KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

Don´t trust me, ´cause even i don´t trust myself (22)

22. srpna 2010 v 8:01 | Aprille |  Long Tales
(A/N): Omlouvám se za to malé (dobře, trochu větší) zpoždění... musela jsem tuhle povídku na chvíli odsunout stranou, protože jsem tu měla mírný zmatek v internetovém připojení a tak, takže se fakt omlouvám, ale teď už by to mělo být OK =D Takže.... tohle je poslední díl téhle povídky... a upřímě řečeno, není to zakončeno zrovna konkrétně - a ani u epilogu to není konec jako konec, Finito, Schluss, Fin a tak dále... =D Ani to není nijak dlouhé... zato epilog mi vyšel trochu delší, takže jsem se nakonec rozhodla ho přidat až zase za dva dny ... doufám, že to nevadí =)


Fajn.
Stefana miluju. Nebo alespoň jsem milovala. Rozejít se s ním nechci, to vžádném případě.
Damona jsem nenáviděla. Teď ho nejspíš miluju. Rozejít bych se s ním měla. Ale nechci.
A ohledně dějepisné práce jsem se dostala jen k tora, tora, tora.
Perfektní.
Ani jsem si nevšimla, že už jsme dorazili k našemu domu. Z knihovny to nebylo daleko, jen mě to v mých oceánech myšlenek přišlo ještě kratší. Dokonce jsem ještě pořádně ani nevnímala, když mi Stefan dával pusu na dobrou noc a pak mizel ve tmě. Ani Jennino "Kdes byla tak dlouho" mě neprobralo. Jen jsem zamumlala něco ve smyslu "v knihovně kvůli dějepisu" a už jsem spěchala nahoru do svého pokoje.
"Pf," svalila jsem se na postel.
Takže poučení číslo jedna: Nikdy si nic nezačínejte s upírem, a to protože nikdy nemáte spoleh, jestli vaši nevěru přežije dostatečně na to, abyste ji přežili I vy.
Poučení číslo dvě: Nikdy si nic nezačínejte s upírem, který má totálně sexy a úžasného bratra, důvod snad uvádět nemusím.
Poučení číslo tři: Nikdy si nelehejte na postel, pokud jste se pořádně nepřesvědčili, že jste si na ní předtím neodložili nějakou pěkně tvrdou knihu.
Zakvičela jsem bolestí a vytáhla knihu zpod zad. Můj deník. Samozřejmě.
Chvíli jsem na něj tak koukala a přemýšlela, proč jsem ho tu sakra nechala jen tak ležet. Pak mi došlo, že jsem si asi zase četla svůj minulý zápisek. To mě dovedlo na myšlenku, jestli bych si měla zapsat I tento zážitek. Samozřejmě s rizikem, že nad ním strávím zbytek svého života.
A že si ho někdo přečte.
Sakra, vždyť to si může přečíst I ten minulý!
S tím zjištěním jsem začala horečně přemýšlet, jestli to prostě nemám z deníku vytrhnout nebo deník rovnou zahodit. Nakonec jsem se odhodlala, vytrhla všechny stránky mého minulého zápisu, hodila do koše na papír a deník ... co s ním?
Mám ho rovnou taky vyhodit? Nebo prostě ignorovat ty podezřele chybějící stránky a psát dál?
Nakonec jsem usoudila, že to nechám na jindy a půjdu radši spát. Deník jsem mezitím pohodila zpátky na postel.
Už jsem si sundala mikinu I většinu svých náramků a zrovna jsem si chtěla dojít pro noční košili ke skříni, když jsem si v odrazu jedné z mých sošek všimla nějakého stínu.
Otočila jsem se a popravdě mě ani moc nepřekvapilo, když jsem tím stínem shledala Damona posedávajícího na okně I se svým dokonalým úsměvem.
Odevzdaně jsem odhodila mikinu kamsi do útrob mé skříně, "Chodit dveřmi pro tebe nikdy nebude dost dobrý, že ne?"
"Pokud bude v předsíni stepovat Jenna, která má za to, že do tvého osobního života nepatřím, tak ne." Dokázala jsem uhodnout, že Damon právě opustil svoji vyhlídku na okně a přemístil se přímo za má záda. Cítila jsem tam jeho přítomnost.
"A chceš do něho patřit?," nadhodila jsem a už si plně užívala jeho paží obemknutých kolem mých boků. Jeho polibky na krku a ramenu mě přiváděly doslova k šílenství. Jakobych už tak nebyla dost šílená, že?
"Co bys řekla?"
Vzala jsm to jako provokaci. Zprudka jsem se otočila v jeho sevření a nechala jeho rty sklouznout na mé.
V záplavě polibků a doteků jsem jen sotva dokázala vnímat čas. A ten který jsem vnímat dokázala se měřil na polibky za sekundu. Zčista jasna jsem se najednou ocitla mezi peřinami na mé vlastní posteli v Damonově objetí a s nějakou neznámou bolestí prosakující z mých zad. Zavrčela jsem nelibostí a opět vytáhla deník zpod mého těla a ledabile jím mrštila kamsi do prostoru. Damon se tomu jenom zasmál.
Ani nevím jak a už teprv ne kdy jsem si uvědomila, že mi chybí tričko. Nevadilo mi to. Jak jsem si začala být konečně vědoma, ani Damon už na sobě neměl svou košili. Akorát mi nebylo tak úplně jasné, jak se mi v tomhle poněkud omámeném stavu povedlo porozepínat všechny ty knoflíčky. Ale brzo jsem to nechala plavat. V Damonově náručí se tak dobře zapomínalo na všechno.
Myslím, že bych ani nebyla schopná zcela jistě říct, jestli ležím na posteli nebo na zemi, v Damonově objetí to bylo stejně jedno. Jeho jemné a navýsost opatrné paže si mě hýčkaly jako bych byla ze skla. Cítila jsem ho všude, všude kolem mě, se mnou. Nikdo by mi nemohl nahradit ty jeho laskající rty na mých rtech, na krku na ramenou, na klíčních kostech, na tvářích ... Nikdo.
Kdyby se mě někdo v tu chvíli zeptal na Stefana, asi bych ani nevěděla, že někdo takový existuje. Všechno, kolem čeho se teď motal můj malý krásný svět, byly Damonovy jemné doteky a rty, které jsem v tu chvíli považovala za stokrát důležitější než hrozbu atomového výbuchu. Ale je fakt, že v Damonově náruči bych asi ani nezaregistrovala, že už jsem v nebi. S ním jsem byla v nebi už teď.
Nebo v pekle...?
Potom je to opravdu nádherné peklo.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Brandy Brandy | 22. srpna 2010 v 10:01 | Reagovat

Nikdy si nic nezačínejte s upírem, a to protože nikdy nemáte spoleh, jestli vaši nevěru přežije dostatečně na to, abyste ji přežili I vy. -> skvělá věta:D

Líbí se mi, jak popisuješ ty 'erotické scény'. Tak věrohodně, tak jak se to zkrátka píše v knihách. Jsem zvědavá na sebe, nikdy jsem nic takového nesepsala, tak uvidím, co z toho vznikne až na to jednou dojde. Jestli na to dojde:D

2 Lexi Lexi | 5. října 2010 v 19:49 | Reagovat

ˇAno aj mne sa páči to na čo tu poukázala Brandy ale aj celkovo bola to znamenitá poviedka.Tvoje poviedky ale asi len vlastne nie inšpirované TVD by mohli byť vydané by mali byť vydané Možno by si sa mohla niečim takým aj čiastočne živiť.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama