu lidí moc neviděla.
Vážně si myslím, že akce svůj účel splnila. Nepoznala jsem tu nikoho. Jak jsme si to i s Jennou a Bonnie (Jeremy se vypařil) štrádovaly ke vchodu, míjely mě různé masky a různé kostýmy, ale ani u jedné jsem nemohla s určitostí říct, o koho vlastně jde. I když u někoho jsem samozřejmě měla tušení.
Tak například popelka v dlouhých bílých šatech a s bílou škraboškou by byla velice dobře zamaskovaná, nebýt těch uměle nakroucených blonďatých vlasů, podle čehož jsem usoudla, že to musí být jedině Caroline.
Myslím, že Mattovo podání supermana bylo docela přesvědčivé, ale předem jsem věděla, že za něj půjde, protože jsem ho slyšela se o tom bavit s Tylerem. Za co šel Tyler, to ovšem nevím.
Tuším, že Bonnie by také poznal každý, už jenom kvůli té její čokoládové pleti byla poněkud nápadná a když se k tomu přidala ta klasika v podobě převleku za modřeoděnnou vílu, byla její totožnost docela zřejmá.
Zbytek už byl ovšem poněkud horší na odhad. Zahlédla jsem tu několik kostýmů na téma pirátů a ještě dalších několik princezen. Pak se tu někde mihnul nějaký čaroděj a myslím, že jsem minula i nějaké ty čarodějky, jak jsem procházela do haly.
Vedle mě šla Bonnie a valila oči na všechny kolem stejně jako já. Po chvíli jsme se rozloučili s Jennou, která kdesi v davu zahlédla svého prince na bílém koni a spěšně za ním odkráčela (ne, fakt nevím, koho si to tentokrát Jenna nabrnkla).
Přirozeně jsem neměla sebemenší potuchy, co tady budu celou tu dobu dělat... Hrála tu hudba, to jo, ale tančit se mi momentálně opravdu nechtělo a navíc jsem neměla s kým, tak jsem se raději s Bonnie věnovala odhadování, kdo se skrývá pod kterým kostýmem a procházení prostorem.
Minuly jsme nějakého námořníka s pruhovaným trikem a zvonovými kalhotami, ve kterém jsme docela dobře rozeznaly jednoho kluka ze druháku, ale kdo se skrýval pod maskou šílené Kateřiny nebo Jamese Bonda, to jsme vážně tipnout nedokázaly.
Postupem času už u mě docházelo mírně ke krizi, protože dlouhá sukně mi překážela, růže za uchem padala, nohy bolely z bot a korzet škrabal. Nakonec jsme se dohodli s Bonnie, že půjdme obsadit nějakou venkovní lavičku. (mimochodem jsem Bonnie docela slušně záviděla, protože narozdíl ode mě byla mnohem praktičtější při výběru bot, takže sice působila trochu vtipně jako víla v teniskách ale na druhou stranu jí z toho neměly šanci bolet nohy.)
Hned jak jsme vyšly ven, musela jsem se nutně podivit, protože jsem si upřímě vůbec nevšimla, že by se nějak smrákalo. Teď však byla už všude neprostupná tma a zahradní prostory byly osvětleny jenom světlem ze vnitř nebo světly rozvěšenými kolem parketu.
Tentokrát už jsem dokonce i zahlédla pár párů při tanci. Jen tak ze zvědavosti jsme se tedy s Bonnie šly podívat trochu blíž. Jaký blázen ze sebe dobrovolně dělá blázna v kostýmu tančící včely?
Když jsme dorazili k pódiu, zjistili jsme, že to není vůbec nějaké pódium, ale opravdu obří pódium, které bylo ovšem nějakým záhadným způsobem skoro celé zaplněné. Tančilo se ale nějak podivně, jak jsem si tak všimla. Chvíli jsem tam jen tak stála a zírala a snažila jsem se to pochopit, když mě pak probral Bonniin nadšený výkřik,"Já už vím!"
"Co víš?," nechápala jsem.
"No přece co tancujou!," zajásala vítězně Bonnie a hned se dala do vysvětlování. "Vidíš, všichni se pohybujou stejně a občas se posunou o kousek vedle - třeba támhle vidíš, ta Karkulka před chvilkou tančila s tím kominíkem a teď zase tancuje s tím upírem! Chápeš?,"zeptala se mě a oči jí za kobaltovou škraboškou jen zářily. "Je to ten takový plesový tanec, kde se mění partneři a partnerky!"
Jo, jo, teď už to chápu. Mě to přišlo celou dobu někjak divný. Nebyl to ani klasický ploužák, ani žádný jiný normální tanec - i když upřímě jsem tuhle variantu chápala, protože tady žádný kluk nemohl s určitostí vyzvat nějakou dívku k tanci, protože by ani nevěděl o koho jde, že...
S radostí jsem ale pozorovala, jak se všicni hýbou do rytmu - nebyly to těžké kroky a každá dívka se svým náhodným tanečníkem tancovala asi tak pět nebo osm minut, než se kolo otočilo a přišel na řadu další. Občas se někdo přimotal až na samý kraj parketu, kde se při dalším střídání odpojil a vzápětí ho zase nahradil někdo nový. Tu a tam se na parket trousily zcela nové dvojice a zapojovaly se do té čtverylky.
Postřehla jsem zuřivé točení nějaké bílé suknice a zanedlouho už jsem vypozorovala Caroline ve svém převleku Popelky, jak se to vytáčí s jakýmsi cowboyem. Také jsem zahlédla Jennu v podobě vodní víly v kole s jedním z těch pirátů, co už jsem viděla i předtím.
Pak mé roztržité myšlenky ale narušila zase Bonnie, kerá mě zčista jasna začala táhnout směrem k parketu a já vůbec nevěděla proč, kdy, kde, co a jak.
"Hej, co je?," vypravila jsem ze sebe překvapeně a snažila se její odhodlané vlečení mě kamsi do pryč zastavit. "Kam mě to táhneš?!"
"No kam asi, na parket přeci," odpověděla a skoro se na mě ani neotočila.
"Ane já tam nechci!,"bránila jsem se,"A ani nemám partnera," vymlovala jsem se ještě pro jistotu.
"Ale chceš!,"informovala mě zcela jistě Bonnie a nepřestala táhnout,"A partnera nepotřebuješ. Stačí, když nahradíš někoho, kdo už tancovat nechce."
"Tak toho někoho docela chápu," zabrblala jsem, ale k mému neštěstí to Bonnie slyšela.
"Ále, jen nekecej," radila mi s širokým úsměvem,"A bude to legrace!," a s těmito slovy mě doslova vstrčila do náruče nějakému Robinu Hoodovi, kterého právě opustila jeho partnerka a já se tak zcela nečekaně ocitla ve spárech tance.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Veronica Veronica | 3. srpna 2010 v 13:13 | Reagovat

Tak na druhú časť sa veľmi teším. Škoda, že to bude len tak krátke, páči sa mi slobodná Elena :-)

2 Lexi Lexi | 15. září 2010 v 17:16 | Reagovat

To bolo dobré teším sa na 2 časť. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama