KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

911 - Emergency (12)

28. srpna 2010 v 8:37 | Aprille |  Long Tales
(A/N): Lidičky, strašně se omlouvám za tu jakousi časovou mezeru, ale vlastně jediné, co na svou obhajobu mohu říct, je, že prostě nebyl čas =( Ale stejně se vám za to hrooooooooozitánsky omlouvám a konečně tedy přidávám tu slíbenou poslední kapitolu 911 =) Epilog tu přistane za chvíli a pokud jde o druhou část jednorázovky In the night, tak zítra =D Tu novou povídku jsem se rozhodla odstartovat až v pondělí, jestli to nevadí, protože už zanedlouho bude většina z vás mít školu a taky už budou oficiálně vysílat druhou řadu TVD, tak jsem si říkala, že to tu trochu zvolním a povídky budu přidávat po delších časových intervalech (ale mám slabou vůli, takže to asi moc dlouho nevydržím a zase budu přidávat po dnu =D ) Jinak doufám, že se vám bude tenhle díl líbit =)


"O mě?," zareagovala jsem ihned. "C-co ti řekl o mě?"
"Nejprve že jsi daleko - hodně daleko … Že se nemůžeme vidět kvůli okolnostem a že to není tvoje vina... Že jsi mě nechtěla opustit a že jseš člověk … že jseš krásná a chytrá a vždycky se rozhoduješ podle toho co je pro všechny nejlepší - a ne jen pro tebe a že by umřel, kdyby tě už nikdy nesměl vidě-" najednou se zarazila a jakoby se zadívala do dálky. Nechápala jsem a už jsem jí chtěla pobídnout, aby pokračovala, protože mě opravdu velice, ale velice zajímalo, jaké drby o mě Damon roznáší - především když říká, že jsem krásná a chytrá a umřel by, kdyby mě už nikdy nesměl vidě-. Pak jsem si ale momentální Sybelliin váraz spojila s výrazem Betty včera odpoledne a došlo mi, že se na něco velice soustředí - na něco někde v blíže neurčitelné dálce - a nebylo by tedy rozumné ji rušit.
Pak se zprudka otočila přímo v protisměru, takže najednou stála směrem k cestě okud jsme přišli. Okamžitě jsem se otočila také, abych snad něco nezmeškala a stačila jsem už jen zaregistrovat nějaké mihnutí a v další sekundě už se o strom na konci aleje opírala postava, u níž jsem si byla víc jak na 98% jistá, že patří Damonovi.
Sybell se zaculila (=občas mi ho připomínala až hrozivě). "My o vlku...," naznačila a ještě než stihla dokončit, byl už Damon u nás se svým obvyklým dokonalým úšklebkem.
"Copak jste si o mě povídali?," chtěl vědět a díval se při tom na Sybell. Ta se jen znovu zaculila a prohodila nenapadnutelné,"Nic moc," a dále už se zase věnovala své kopretině. Damon obrátil zrak ke mně.
"Ehm, tak fajn. Co přesně ses o mě od téhle čertice dozvěděla?,"zeptal se mě Damon se zájmem a ještě po Sybell střelil jedním podezíravým pohledem. Byla jsem si celkem jistá, že jsem viděla, jak se Sybell při slově čertice začervenala a mírně ušklíbla. Skousla jsem si ret - tohle bylo pokušení.
"No tak třeba...," protáhla jsem úmyslně - prostě jsem neodolala,"... tak třeba, že jsem krásná … a chytrá … a taky že bys umřel, kdybys mě už nikdy nemohl vidět...," byla jsem si zcela jistá, že se na mé tváři zračí trošičku škodolibý úsměv - upřímě mě totiž bavilo jednou si zase zarýpat do Damona jako za starých časů.
Protočil očiv sloup a povzdechl si," Věděl jsem to...," Mírně zakroutil hlavou.
"Tys věděl, že mi to vyklopí?," pozvedla jsem obočí. "Jak? A proč jsi jí to vůbec říkal - když jsi tedy nechtěl, aby se mi to doneslo?" V tu chvíli mi bylo úplně jedno, jakto, že tu vlastně je, když měl být i s Betty, Henrym a Stefanem kdesi v sousedním městě já nevím kvůli čemu. Tenhle okamžik mi natolik věrně připoměl ty staré časy, kdy to býval mlostný trojúhelník já, Stefan a Damon a mě tak bavilo ho škádlit - proč jsem s tím vlastně přestala? A co mě vlastně dohnalo zůstat se Stefanem? Proč jsem zůstala se Stefanem? Sakra, vždyť já ho ještě pořád nějakým způsobem miluju! Stačilo by, kdybych věděla, že on mě taky …
Znovu protočil oči tím svým starým klasickým způsobem. "Protože je jak já," vysvětlil stručně. "Nikdy by nedržela jazyk za zuby, ani kdybych jí o to žádal na kolenou,"dodal ještě a já si teprv teď všimla, že jsem opravdu v jejím chování postřehla opravdu hodně jeho rysů.
"No a nežádal?," rozhodla jsem se svoje provokování ještě trošku protáhout a přiblížila jsem se k němu na až vyzívavou vzdálenost.
"Hmm...Ne,"zakroutil hlavou a na rtech si mu pohrával ten jeho úžasný úšklebek.
"Proč?,"chtěla jsem vědět a už jsem mohla téměř cítit i chlad jeho těla, jak jsem byla blízko.
Jeho tvář najednou zvážněla. "Asi protože jsem chtěl, abys to věděla," poznamenal mnohem spíš šeptem než nahlas.
Zamrkala jsem. P-počkat... chvílli mi trvalo než jsem si uvědomila co to vlastně znamená - to tedy znamená že chtěl abych věděla, že ….
Jak mi to došlo, tvář mi rozsvítil šťastný úsměv a nečekala jsem už ani vteřinu a horlivě překonala těch posledních pár centimetrů, které mě dělili od jeho rtů.
Těch úžasných chladných rtů, které už jsem tak dobře znala a milovala - rtů, které můj polibek něžně opětovali...

Začalo pršet. Kapky padaly všude kolem mě, ale mě se nějakým kouzelným způsobem zdály jako chladné tekuté štěstí, jako něco neskonale krásného a romantického a slyšela jsem i Sybelliin smích, jak se radovala z jemného deště - na rozdíl od upírů dokázala jeho mokrou a chladnou krásu vnímat naplno.
"Nemůžeme tady zůstat," vydechla jsem, když jsem se od Damona odtáhla a přerušila tak ten nádherný dešťový polibek.
"To v žádném případě," souhlasil tiše s náznakem úsměvu v koutku úst.
Chvíli jsem tak na něj jen okouzleně zírala a pak mi došlo, že ještě stále stojíme uprostřed veřejného parku a že nás tu může kdokoliv vidět. Poplašeně jsem se rozhlédla kolem a napůl očekávala Stefanovu rozmazanou postavu opřenou o nejbližší strom nebo u nejbližší lavičky.
"Není tady, poučil jsem se ze svých chyb - už si dávám pozor," poznamenal a já samozřejmě hned věděla o jaké chybě teď mluví.
"To já už jsem se taky poučila," řekla jsem konečně rozhodnutá," tentokrát už od tebe neuteču," a doplnila to dalším dlouhým polibkem.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lucíí lucíí | 28. září 2010 v 19:16 | Reagovat

jo tak to má amělo VŽDICKYbít..elena a demon...ikdyž se mi líppíšeelena a stefan...nevadí zviknu si...ty tvojepovídky by se měly někdy sfilmovat...:))) krásné a moc..jak jen ti to děláš....píšeš tak rychle a k tomu bez chyb..pro mě nemožná věc..:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama