KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

Don´t trust me, ´cause even i don´t trust myself (8)

25. července 2010 v 15:46 | Aprille |  Long Tales
(A/N): Tak už osmý díl ... to je fofr, to je fofr =) Budu se snažit už vás moc nenapínat XD



Se svým vyděšeným mozkem jsem byla vděčná za myšlenku, že bych se měla snad přemístit do jiného pokoje, protože zůstat tady, moje křehké já by určitě využilo možnosti chytnout nějaký super mokrý bacil. A tak jsem se vyklepaná jak rosol a zmáčená na kost vydala alespoň směrem ke koupelně. Jen co jsem se tam skrz tu hromadu tmy dostala, chňapla jsem po ručníku a spěšně se osušila pokud možno dosucha. Fénovat si vlasy bylo beznadějné, protože fén by stejně nešel a tak jsem tedy ještě s navlhlými vlasy vykročila na černou chodbu.
A kam jsem měla teď jít? Přemýšlela jsem a nakonec se vydala s rukou přitisknutou ke stěně a druhou šmátrající do tmy k jedinému pokoji, kvůli kterému bych nemusela chodit ze schodů a o kterém jsem s určitostí věděla, kde je. K Damonovi.
Vlastně to fyzicky nebylo zas tak těžké, stačilo se dostat do posledních dveří na konci chodby a to bylo po rovince a jedním směrem, takže dobrý. Mnohem horší to však bylo po té psychycké stránce. Než jsem se konečně doškrábala do těch zatrolených dveří, málem jsem skápla děsem. Ani nevíte, jak se mi ulevilo, když jsem za sebou přibouchla dveře na chodbu a tryskem vlítla přímo do Damonovy postele. Nevím čím to, ale v posteli a to kterékoli se člověk vždycky cítí tak nějak bezpečněji. A ta Damonova nebyla vyjímkou. V tu chvíli mi bylo úplně jedno, že tady defakto nemám co dělat a jestli mě tu ráno najde Stefan, tedy v Damonově posteli, a s náušnicemi rovněž od Damona, bude jančit. V tu chvíli byla mou prioritou ta všudypřítomná děsivá tma a na myšlení na cokoli jiného jsem neměla dostatek mozkových buňek.
V mžiku jsem byla pod peřinou a s očima pevně semknutýma k sobě se snažila pokud možno do několika vteřin usnout. Věřte nebo ne, nakonec se mi to povedlo tak do dvou minut.
*
Hned jak jsem se probudila, měla jsem chuť upadnout do mdlob, nebo alespoň spát ještě dalších několik dní, nejlépe se nikdy neprobudit. A ještě nejlíp, probudit se dřív a vymizet z tohohle pokoje než mě tu najde Stefan.
Bohužel se podezřívám, že jsem někde rozsypala sůl nebo rozbila zrcadlo nebo potkala nějakou černou kočku nebo tak něco, protože se mi jednoduše lepí smůla na paty.
Stefan seděl na křesle čelem k posteli a díval se na mě lehce zaujatým pohledem, který naznačoval, že by si opravdu přál slyšet mé vysvětlení.
Měla jsem ještě dost rozumu a duchapřítomnosti na to, abych si sklepala rozcuchané vlasy víc do obličeje a zakryla tím mou z brusunovou blištící se ozdobu. I když je fakt, že pokud už tu nějakou tu dobu seděl, musel už si toho všimnout. Naštěstí pro mně ho však asi mnohem víc zajímalo, proč že mě našel v Damonově pokoji než nějaký nevýznamný šperk.
"Ehm...já......já ti to vysvětlím...." pozdvihl na mě obočí, to mě trochu nakrklo, tohle byla opravdu jen náhoda! Když pominu ty náušnice, ale jak už jsem zmiňovala, nejsem detailista. "Fajn, totiž.... víš co? Tohle je docela vtipná situace," vrtěla jsem nad takovou banalitou hlavou. "V noci byla bouřka a .... no .... mě se povedlo nechat asi otevřené okno, nebo nevím, ale jak lilo jak z konve, mírně hodně mě to zmáčelo a celý pokoj taky. Ke všemu vypadl proud, takže jsem si nemohla ani rozsvítit a..... no prostě jsem zalezla do prvního suchého pokoje, na který jsem narazila, to je všechno." Zakončila jsem svou přednášku o mých strastech a útrapách minulou noc, přičemž jsem se cítila trochu jako blondýna vysvětlující atomovou fyziku (nic proti blondýnám)."Vážně, nic víc v tom není." Dodala jsem ještě, ale ani jsem nemusela, Stefan se zdál mým sebelítostivým výkladem docela dost přesvědčen. Hned mu zjihl pohled a v další minutě už byl hned vedle mě.
"Promiň, chovám se jak pitomec." Zašeptal a maličko se pousmál. "Myslím, že jsme si vybrali opravdu tu nejvhodnější chvíli tě tu nechat samotnou."
"Pf," odfrkla jsem si a odfoukla tím jeden neposlušný pramínek vlasů z obličeje. "To mi povídej."
Usmál se a jemě si mě k sobě přitáhl za bradu. "Zřejmě tu chybu budu muset odčinit, co?" Bylo mu dost fuk, že se svým super ranním lookem vypadám asi tak jako Frankensteinova nevěsta, prostě si mě přitáhl ještě blíž a líbal.
Když jsme se od sebe po chvíli odtrhli, nemohla jsem si ušetřit pokřivený úsměv. "A můžeš začít s úklidem tvého pokoje." Ne, opravdu, jestli se mi zrovna teď po tak náročné noci, když jsem se vlastně ani pořádně neprobudila, něco nechtělo, tak to bylo uklízení zmáčeného Stefanova pokoje.
Stefan nestihl ani protočit oči v sloup, když se najednou rozlétly dveře a do pokoje vkráčel - nikdo jiný než Damon.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Veronica Veronica | 25. července 2010 v 21:37 | Reagovat

Prosím ponáhľaj sa s ďalšou časťou!!

2 k@rin k@rin | 5. září 2010 v 16:54 | Reagovat

ehm ted nevim co napsat, jestli te chvalit nebo se vztekat. Povidka je super, ale asi se budu vztekat. Nejde mi otevrit 9.cast!!:( porad mi to haze:server nenalezen :(

3 k@rin k@rin | 5. září 2010 v 17:04 | Reagovat

MILUJU TE!!! :D zrovna se mi ty casti ukazaly na webu o VD, du cist tam :-) parada!!!

4 Lexi Lexi | 5. října 2010 v 18:45 | Reagovat

:D to bola parada :D sranda. Ešte by to bolo zábavnejšie keby sa prebudila vedla Damona :D Ale to je klišé a takto to bolo prekvapivejšie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama