KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

Don´t trust me, ´cause even i don´t trust myself (19)

14. srpna 2010 v 9:47 | Aprille |  Long Tales
(A/N): Takže... no, já vlastně ani nevím co takže =D Už devatenáctý díl povídky Dont Trust! ... Ta povídka mi nějak přirostla k srdci =D Vždycky si tu kapitolu, kterou přidávám, čtu ještě jednou =D i když to je možná dobře, páč se mi občas povede najít ještě pár pravopisných prevítů =D
Krom jiného mám dokončenou ještě jednu jednorázovku, která mi mimochodem velice připomíná povídku Miss Mystic Falls - a to i když je vlastně úplně o něčem jiném... =D Dnes na to sednu a pokusím se vychytat ty překlepy a chyby, tak možná zítra se třeba dokopu to sem přidat... =D


Nikdy byste nevěřili, kolikrát se člověku náhoda přičiní potkat při náhodné procházce zrovinka Damona a zrovinka když Stefan není nikde na blízku. V takových chvílích pak člověk raději rychle mizí z místa činu ve strachu, že se snad Stefan někde náhle zjeví a přistihne ho třeba jen v Damonově blízkosti.
No tak dobře, vlastně jsem se Damonovi snažila vyhýbat. A když říkám snažila, tak myslím opravdu snažila, protože právě teď, když jsem tolik stála o to, aby mi svou přítomností nepřipomínal ten krásný polibek, na který musím pořád myslet, se zdálo, že je Damon všude kam se jen podívám.
Problém je, že jistá část mě si nechce komplikovat život a tvrdohlavě se pořád tulí k Stefanovi a další, zcela odlišná část, zas pokaždé touží vletět Damonovi přímo do náruče a ty zkušenosti s polibkem na Bonniině verandě (který mimochodem ta první část popírá a snaží se na něj zapomenout) si zopakovat. Každopádně ani jedna část, ať ta první nebo druhá, zatím neprojevila žádné valné nadšení s bojem mezi sebou přestat.
Takže si to shrneme:
Co už se povedlo první části: 1,Nadobro si usmířit Stefana a vodit se za ním jako věrný ocásek každou volnou minutu.
2,Dále přesvědčit tu módní část mě samé, že diamantové náušnice se prostě nehodí k mé zelené šále, takže už jsem se na veřejnosti tak dvakrát objevila I bez mého vzácného blyštícího se pokladu.
3,Potom ještě zakázat druhé části, aby si onen polibek zapsala do deníku, protože velice prozíravě předvídala, že jinak by si tento zápis druhá část každý den před spaním (možná I jindy) znovu a znovu pročítala a tak se dál a dál upínala na Damona a jeho mistrné umění líbání.
4,A samozřejmě se cítit ohromě provinile při každém pohledu na Stefana nebo na Damona.
Co už se povedlo druhé části: 1,Při každém Damonově, třeba jen náhodou prohozeném, slově s sebou ukrutně trhnout a přinutit celý můj organismus v každé volné chvíli myslet právě na Damona a jeho objetí.
5,Hltat pohledem každý Damonův pohyb, kdykoli se naskytne příležitost se na Damona dívat.
6,Naprosto ignorovat třetí bod v listině činností první části a každou volnou chvíli si znovu a znovu přečítat své drobounké ve spěchu psané písmo, až se můj deník proměnil v jakousi popsanou podobu hlávkového salátu.
Alespoň že Stefan neumí číst myšlenky. Kdyby uměl, už bych si dávno zalívala pivoňky na hrobečku.
Naštěstí mě ale v poslední době tlačí do kouta další velice silný faktor, u kterého bych se za normálních okolností nezmiňovala o "naštěstí", ale v momentální situaci jsem akorát tak ráda, že díky škole občas už ani nestíhám myslet na svoje upíří pletky.
Pan Alaric Saltzman si totiž usmyslel, že na důkaz své vědomosti ohledně historie by každý z nás měl vypracovat ještě jednu obsáhlejší práci na nějaké určené téma. Já dostala téma Bitva u Pearl Harboru. Jakoby nestačilo že se mezi sebou mydlí moje vlastní osoba. No jaká ironie.
Každopádně, Jenně jsem dost jasně odpřisáhla, že jestli mu na nějakém dalším rande nějak jemně nenaznačí, že bych z práce chtěla přinejmenším jedna minus, prásknu mu, že si pod polštářem schovává fotku Johnnyho Deppa.
A samozřejmě španělština. Proklínám den, kdy jsem se na tenhle předmět přihlásila. Člověk aby pořád četl nějaké nesmyslné španělské texty, kterým by nerozuměl ani ve svém vlastním jazyce, natož pak ve špánině. No katastrofa. A speciálně toto slovo jsem si v posledních dnech velice oblíbila. Většinu času minulého týdne jsem strávila v knihovně. Vlastně I teď jsem na cestě do knihovny. Kvůli dějepisu, samozřejmě. Neříkám, že jsem nějaký historický mamlas, pár knih už doma mám a některé z nich jsem přečetla dokonce dobrovolně (??), ale druhá světová válka není zrovna mé oblíbené téma.
Takže co se dá dělat, ono to nakonec v té knihovně není zas tak špatné. Je to docela pěkná budova a působí velice klidným a příjemným dojmem. Asi se nedá říct úplně útulná, na to je přeci jenom trochu moc velká, a když tak nad tím přemýšlím, ocitnout se tu ve dvanáct v noci, asi vyletím z kůže. Naštěstí tady zavírají v osm - což mimochodem znamená, že mám ještě tak tři hodiny volného času.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 livien livien | 1. ledna 2012 v 23:30 | Reagovat

úžasný ten boj první a druhé části! :D a fakt škoda,kdyby tahle genialni kapitola neměla ani jeden komentář,takže přidávám.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama