KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

Don´t trust me, ´cause even i don´t trust myself (20)

16. srpna 2010 v 9:20 | Aprille |  Long Tales
(A/N): No jo, trocha toho napětí musí být, že =D
Jinak už vás musím upozornit, že u téhle povídky se pomalu řítíme do finiše =D ... No a hned jak tahle skončí, mám pro vás už přichystanou další, takže si rozhodně nemyslete, že to tu bude ležet ladem =D No jo, je to tak, včera jsem dokončila další kapitolovku a docela solidně jsem byla na rozpacích, jestli ji mám přidat hned, nebo kdy vlastně... Pak jsem si ale všimla, že téhle povídce už nechybí mnoho do konce, tak jsem si řekla, že navážu řetězec =D Ale to jen tak mimochodem.... =)


Chvíli mi trvalo než jsem se zorientovala v těch obrovských až ke stropu se táhnoucích regálech plných knih a našla oddělení s WW2. Nakonec jsem si ale přece jenom odnášela k jednomu z postraních stolků hromadu knih. Vlastně jsem neměla v úmyslu je zde všechny přečíst. Stačilo jen zjistit která stojí za to nosit domů a která je pro můj primitivní mozeček nepoužitelná, možná si ještě u některých něco podtrhat. Samozřejmě bych to všechnno mohla stejně dobře přečíst doma, ale osobně stejně dávám přednost knihovně, protože doma se vždycky najde něco, co se musí udělat přednostně nebo se tam prostě nedá soustředit.
Usadila jsem se na židli a chňapla první knihu, co mi přišla pod ruku. S tou jsem se pak mořila dobrých dvacet minut, než jsem zjistila, že opravdu nepotřebuju vědět každou pitomost (obsaženou na 653 stranách) o výstroji ponorek v Pearl Harboru. Po tom co jsem prolistovala alespoň dalších 5 knih, nebyla jsem s prací prakticky o moc dál, protože z 5 se 3 zabývali vybavením japonských letounů a 1 podrobným popisem nějaké válečné lodi.
Nakonec jsem to vzdala a řekla si, že když už nic jiného, alespoň se poohlédnu po nějakém slovníku, který by mi prozradil, co znamená to slavné tora, tora, tora.
Zvedla jsem se a vydala se na průzkum knihovny hledajíc oddělení se slovníky. Jak jsem tak obcházela regály a četla cedulky na nich napsané, všimla jsem si, že se knihovna už téměř vyprázdnila. Kromě jedné blond slečny s brýlemi, která si právě do brašny strkala dvě obrovské knihy, už jsem nepotkala vlastně nikoho. Ale vlastně by mě to ani nemělo překvapovat, že? Kdo by se zahazoval v knihovně v půl sedmé večer? Povzdychla jsem si nad svým nešťastným osudem a zabočila do uličky s nadpisem slovníky a jazyky.
Prstem jsem přejížděla hřbety knih. Slovník jazyka frncouzského, Mluvnice Angličtiny, Gramatika a jiná úskalí španělského jazyka, Anglický slovník a fráze.... Jako na potvoru se ale zrovinka ta kniha, kterou jsem já hledala musela nacházet na jednom z poněkud vyšších regálů, takže jsem se musela jaksi nepohodlně natáhnout, abych tam vůbec dosáhla. Kniha byla velká a těžká a když už jsem si říkala, že jakmile jí vytáhnu, tedy jestli ji vytáhnu, nejspíš mě převáží a já sebou prásknu do police za mnou, najednou se odněkud ze vzduchu vynořila čísi ruka, která podpořila moje vlastní chabé prsty, bez problémů dosáhla pro knihu a sundala ji dolů.
Otočila jsem se, abych poděkovala svému zachránci a málem vlítla přímo do Damona. Zasekla jsem se s knihou v náručí a neschopna slova.
"Nemáš zač," ušklíbl se na mě Damon tím svým úžasným samolibým úsměvem.
Úžasným!!! WTF - toť slova první části mé komplikované osoby.
Zahoď tu knihu, sakra na co čekáš!!! - toť svlova druhé části mé komplikované osoby.
"Ehm, já...já... jsem tě tu nečekala.." - toť slova mého inteligentního já.
V jeho tváři se zračilo pobavení."Samozřejmě že nečekala. Kdyby čekala, nebyla bys tu," jeho bezbarvé oči si mě našly."Vyhýbáš se mi." Cosi poťouchlého ve mě vydalo jakýsi výtězný ryk - měla jsem silné podezření, že je to ona první část mého já. Načež se druhá část začala cítit strašně provinile a chtěla to popřít.
"Nevyhýbám." neznělo to zrovna přesvědčeně a stejně tak jsem teď mohla říct, že se sakra snažím se s ním ani nevidět, vyznělo by to stejně. Damon se jen usmál a mě bylo hned jasné, že všechny mé vnitřní pochody odhalil. Natáhl se a s provokativní něžností mě pohladil po, jsem si jistá, rudé tváři, přičemž letmo zavadil o mé náušnice. Samozřejmě, dnes jsem měla své oblíbené, diamantové.
Hladina vlivu první části na můj mozek strmě klesala, tlak v mých žilách závratně stoupal a zárověň s ním I moje sebevědomí.
Odhodlaně jsem se snažila přemýšlet. Což ovšem zrovna moc dobře nešlo, když se v mé bezprostřední blízkosti nacházel Damon a jeho vševědoucí krásné oči...+ jeho dotyky...
Fajn. Co že jsem to říkala u Bonnie? Potřebuju čas? Potřebuju to správně uvážit? Zjistit co vlastně cítím?
Fajn, tak se tedy jde zjišťovat.
Odhodlaně jsem se napřímila a odvážně zvedla pohled z podlahy.
"A kdybych se ti vyhýbala, udělala bych tohle?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kayia kayia | Web | 16. srpna 2010 v 12:18 | Reagovat

je to čoraz lepšie.. škoda že to už konči =/

2 Brandy Brandy | 16. srpna 2010 v 18:35 | Reagovat

Doufám, že ho nepolíbí:D Líbí se mi ten odlehčený styl, není to tak vážně jako třeba v knize:)

Právě jsem dopsala první díl své povídky, vypadá to, že by to mohlo i někam vést, ještě proběhnou nějaké úpravy, pak ti ji kdyžtak pošlu a můžeš ji uveřejnit:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama