KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

911 - Emergency (11)

23. srpna 2010 v 9:31 | Aprille |  Long Tales
(A/N): Prosím pěkně předposlední kapitola =D Poslední i s epilogem tak snad za tři dny, možná čtyři, jestli mi to nějak nevyjde, páč jako tomu největšímu debilovi mi škola začíná už pětadvacátýho srpna =( tak nevim, jak to budu stíhat =) A jak říkám, Aprille nemá ráda smutné konce... (vemte si to jak chcete =))


Nadechla jsem se, že něco řeknu, ale nakonec jsem jen přikývla - co jiného jsem mohla dělat? Vždyť to byla pravda jak trám. "P-předpokládám, že … hmm... zdroj této informace byl Damon, že?," odpověděla jsem místo toho otázkou.
Betty se zasmála. "Předpokládáš zcela správně," přisvědčila a pak mírně nakrčila nos, jako by nad něčím přemýšlela. "Vlastně … je jako on," poznamenala, aniž bych věděla o čem to mluví. Když shledala můj nechápavý výraz, dodala,"Ah, Sybell - myslím Sybell," objasnila mi to," Je stejná jako Damon, má stejný charakter. Nedokázala by jen tak posedávat tam u nás vysoko v horách sama a s ničím pořádným k dělání." Podívala se na mě nevyspytatelným pohledem. "Chtěla tě vidět, Eleno," oznámila mi jednoduše," Chtěla tě poznat - vědět, jaká jsi."
"Ahm," vypadlo ze mě - nevěděla jsem co říct. Moje vlastní dcera, kterou jsem původně ani nechtěla a kterou jsem vlastně opustila a zanechala u cizích lidí, mě chtěla poznat...
Ale nakonec jsem vlasně ani nic říkat nemusela. Betty se najednou napřímila jako v pozoru a pak oznámila,"Už jdou," a jen asi dvě minuty potom se na chodbě znovu ozvaly hlasy.
Když se zase ve dveřích objevilo to boží stvořeníčko, které se mohlo nazývat mou dcerou, málem jsem se neudržela a vběhla jí přímo do náruče. Teprv teď jsem si uvědomila jak strašně moc mi chyběla.
Ale bohužel mi to situace nedovolila - se Sybell do pokoje vkráčel i Henry se Stefanem, který se hned ujal vyprávění, jak je Sybell úžasná a že nic takového ještě nikdy neviděl, vesele se bavil s Henrym na téma "jak Sybell totálně odrovnala jednu dotěrnou paní svou inteligencí a vědostmi".
"Páni," vydechla jsem," jak se zdá, měli jste se vážně dobře," ve skutečnosti jsem se ale dmula pýchou nad tím, že mám tak inteligení dceru, jak Stefan popisoval.
"Jo, vlastně jsem docela koukal, kolik toho vlastně Sybell zná...," zamračil se trochu Stefan jak mu to v mysli šrotovalo. "Ona už se sama učí historii a zeměpis?," obrátil se nakonec na Betty s otazníky v očích.
"Ah, ne, sama ne,"vysvětlila Betty. "Vlastně na to má učitele - rozumí si s ním, sama by asi neměla nervy na to, aby celé dny ležela v knihách, více méně se učí z diskuzí."
A i teď jsem už jaksi přestala poslouchat další rozhovor - jakmile se přestal odvíjet od Sybell, nezajímalo mě to. Asi bych celý den dokázala hledět do těch úžasných šedých očí.
Nakonec jsem ale musela přeci jenom zrak odtrhnout, protože času prostě neporučím a nakonec jsem se musela odebrat do ložnice, protože jinak mi hrozilo zhroucení únavou. Nevím, jestli se ještě něco dělo potom, co jsem šla já spát, ale dokonce bych hádala, že asi ne, protože jsem tak nějak z mezi řeči pochopila, že i Sybell potřebuje spánek stejně tak jako každý jiný smrteník.
Ale kdybych bývala věděla, co mě čeká ráno, vůbec bych nebyla schopna nervozitou usnout. Hned po tom, co jsem se objevila ráno v obývacím pokoji mě totiž překvapila Betty s návrhem, že bych se mohla jít samostatně projít se Sybell a ukázat jí něco ze svého života - tedy z lidského života, z života lidí tady v Mystic Falls - pro Sefana z čistě akademických důvodů.
No a já samozřejmě nemohla odmítnout.
Nakonec jsem se už asi tři čtvrtě hodiny potom procházela se Sybell v parku - jen tak sama, jen s tím malým andílkem vedle sebe.
Mimochodem dnes vypadala Sybell opravdu úžasně - byla celá v bílém a ty šaty na ní vypadaly jako na malé princezničce.
Nutně jsem se musela dmout pýchou, jak jsem se tak procházela vedle ní - i když samozřejmě nikdo nevěděl, že to je vlasně moje dcera, ale přinejmenším jsem měla tu čest jít těsně vedle toho nejkrásnějšího a nejchytřejšího dítěte pod sluncem.
Vlastně jsem se s ní mohla bavit úplně jako se sobě rovnou - rozuměla všem termínům a frázím a když něco nevěděla, dokázala se buď domyslet nebo zeptat. No a já jí povídala o všem možném - o lidech, které jsme míjeli, o všedních věcech z lidského každodenního žiovta i o místech, kudy jsme procházeli. Dost mě překvapilo, jak se i o takové všední hlouposti a úplně nezajímavé věci dokázala zajímat. Málem jsem nad tím strávila dvě hodiny, když jsem jí vysvětlovala, co to znamená, když je někdo mladší a co to má co do činění s růstem - o to se Sybell opravdu zajímala.
"Ale já neporostu...," konstatovala suše, když jsem jí dovysvětlila, že všechno živé na planetě musí růst. Na to jsem upřímně nevěděla co říct. Chvíli jsem mlčela a ona se sehla pro kopretinu, která z nějakého neznámého důvodu vyrůstala uprostřed písečné cesty.
"Víš... ty jseš unikátní ...jiná," snažila jsem se alespoň trochu jen nemlčet.
Podívala se na mě těma svýma úžasnýma očima. "Je to protože nejsem úplná?,"zeptala se s upřímným zájmem a mých výmluv si zřejmě ani nevšimla. "Protože jsem člověk jen napůl?"
"Nevím," odpověděla jsem po pravdě," Ale zřejmě ano, asi je to protože máš v sobě i upíří krev," dodala jsem pak ještě, protože mi bylo líto těch zvídavých zklamaných očí.
"Takže nikdy nebudu tak velká jako ty?," a v těch očích se zračil nějaký druh smutku, i když ne tak úplně skutečný smutek.
"Já vážně nevím," rozhodila jsem rukama bezradně a lítostivě nad tím, že nedokážu ani odpovídat na otázky své vlastní dcery. "To-to ti tohle Henry s Betty neříkají? Myslím, že oni alespoň něco málo možná vědí."
"Ne," Sybell začala otrhávat jeden list kopretiny po druhém. "Oni mi toho moc neříkají. Myslí si, že bych to nepochopila. Pořád se o mě jen starají,"postěžovala si lhostejně a dál se věnovala své kopretině.
"No ale... nestárnout - a žít navždy pořád stejně stará - to má taky svoje výhody," snažila jsem se to brát pozitivně a ukázat jí tu světlou stránku jejího věčného mládí. "Víš co by za to někteří lidé dali?"
"Například?,"tázavě se na mě podívala.
"No tak například … já nevím - stárnutí. Tělo se mění a postupem času ochabuje. Nebo smrt."
"Co je smrt?," zeptala se trochu zmateně a mě chvíli trvalo než mi došlo, na co se to vlastně ptá.
"P-počkat. Ty nevíš co je smrt?," vykulila jsem na ni nechápavě oči. Zavrtěla hlavou. "To ti o ní tvůj učitel neřekl?"
Zadívala se zase k zemi a opět se věnovala otrhávání lístků kopretiny. "Ne," opakovala,"o takových věcí Damon nemluví."
Chvíli jsem přemýšlela, jestli tím něco nenaruším, když jí vysvětlím, co to je smrt, ale nakonec jsem se rozhodla, že by to měla vědět. Nadechla jsem se. "Víš... smrt je něco, co potkává jen smrtelníky. Lidi a zvířata - pokud člověk není upír, na konci svého života zemře, opustí svět, jako by usne a už se neprobudí. Tomu se říká smrt."
"To je kruté," konstatovala a chvíli bylo zase ticho, než jsem si něco uvědomila.
"Počkej! Říkalas, že takovéhle věci ti Damon neříká? To-to znamená, že tím tvým učitelem je … Damon?"
"Ano," potvrdila a trochu se zamračila. "Proč?"
"A-ale jen tak," odbyla jsem ji jakoby lhostejně. Proč by se zrovna Damon vzdával své zábavy v dospělém světě a učil šestiletou holčičku - ač unikátní a neobvykle inteligentní na svůj věk - historii a bůh ví čemu ještě? A ještě ke všemu jí neřekl o smrti? … Pravda, byla to vlastně jeho dcera...
"A … o čem ti asi tak Damon povídá?," zeptala jsem se jakoby mimochodem ale upřímně mě to zajímalo. Hodně zajímalo.
Pokrčila rameny. "O všem. Povídá mi o různých věcech," pokrčila znovu rameny, ale pak ještě pokračovala,"vysvětluje mi účel a podstatu věcí a říká mi co je co, když nevím. Říká jak co funguje, co je důležité a co není a jak vypadá to co ještě neznám a taky mi vypráví příběhy … o historii, o různých lidech, o slavných spisovatelích, králích a královnách, o různých lidech z novin, o Betty i o Henrym, o jeho známých, o lidech a o upírech, o tobě...."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lexi Lexi | 10. října 2010 v 20:39 | Reagovat

Podarené :D Damon pozorný tatko :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama