KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

Don´t trust me, ´cause even i don´t trust myself (17)

10. srpna 2010 v 10:39 | Aprille |  Long Tales
(A/N): Tady už nejde říct nic jiného než ... užívejte a prožívejte a další díl přijde asi zase pozítří ... XD
PS: Doufám =D


Nevím co to do mě vjelo, prostě mě strašně štve, když mě někdo neposlouchá, zvlášť pak, je-li to můj kluk. Nebo jsem možná poslední dobou tak vznětlivá, protože mi prostě strašně otravuje život Stefanovo žárlivé chování, které si v posledním týdnu tak osvojil a teď se zase chová jakobych nic moc neznamenala. Nemohl prostě jen zůstat někde mezi těmito dvěma postoji, jako býval předtím? Nebo to jsem jenom já, kdo zase čeří vodu?
No, je pravda, že tentokrát jsem asi reagovala trochu přehnaně. Ale na druhou stranu na to mám docela právo, každá mísa někdy přeteče a mě dnes asi prostě dostihlo to jeho nepřiměřené chování z minulého týdne. Já jem se přeci opravdu zařekla, že se budu od Damona držet dál! To, že se on vždycky někde nečekaně objeví - a to zrovna na místě, kde jsem v tu chvíli I já - už moje chyba není. Já se snažím a že mi to nevychází už je zase jiná věc.
A stejně nevím proč kvůli tomu Stefan tak vyvádí. Většinou jsem s Damonem při takových náhodných setkáních neprohodila ani jedno jediné slovo. Tak co ho zase tak dopaluje?
Nicméně, ještě když už jsem byla na verandě Bonniina domu, soptila jsem náhlým návalem vzteku na Stefana. Možná taky částečně proto, že jsem si nedokázala přiznat svůj vlastní podíl na celé té zamotanosti. Těsně před dveřmi jsem se ještě zastavila s tím, že v takovém rozpoložení k Bonnie prostě vtrhnout nemůžu a že bych se měla radši alespoň trochu uklidnit.
Zhluboka jsem se nadechla a stáhla ruku ze zvonku. Fajn. Všechno se spraví. Mám blbej den a Stefan prostě taky. Dáte si jeden večer pauzu a zítra si to hezky vyříkáte... a nebo na to prostě zapomenete. Tečka.
Docela to I zabralo, cíila jsem se tak nějak líp, když jsem si tohle všechno řekla, prostě blbej den, ten má někdy každý, takže z toho nebudu dělat žádné drama.
Už jsem se otáčela znovu ke dveřím, když se přede mnou náhle odkudsi vynořil Damon a já z toho málem dostala mrtvici. Tedy "vynořil" asi není to správné slovo, on tu za mnou pravděpodobně postával celou dobu co já mezi sebou vedla ten uklidňující rozhovor, jen jsem o něm předtím něvěděla.
"Copak, špatný den?," nějak mi asi musel z tváře vyčíst moje mizerné rozpoložení. Nebo už mě prostě odhadl?
"Arggh," ulevila jsem si naštvaně, před ním stejně nemělo cenu něco předstírat."Jo!" Nabručená nad svým vlastním komplikovaným životem jsem si rozzuřeně dupla a založila ruce.
"Ani nevíš, jak je těžký chodit s upírem,"postěžovala jsem si a nabručeně se zahleděla na vlstní boty ještě dřív než jsem si stihla uvědomit jakou blbost jsem to teď řekla. Ucítila jsem jak mi po chvíli jemě odhrnul vztekem rozčepýřené vlasy z čela a zdvihla k němu podmračený pohled. Hned jak jsem pohlédla do jeho bělavých očí, vztek ze mě vyprchal a výraz zjihl.
Katherine. Sakra. Moc dobře věděl jaké to je, chodit s upírem, to jenom já jsem zase tak sebestředná, že jsem si to neuvědomila.
"Promiň, teď jsem řekla blbost," vyšlo ze mě zahanbeně. Jen zavrtěl hlavou.
Jak jsem tam tak hleděla do jeho tváře, která byla na vkus mého alarmového zařízení až moc blízko, měla jsem čím dál větší dojem, že tenhle jeho výraz ještě neznám. Byl to pořád Damon, ale takový nějaký jiný než jsem ho zatím znala. Intuitivně jsem hleděla do jeho očí, jak jsem se snažila přijít na to, co je jinak. A to byla chyba.
Jak jsem tak zkoumala ty hypnotyzující oči, zdály se mi čím dál tím blíž, až si najednou pamatuju jenom Damonovy rty na těch mých.
Možná že mě to v tu chvíli překvapilo, možná že se zase jednou ozval ten malý dotěrný hlásek, který se nazýval mým svědomím, možná že jsem se teď měla odtrhnout a splnit svůj slib, který jsem si uložila ohledně Damonovy přítomnosti. To jsem bezpochyby měla.
Samozřejmě neudělala. Bylo to protože jsem byla momentálně na Stefana tak naštvaná, nebo protože poslední dobou tíhnu k špatné straně čím dál víc, nebo protože mi Damonovy jemné polibky připadaly tak neuvěřiteně krásné a matoucí? A zakázané, samosebou.
Všechno nejhezčí je zakázané. Ale na to jsem v tu chvíli samozřejmě nemyslela. Jak bych mohla? Celou hlavu jsem měla zaplněnou jen Damonovými něžnými rty a takovým tím mravenčením v břiše, které mě dohánělo k šílenství.
Doslova k šílenství. Byla bych omotala ruce kolem Damonova krku a přitáhla se k němu na takovou nebezpečnou vzdálenost, kdybych nebyla šílená? Z toho tedy jasně vyplívá, že jsem zešílela, na Stefana a nějaký protivný hlas kdesi vzadu v hlavě jsem dočista zapoměla a věnovala se jenom Damonově vášnivým polibkům a jemnému objetí. Nic víc kolem mě nebylo.
Dokud se hned vedle nás nerozrazily dveře a já koutkem oka nezhlédla překvapenou Bonnie na prahu svého vlastního domu, jak na nás kouká s vykulenýma očima, zřejmě totálně zaskočená. V tu chvíli jsem se nějakým neznámým způsobem uvolnila z Damonova objetí a v rozpačitém tichu těkala pohledem z jednoho na druhého. Pak se zřejmě Bonnie vzpamatovla na tolik, aby gestem naznačila že mám jít dovnitř, protože slov asi ještě schopná nebyla. Střelila jsem ještě letmým pohledem po Damonovi a pak už se nechala vtáhnout do dveří.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 <Smiley> <Smiley> | Web | 10. srpna 2010 v 10:44 | Reagovat

Nádherný layout :-)  :-)  :-)

2 Míša Míša | Web | 10. srpna 2010 v 10:44 | Reagovat

Ahoj chtěla bych tě pozvat na můj blog, na kterém nabízím výrobky z fima. nabízím
různé naušnice, řetízky, klíčenky, přívěsky na mobil, magnety a další. Vyrábím i
věci na přání, tzn. že ti vyrobím třeba řetízek s tvou oblíbenou star nebo třeba
tvojí fotkou. budu ráda, když se
přijdeš podívat ahooj
www.vyrobkyzfima.blog.cz
PS: nyní mám na blogu i soutěž o ceny, které ti pak pošlu poštou :)

3 LusS!^^ LusS!^^ | Web | 10. srpna 2010 v 10:49 | Reagovat

krásný :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama