KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

Miss Mystic Falls

8. července 2010 v 11:23 | Aprille |  Short Tales
Title: Miss Mystic Falls
Author: Aprille
About:Takže u téhle povídky jsem využila tak trochu situace v epizodě Miss Mystic Falls ze seriálu. Tak trochu to na to navazuje, ale pak jsem to mírně pozměnila. Taky jsem zde vužila velice často v povídkách omílanou "utrápenou Elenu" - znáte to, takové to melancholické a sebeobětující její já =) Normálně takovou charakteristiku moc nemusím, ale někomu se to třeba líbí, tak jsem si tak říkala, že když už nic jinýho, alespoň někomu nadělám radost =) Jinak stejně jako obvykle zde běží o trojúhelník Stefan|Elena|Damon =)
Author Note: Pokud jde o mně, rozhodně tuhle povídku nepovažuji za svoje vrcholné dílo, ale tak co no ... Původně to měla být úplně kraťoučká povídečka tak možná maximálně na dvě stránky ve wordu, ale ... =) známe Aprille, takže nakonec se to zjevilo mírně delší, v důsledku čehož jsem i tuhle "jednorázovku" musela přetrhat ještě na tři díly =) no jo no ... když se klávesnice rozjede ...
Jinak doufám že se bude líbit alespoň někomu =)
PS: Pokud někdo vydrží až do konce, chtěla jsem se zbavit těch mých klasických "happyendů" (každý to může pochopit jak chce, jen upozorňuji že já jsem totálně pro Elena|Damon konec =)), takže jsem se snažila to zakončit mírně otevřeně ... No ... nevím, jestli se povedlo XD
PPS: Chyb v pravopisu si nevšímejte =)



Netrpělivě svírala zábradlí. Už za chvilku měla přijít na řadu a Stefan pořád nikde. Kde jen může být? Elena se snažila co nejvíc jen to šlo natáhnout krk, aby viděla i dál do chodby pod ní. Doufala, že ho co nevidět zahlédne, jak spěchá pod schody, jen aby ji stihnul odvést na taneční parket.
Ale Stefan nikde.
Viděla paní starostu, jež stála těsně pod schody a vyhlašovala jména dívek nominovaných na Miss Mystic Falls a jejich partnerů. Viděla matku Caroline, jak čeká na vyhlášní své dcery s dychtivým výrazem v obličeji. Viděla Matta, jak nesměle postává v prostoru pod schody ve svém černém kvádru a viděla i Tylera, jak se mračí v rohu místnosti se sklenkou v ruce.
Viděla dokonce i Damona, jemuž se zcela překvapivě v očích zračila starost, jak jimi pozorně putoval od jednoho rohu místnosti ke druhému, zjevně také pátrajíc po Stefanovi.
Elenu to na chvíli mírně zaujalo. Bylo to něco zcela nového, obvykle to byl Stefan, kdo byl stále na blízku. Rozhodně by si nikdy nemyslela, že nastane okamžik, kdy bude jako ten zodpovědnější z obou bratrů vypadat Damon. I když poslední dobou to tak vypadalo čím dál tím víc. Asi by jí to ani už nemělo překvapovat. V poslední době se toho hodně změnilo.
Ty poslední dny byly pro Elenu a Stefana tak trochu kritickými dny. A ona se tak nějak nemohla zbavit dojmu, že to je její vina. Byla hloupá, lezla tam, kam slíbila, že nepoleze a kde neměla co dělat. Nakonec se jim sice společně podařilo situaci zachránit, ale za jakou cenu.
Od té doby, co Stefan znovu po dlouhých letech pil lidskou krev (její vlastní, mimochodem), už pro něj bylo mnohem těžší kontrolovat své upíří instinkty. A když pak byl zase chvíli normální, měl zas strašné výčitky svědomí, v důsledku čehož dospěl k přesvědčení, že k němu Elena nepatří, nebo jí, dokonce, není hoden. A toho se ona strašně bála - ne jen, že to zřejmě zavinila ona sama, za což se upřímě proklínala, i když v hloubi duše věděla, že nemohla jinak, ale zdálo se jí, že postupem času Stefana čím dál tím víc ztrácí. Jako by jí odplouval kamsi do ztracena a ta mezera mezi nimi se stále zvětšovala a zvětšovala. Měla takový pocit, že se jejich ještě nedávno dokonalý vztah žene pomlu do záhuby. Strašně se tomu bránila a dělala co mohla, ale bála se, že s tím třeba už nic dělat ani nepůjde. Co když už jí Stefan nemiluje tak jak dřív? Nebo vůbec? Nějakým způsobem věděla, že se prostě jen dostali do slepé uličky a stačí, aby nějak zase našli jinou cestu a vydali se znovu nerušeně dál, ale každým okamžikem ztrácela víc a víc na jistotě a jen čekala, až tomu také přestane věřit.
"Caroline Forbesová a Matt Donovan."
Caroline se protáhla těsně kolem ní a zářila při tom jako sluníčko. Opravdu chtěla tuhle soutěž vyhrát a dělala pro to maximum - na rozdíl od Eleny. Pomalu scházela ze schodů, na jejihž konci se zavěsila za Matta a zářící odkráčela dál místností.
Elena byla poslední. Byla na řadě a Stefan stále nikde.
Střetla se s Damonovým nezvykle ustaraným pohledem.
Ach ano, i Damon v tom celém sehrál svou vlastní důležitou roli. To by nebyl Damon, kdyby ne. To on Stefana pořád provokoval a škádlil a zkoušel jeho sebekontrolu. A v posledních dnech dvojnásob. I když musela Elena uznat, že i Damon býval mnohem větší prevít a člověka nezabil už … no, na něj celou věčnost, ale momentálně jeho provokace zrovna nepomáhaly. Elena jen přemýšlela, proč na Damona nemá pití lidské krve takový hrůzostrašný dopad jako na Stefana. Že by byl Damon v své podstatě mnohem menší zvíře než Stefan?
To zní velice nepravděpodobně, ale přesto …
"Elena Gilbertová a Stefan Salvatore."
Elena se zhluboka nadechla a začala sestupovat ze schodů, pohled zoufale zabodnutý do prázdného místa pod schody, kde měl čekat Stefan, aby jí odvedl na taneční parket. Zelo prázdnotou.
Elena už byla v polovině schodiště a na samém okraji paniky, když její histerické periferní vidění zaznamenalo nějaký pohyb a místo se náhle zaplnilo.
Nebyl to ale Stefan, kdo jí nakonec s ustaraným výrazem ve tváři odváděl chodbou dál na parket, byl to Damon.
"Kde je Stefan?," špitla Elena a snažila se při tom co nejméně pohybvat rty.
"Byl bych tady, kdybych to věděl?," odpověděl na její otázku další otázkou a nepohybovat rty se mu přitom dařilo mnohem lépe než Eleně.
Čekala takovou odpověď. Ale musela se zeptat. Kdyby věděl, co se děje a kde Stefan je, zřejmě by byl zrovna teď na tom samém místě. Možná by se jen kochal pohledem na svého totálně zřízeného bratra nebo ho popichoval nebo něco v jeho typickém Damonově stylu. Ale Elena si byla téměř jistá, že kdyby se něco stalo, snažil by se pomoct. Když ne kvůli Stefanovi, tak kvůli Eleně. Jakkoli se to zdálo prazvláštní, Damonovi na ní zřejmě záleželo. Vlastně to teď i nechtěně dokazoval, když jí vedl na taneční parket.
Elena Damona ještě nikdy neviděla tancovat.
"A nemůžeš ho alespoň slyšet?," věděla, že je to marná otázka, ale zkusit to musela. Kdyby Damon Stefana slyšel, věděl by kde je, a pokud ho slyšet nemůže, znamená to pak při nejmenším, že je Stefan dost daleko odsud na to, aby se vyhnul Damonově rozsáhlému upířímu doslechu. Což bylo ještě horší, protože momentálně měl být přímo tady. Hned vedle Eleny. Neměl to být Damon.
Damon nad zbytečnou otázkou jen protočil oči v sloup a vedl Elenu k prvním tanečním krokům.
Dál už se Elena nevyptávala. Ačkoli by byla moc ráda, kdyby to tak nebylo, věděla, že jí Damon právě teď přináší tu největší oběť, jakou jen mohl, a víc už pro ní momentálně udělat nemůže.
Přišlo jí zvláštní vidět ho tančit.
"Nevěděla jsem, že tancuješ,"prohodila s mírným úšklebkem, jak se kolem něj točila v mírném víru hudby. Tohle si prostě nemohla odpustit.
Damon se jen ušklíbl a ustaraný výraz z jeho tváře na chvíli dočista zmizel a nahradil ho zlověstně samolibý úsměv, který uměl jen on. "Je toho honě, co nevíš," prohodil nenuceně a Elena si nemohla nevšimnout jemného zacukání v koutku jeho rtů.
Nemohla si pomoct, musela se pousmát taky. Damonovy poznámky plné skrytých významů jí občas doháněly k šílenství, ale momentálně jí odváděly myšlenky od Stefanovy nepřítomnosti a dalších otazníků s tím spojených.
Podívala se mu do těch jeho šedobílých očí barvy nebe před bouřkou a on se pod jejím pohledem znovu uculil.
Pak hudba náhle přešla do valčíku a Elena se náhle ocitla přitisknutá na Damonově hrudi.
A nebylo jí to nepříjemné. Dokonce se přistihla i při myšlence, že se jí to líbí. Líbil se jí způsob, jak ji zlehka prováděl dašími a dalšími tanečními kroky, i když ona sama byla tak mimo, že si ani za Boha nemohla vzpomenout, která z dalších choreografií má následovat. Líbilo se jí i jak se jí při jejich pozvolném kroužení vlní bělostná látka jejích nádherných večerních šatů. Líbil se jí způsob, jakým na ní starostlive shlížel a líbil se jí způsob, jakým jí až neobvykle něžně choval v náručí. A mírně se toho děsila.
Provinile se rozhlédla kolem a nervózně přehlédla roztěkaným pohledem dav shromážděný kolem parketu. Bála se, že tam někde uvidí vmáčknutého Stefana, jak sleduje, jak se v klidu a úplně spokojeně vytáčí na parketě s Damonem. Ale Stefan stále nikde.
Jako kdyby tušil na co myslí, Damon se k ní naklonil a jemně pošeptal do ucha,"Není mu pět, ví co má dělat, kdyby se něco semlelo," a znělo to až moc sladce a konejšivě na to, aby o tom pochybovala - i když si nebyla úplně jistá, hned ty pochyby zapudila. Damon měl pravdu, kdyby se něco stalo, Stefan to zvládne, je mu víc jak sto let, musel nabrat alespoň trochu rozumu.
Snažila se přitom nemyslet na Damona, který byl přímým důkazem toho, že rozum se člověku může vyhnout širokým obloukem i po té stovce let. Ale byla ráda, že tu je Damon s ní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veronica Veronica | 9. července 2010 v 22:48 | Reagovat

Píšeš krásne. Už sa teším na ďalšiu časť.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama