KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

Don´t trust me, ´cause even i don´t trust myself (12)

31. července 2010 v 14:15 | Aprille |  Long Tales
(A/N): No tak zase jednou další díl Dont Trust =) Tentokrát jsem se snažila tam nějak vtěsnat i někoho jiného, než jen pořád Elenu, Stefana a Damona ... Tak doufám, že se bude líbit alespoň trochu =)


"No to by chtělo. Proč jsi mi neřekla, že máš narozeniny?,"zase ten jeho ublížený zpytavý pohled.
"Já...já jsem si vážně nemyslela, že...," tentokrát jsem se snažila koktat co nejusedavěji a pokud možno přesvědčivě."Víš, já...myslím, že jsem se přesto ještě nedostala," dobře, není to hezké, ale když už nic jiného, tohle mě z maléru dostat dokáže."Každým...každým rokem mi to bude připomínat, že jsem se dostala zas o jeden rok dál a...," vyloudila jsem jeden žalostný pohled k zemi a jakoby se zajíkla.
"Mluvíš o svých rodičích, že ano?," perfektně uhádl, na co jsem předstírala myslet. Bez jediného pohledu na něj jsem jen zakývala hlavou a v příštím okamžiku už cítila jeho utěšující objetí. Já vím, nebylo to hezké, ale já se v tu chvíli cítila opravdu bídně. I když ne kvůli rodičům. Tedy ne tak úplně. Trápilo mě, že si se Stefanem takhle hraju. Dokonce se mi na tvářích objevilo I pár opravdických slz.
Ale, kdybych mu měla vysvětlovat celou tu záležitost, ještě s tím háčkem v podobě Damona a náušnic, ublížilo by mu to mnohem víc. To bylo mou útěchou.... a taky dalším předmětem k zoufalosti.
Damon.
Proč, sakra, se do toho musí takhle složitě míchat? Co mám teď asi dělat?
*
Každopádně, ohledně situace Damon Stefan jsem neudělala nic. Měla jsem školu. A to je docela silný faktor. Celé dva dny jsem vlastně nedělala nic jiného než koukala do učebnic a snažila se vypozorovat informace z únavou se míhajícího textu. Třetí den už jsem se na to pěkně naštvala a řekla si, že asi potřebuju pauzu, a to bez Damona a I bez Stefana, teď byla přesně ta chvíle, kdy se hodí nej kámoška a nadupaná karta. Samozřejmě ani Caroline ani Bonnie neměly nic proti tomu vyrazit si zase jednou do obchodu. Řeknu vám, že pokud si chcete vyčistit hlavu, jsou nákupy s Caroline rozhodně tím pravým. Nic zbytečně nepytvá a to způsobuje, že časem na své vnitřní problémy dočista zapomenete. Naneštěstí Bonnie taková není. Právě když jsme čekali před kabinkou až se nám Caroline předvede v jedněch šatech, které tu někde splašila, si Bonnie všimla mé nové ozdoby.
"Hej, to musely být opravdu drahé náušnice," poznamenala a se zájmem se naklonila trochu blíž, aby si je mohla prohlédnout. "Ty jsou nové, že? Dostalas je k narozeninám?" No jo Bonnie je přes tohle machr, aby taky ne, jsme nejlepší kamarádky. Ostatně dárek od ní mám zrovna teď taky na sobě. Upřímě řečeno, nikdy bych nenašla pásek, který by se k těm náušnicím hodil líp.
"Ehm...jo," nevěděla jsem co říct. Bonnie sice byla moje nej kámoška, ale nijak zvlášť se mi nechtělo jí vysvětlovat celou tu zapeklitou záležitost s Damonem, Stefanem, narozeninami a náušnicemi. Tak nějak jsem doufala, že si je prostě prohlédne a nechá to plavat. Ale to by nebyla Bonnie.
"Ty jsou vážně úžasné, ani se nedivím, žes je ani nesundala," poznamenala až skoro nalepená u mého ucha, samozřejmě si moc dobře všimla, že už skoro týden nosím pořád ty samé náušnice."Hele, poslyš...," zarazila se na chvilku,"ale ty musely být opravdu drahé. Víš, že máš na uších diamantový důl? Kdo ti tohle dal?" Zpříma se na mě zadívala svýma čokoládovýma očima a povytáhla obočí.
"Ne...totiž jo... Sakra jo, vím to," vzdala jsem to, prostě jí to asi budu muset vyklopit. Na druhé straně mi třeba pomůže."Je to složitý...víš, tohle by se asi Stefan neměl dozvědět." Viděla jsem jí na očích, že mě pochopila. "Totiž, ono... já jsem mu původně zapoměla říct I o tom, že mám narozeniny, prostě jsem na to zapomněla a.... no...-"
"Jsou od Damona, viď?," bylo to spíš konstatování než otázka.
"Jep," přisvědčila jsem a nakonec jsem jí musela všechno hezky vypovědět. Stihla jsem to akorát na čas než se na nás sesypala lavina v podobě Caroline a další náruče šatů. Po zbytek dne jsme pak neměly zrovna šanci si vklidu promluvit, až teprv když už jsme s Bonnie kráčeli procházkou k jejímu domu, který jsem měla po cestě, jsme se dostaly znovu k tématu.
Bonnie si mě k sobě důležitě otočila a udělala čestný skautský gesto na podpoření slibu.
"Tak hele, vím, že je to pro tebe důležité a I když se mě to netýká, jsme nejlepší kámošky, takže chci abys věděla, že se mnou můžeš vždycky počítat. Nikomu to neřeknu."
Málem jsem jí vděčností umačkala ve svém objetí. Myslím, je fajn mít kamarádku, která je ochotná sdílet s vámi I takovéhle pubertální problémy, které nejsou v pravém smyslu pubertální.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sasanka Sasanka | Web | 1. srpna 2010 v 14:13 | Reagovat

Jak já tuhle povídku zbožňuju... Líbí se mi, žes tam zapojila i Bonnie a Caroline :D A netrpělivě vyčkávám další díl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama