KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

Don´t trust me, ´cause even i don´t trust myself (13)

2. srpna 2010 v 9:52 | Aprille |  Long Tales
(A/N): Uh, ta pověstná třináctka =D Původně jsem chtěla, aby byl třináctým dílem až ten příští - kvůli obsahu, ale tak co, no...  nedá se nic dělat =D


Jenco jsem přišla domů, připadala jsem si tak nějak čistější, nevím proč, možná mi bylo líp, protože jsem měla někoho, komu jsem si mohla bez obav vylít svoje pubertální srdíčko. Tedy Bonnie.
Můj dobrý pocit však neměl trvat dlouho, vlastně jen do té chvíle, něž jsem vešla do mého pokoje a na posteli našla usazeného Stefana, který tu zjevně čekal už nějakou dobu, protože v ruce držel jakousi knihu, kterou asi ještě před chvilkou pozorně četl. Jak jsem vešla do místnosti, vzhlédl, odložil knihu a rázem byl u mě.
"Huh,"docela mě zaskočil,"netušila jsem, že tě tu najdu. Něco se stalo?" Vlastně jsem se ani nemusela ptát. Tak nějak jsem vytušila, že se něco děje.
"Promiň, nechtěl jsem tě vylekat, ale mám něco důležitého," ta slova mě trochu děsila, I když mluvil naprosto klidným a pohodovým tónem."Nejde o nic zas tak vážného, jenom... potřebuju na chvíli odjet. Ne na dlouho. Bude to jen chvilka. Pár mých starých známých se rozhodlo, že by mě přijeli navštívit, jenže... trochu se bojím, co by tady mohli natropit... víš... oni nejsou...no.... to je jedno, prostě jsem si řekl, že bude lepší, když pojedu já za nimi. Opravdu nemám v plánu tam zůstávat dlouho, tak den, možná dva, když to bude nutné," věnoval mi jeden z jeho uklidňujících pohledů a pohladil mě po tváři."Když vyrazím hned dnes, budu zpátky někdy během pozítří."
"Tak...se teda měj. Co se dá dělat, počkám na tebe," řekla jsem inteligentně a on se tomu jenom usmál."Počkej! A co Damon," napadlo mě náhle - to by mě tady nechal jen tak, Damonovi na pospas?
Povzdechl si."Damon se ztratil. Už jsem ho dobrých pár dní neviděl." Když viděl jak se mračím, ještě dodal,"to je prostě celý Damon, někam se na nějakou dobu vypaří a pak se v ten nejnevhodnější okamžik zase někde objeví, nic se mu nestalo, dokáže se o sebe postarat." Všimla jsem si trochu hořkého tónu v jeho hlase a chtěla jsem to odčinit, takže jsem se jala umlčet jeho slova v polibcích. Raději jsem se snažila nemyslet na to, že mě zase na dobu opustí a já tu budu sama samotinká. Moje zvrácené já si ještě neodpustilo poznámku, "dokonce I bez Damona," což jsem také raději ignorovala.
A bylo to, Stefan se ještě toho večera vydal na túru za svými známými a já zůstala doma sama. A hned ráno mě čekalo další překvapení. Když jsem sešla dolů do kuchyně, na lístečku přilepeném na ledničce jsem objevila Jennin vzkaz, který hlásal, že má služební cestu a vrátí se až zítra odpoledne.
Perfektní.
Takže teď jsem doma úplně sama. Přemýšlela jsem, že si třeba přizvu Bonnie, ale pak mě teklo, že ta zřejmě bude přes víkend někde za druhou půlkou její rodiny a Caroline rozhodně nepřicházela v úvahu, už jenom kvůli tomu, že jsem dnes prostě neměla náladu ani nervy na její věčné povídání.
Takže budu muset zřejmě věnovat osamělý den něčemu užitečnému a dodělat dějepisný esej. Ach jo. To jsem to tedy dopadla. I když jak jsem se tak dívala z okna, byla jsem vcelku ráda, že nikam nemusím, bylo zataženo a na obloze pluly obrovské šedé mraky, které věštily tak leda pořádnou bouřku.
No bezva. Nemusím doufám připomínat, že mám z bouřek upřímný děs.
Povzdychla jsem si nad svou smůlou a raději se hned odebrala zase nahoru do pokoje vytvářet už konečně ten zatrolený esej, než si to ještě rozmyslím a půjdu se dívat na nějaký romantický depresivní film.
Nicméně jsem to vydržela a tomu nutkání odolala, takže jsem se začala mořit se svou prací, kterou už jsem měla co nevidět odevzdávat. Psala jsem s nosem doslova zabořeným do knihy, když se asi kolem páté odpoledne spustil strašlivý liják a od té doby to šlo s mou soustředěností pomalu skopce.
Já prostě nevím proč, ale déšť na mě vždy přenese takovou zvláštní únavu a ospalost. Ke všemu jsem si uvědomila, že mám mít na literaturu referát o Williamu Shakespearovi a jeho Othellovi, jež jsem vlastně ani ještě nevzala do ruky.
No fajn.
Takže když si pospíším, esej budu mít hotový dnes večer, a když už přečtu nějakých pár stránek dneska, zítra Othella dočíst stihnu. Radši už jsem nemyslela na to, že se budu muset ještě naučit všechno o samotném Shakespearovi, abych z referátu prospěla.
A tak jsem tedy pokračovala dál ve svém leštění stránek nosem. Když už jsem se dostala až k závěru práce a chybělo mi asi tak pár vět, už jsem téměř usínala, když se náhle totálně zhaslo. Najednou byla slyšet jenom extrémní fujavice za okny a hlasité bubnování deště.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama