KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

Don´t trust me, ´cause even i don´t trust myself (3)

15. července 2010 v 19:12 | Aprille |  Long Tales
(A/N): Tak zase další díl povídky Dont Trust =) Doufám, že jste pořád ještě neztratili trpělivost a kapitolu si užijete =)


"No a...,"s výrazem, který se mi ale vůbec, vůbec nelíbil se nonšalantně otočil a přešel zase ke stolu, kde odněkať ze tmy vylovil sklenku vína, které jsem si předtím vůbec nevšimla, a pohodlně se posadil na křeslo hned vedle stolu. "Jak se ti to líbí?"
"Eh, co-co že se mi má líbit?," uklouzlo mi nechápavě ještě dřív než jsem si to stihla pořádně promyslet.
"Ta kniha. Buť jsi nad ní usnula nudou nebo.... se ti tak líbila, žes jí nedokázala odložit ani když už se ti zavíraly oči únavou," vysvětlil s dalším typicky Damonovským uculením a napil se ze sklenky vína, u ktré jsem si teprve teď přestala být jistá, jestli je to opravdu víno.
Mezitím jsem se stihla dát alespoň trochu dohromady a pak jsem konečně rozumě odpověděla, " A víš, že se mi docela líbí?" Neodpustila jsem si mírně samolibý úsměv a pak se rozhodla taky si trochu rýpnout. A jak jsem se otáčela, že půjdu knihu vrátit zpět na její původní místo, škodolibě jsem dodala,"A jentak mimochodem, neměl jsi právě teď být hodně daleko odsud na loupežné výpravě?" Sama pro sebe jsem se trochu ušklíbla radostí sama nad sebou, že jsem ze sebe dokázala vypravit alespoň trochu souvislou větu, jak jsem knihu zasouvala zpět mezi ostatní.
"No .... víš...." lezlo z něj pomalu a já byla celá šťastná, že se mi ho třeba podařilo dostat do šachu, když pak pokračoval, "vlastně jsem si jen říkal, že by člověk neměl zůstávat sám.....," hrozivá odmlka," když má narozeniny." V posledním slově zazněl šibalský tón, který mi zmrazil úsměv na rtech.
Sakra. Měl pravdu. Jak jsem tak počítala a počítala data, opravdu jsem dospěla k závěru, že dnes je den mých narozenin. Úplně jsem na ně zapoměla. Bože, jak jen jsem mohla?! Která trubka zapomene na svoje vlastní narozeniny? Jak jsem tak v duchu hysterčila nad svojí vlastní zapomnětlivostí, začala mi docházet další věc.
Nejen že jsem na ně zapoměla, já jsem o nich ani neřekla Stefanovi. Měli jsme tolik práce se vším možným, že téma narozeniny jsme tak nějak zapykali. Náhle jsem se zarazila. No počkat!
Prudce jsem se otočila zpět k samolibě se culícímu Damonovi. "A jak ty víš, že mám narozeniny? Neřekla jsem o nich ani Stefanovi, tak jakto, že o nich víš ty?" No jo, sice se mi před ním moc nechtělo připouštět fakt, že jsem tento drobný detail zapomněla zmínit I Stefanovi, ale co se dá dělat, že?
Podíval se na mě tím svým klasickým pohledem ala to-myslíš-vážně? a pozdvihl jedno obočí, aby svůj pohled ještě podpořil. "A to dá snad takovou práci se někoho zeptat?,"pronesl jakoby to byla naprostá samozřejmost a trivialita a, bohužel, jsem musela uznat, že má pravdu. "Třeba Jenny.... nebo Jeremyho..... Caroline, Bonnie... Krom toho v tomhle městě se nenajde skupina ani o dvaceti členech, která by mohla s čistým svědomím říct, že neví, kdy má Elena Gilbertová narozeniny." Svá slova doplnil dalším rádoby nevinným úsměvem a s další vteřinou už byl na metr ode mně. "Chceš snad říct, že Stefan patří právě mezi těhle dvacet?," v jeho šedobílých očích, jež , jak jsem si uvědomovala, byly až nebezpečně blízko, se zračila škodolibá radost.
"No, vlastně.... já....," už zase jsem nevěděla co říct. Dokonale mě tou otázkou zaskočil a vytočil. A ještě víc mě mrzelo, že vlastně ani nemám pořádnou výmluvu, se kterou bych ho mohla odpálkovat. Místo toho jsem jen ustoupila o krok dozadu a zády narazila na knihovnu.
Damon se jen zase zakřenil a pak vemlouvavě nadhodil," A krom toho..... ", v setině vteřiny byl přímo u mně a jednou rukou se nedbale opíral o knihovnu za mnou, "jsem ti přišel předat dárek." Slyšela jsem jak něco vedle mně tichounce klaplo o dřevo stolku. Mrkl na mě a v příštím okamžiku už byl zase na druhé straně pokoje. "A teď," pokračoval jako by nic, jak si oblékal svou koženou bundu," když mě omluvíš, půjdu se věnovat činnosti, které jsem se měl původně věnovat." Otočil se na mě s lehkým zamračením."Jak žes to nazvala? Loupežná výprava?" Věnoval mi ještě jeden zářivý úsměv a rázem byl tentam.
Zanechal mně tam naprosto strnulou a neschopnou jediného slova. Jak to sakra myslel? Znamenalo to tedy, že si to naplánoval? Jakože Stefanovi předevčírem oznámil, že odjíždí kamsi už ani nevím kam, aby schválně Stefana vyprovokoval k tomu, aby on mě tu nechal samotnou?Bylo mi jasné, že s něčím typu informovat Stefana o mých narozeninách se Damon rozhodně neobtěžoval, už jenom kvůli tomu, že proto neměl žádný důvod.
Oklepala jsem se, jakobych chtěla ze sebe sklepat všechny ty myšlenky, co mě v tu chvíli zaplavily. S přesvědčováním sama sebe, že teď už je Damon pryč jak bylo původně plánováno a všecno už poběží jak by mělo, přešla jsem zpět ke křeslu, které mi předtím dost dobře posloužilo jako postel a znovu se v něm usadila.
Fajn, bude to v pohodě, prostě jen se o svých narozeninách nebudu zmiňovat, zapomene se na to a když se mě pak zeptá, v pohodě mu to řeknu, nikdo si na nic už nebude pamatovat. Nebo můžu přdstírat, že narozeniny nemám ráda, a proto jsem mu o nich neřekla. To je možná lepší, ne? Asi ano, udělám to tak, zakončila jsem rozhodně svůj řetězec myšlenek. Zhluboka jsem se nadechla a očima přelétla přes celý pokoj. Náhodně se mi oči zastavily na malém dřevěném stolku vedle knihovny. Ležela na něm malá bílá krabička, o které jsem si byla téměř jista, že tam předtím nebyla.
Mírně jsem se sama pro sebe zamračila, co to jen může být? Počkat, neříkal náhodou Damon, že mi přišel předat dárek? Pohled mi znovu sklouzl ke krabičce. Popadla mě náramná zvědavost. Zárověň jsem však sama sobě zakázala třeba jen se ke stolku přiblížit. Takovou radost Damonovi nedopřeju, dnes už jsem mu jí způsobila víc než dost. Odhodlaně jsem se zvedla ze svého posedu a rázně odkráčela z pokoje.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 LanQka LanQka | Web | 17. července 2010 v 11:40 | Reagovat

teda...damon tu byl neodolatelný...a zajímalo by mě co jí jen mohl dát za dárek...:-D

2 Lexi Lexi | 5. října 2010 v 18:18 | Reagovat

To teda bol. Super to bolo.Elena by už mohla mať narodky aj v seriáli si myslím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama