KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

Don´t trust me, ´cause even i don´t trust myself (10 - 11)

28. července 2010 v 19:27 | Aprille |  Long Tales
(A/N): Aprille má dnes nějak milostivou náladu =) A asi se zbláznila, když za dnešek přidává už druhý díl povídky a ještě s tím, že je to dvojdíl =D Ale co, pršelo, tak si to můžu dovolit - a navíc je to docela dlouhá povídka, plus ještě že jsme právě překonali hranici desátého dílu (takže kulatiny =)) no a jedno nebo k druhýmu a tadááááá ... je tu dvojdíl!!!
Užívejte a tentokrát vás prosím, abyste v komentářích nebyli když tak moc krutí, páč jak už jsem dnes psala, Aprille je šťastná jak moucha na koňském pozadí (jé, jak mě to přirovnání přirostlo k srdci XD), tak buďte tak laskavi a nekažte jí tu radost =)
PS: Nééé, klidně můžete, Aprille nějakou tu kritiku potřeuje už jako sůl =) (tedy jako mocha koňské pozadí)


Nicméně, tu mám na obzoru menší problém s narozeninami. Ale co mám sakra dělat? Požádat Jennnu, aby o nich nemluvila? A čím to mám asi vysvětlit? Asi budu muset prostě doufat, že na to nepřijde řeč, a když jo, tak to rychle zamluvit.
Sakra, to jsem se do toho zase jednou zamotala.
Povzdechla jsem si a vytáhla z knihovny jednu knihu, která mi měla pomoct k lepší známce z dějepisu. Dostali jsme za úkol vypracovat dějepisný esej a já ještě ani nezačala. To je vlastně další položka na mém seznamu s názvem "S čím si radši pospíšit aneb co musím udělat a absolutně nestíhám".
Nevím jak dlouho to trvalo, asi jsem ztratila pojem o čase. Najednou se zezdola ozval jakýsi rámus a já si teprv teď uvědomila, že slyším hlasy. Zaklapla jsem knihu a prohnala se dolů po schodech až do předsíně odkud jsem mohla oknem vidět na setmělou zahradu. Když jsem zvědvě vcházela do kuchyňských dveří, hned mi bylo jasné o co běží.
Jenco jsem se objevila ve dveřích, přivítal mě Damonův zářivý úsměv od linky a Jennin nadšený výkřik,"No to je dost, už jsem tam za tebou chtěla dojít, večeře je na stole!"
No a tak jsem trpěla celý večer. Tedy ne trpěla jako trpěla. Mě by to za normálních okolnostní nevadilo, dokonce ani to Stefanovo a Damonovo věčné popichování a Jeremyho rýpání mi nevadilo. Ale přímo jsem trnula hrůzou, aby se Jenna nějak nedostala k tématu narozeniny. To by byl průšvih, který jsem rozhodně nechtěla zažít, a tak jsem se radši moc nepřipomínala a snažila se chovat co nejuvolněněji a nejnormálněji.
Podle všeho mi to ale moc nešlo, protože asi tak po hodině rozebírání součastné politické situace v Mystic Falls se na mě Damon zadíval takovým tím svým hloubavým pohledem a zeptal se,"Není ti dnes něco...? Seš taková zamlklá a ....," jakoby hledal slova,"nesoustředěná," dokončil a já úplně přesně nevěděla jestli je ta starost v jeho šedých očích jenom hraná nebo ne.
Všichni se na mě zadívali. Trhla jsem sebou a trochu se ošila."Ne... co by mi mělo být... já jen," hledala jsem vhodnou výmluvu, protože mi došlo, že na to staré známé NIC to dnes asi neuhraju,"jsem dělala úkol z dějepisu a... nestíhám, takže.... nad tím teďka trochu přemýšlím..." udělala jsem takový ten samozřejmý pohled, který naznačoval, že jinak to mám pevně ve svých rukou.
"Vážně? A na jaké téma?," chtěl vědět Stefan s upřímným zájmem.
"Eh... no vlastně... přelom devatenáctého a dvacátého století."
Stefan chtěl už už něco říct, když do hovoru vpadl Damon,"Tak to bychom ti snad mohli pomoct, ne?," otočil se nevině na Stefana,"abys věděla, tohle období máme se Stefanem tak trochu pod palcem, hmm?," znovu se provokativně otočil na bratra."Taková hezká přátelská diskuze o historii...., co?" Přidal ještě další ze svých šibalských úsměvů a já znovu trnula nad jeho manipulačními schopnostmi. Musel moc dobře vědět, že to poslední, o co bych teď stála, by bylo mít je oba pohromadě v jedné jediné místnosti a diskutovat o historii.
Nicméně, jestli to nebyl jen nějaký předsudkový klam nebo něco takového, zdálo se mi, že od té doby se Stefan na Damona díval poněkud podezřívavě a na můj vkus až trochu moc hloubavě.
Tím to však ještě nekončilo, když už jsem si pomalu myslela, že budu co nevidět propuštěna z těchto zlověstných spárů společnosti, usmyslel si Jeremy, že zapřede hovor o svém novém playstationu a nějaké super cool hře, kterou tuhle sehnal a k mé smůle se mu kdovíjak povedlo přimět Stefana aby si s ním zahrál. Načeš teta Jenna prohlásila, že využije situace a půjde umýt nádobí a sklidit ze stolu. O de mě se samozřejmě čekalo, že jí pomůžu a nesmíte mě chápat špatně, mě by to za normálních okolností taky nevadilo, ale jakmile se nabídl I Damon, že nám s Jennou pomůže, měla jsem z toho trošičku upřímný děs.
Samosebou jsem si všimla, že na mě Stefan hází ustarané a ostražité pohledy, jak jsem se stak motala I s Jennou a Damonem v kuchyni. Po nějaké chvilce klidu, kdy se Damon vlastně o nic podezřelého ani nepokusil, se však znovu ponořil do děje hry. Což bylo možná dobře, protože právě jen několik minut na to se na mě Jenna zkoumavě zahleděla a pronesla," To jsou vážně moc pěkné náušnice, Eleno, ty jsem na tobě ještě neviděla."


Poplašně a možná trochu zbrkle jsem střelila pohledem po Damonovi, který se však jen nenápadně culil sám pro sebe, jak výmluvně skládal příbory do šuplíku.
Ve stejném okamžiku jsem si také uvědomila, že ať řeknu cokoli, uslyší to I Stefan - a jakože jsem si byla jistá, že má uši pěkně nastražené.
"To...to byl dárek," vykoktala jsem tak nějak neurčitě a když jsem si uvědomila, že je to asi moc strohé, překousla jsem všechen svůj zbytek sebezáchovy a hrdosti a dodala," jsou vážně nádherné, že jo? Mě se taky strašně líbí, úplně jsem si je zamilovala, už je asi nesundám." Snažila jsem se, aby to přinejmenším pro Jennu a pro Stefana znělo, jakože je mám třeba od Bonnie, a přitom se snažila moc nevnímat Damonův samolibý úšklebek. Vlastně jsem ani moc nelhala, opravdu jsem si začala tak nějak uvědomovat, že mi ty náušnice za tu krátkou dobu už nějakým zvláštním způsobem přirostly k srdci.
"Jo, opravdu jsou moc hezké... a sluší ti, fakt," přitakala Jenna a zřejmě dost uspokojená se jala znovu drhnout talíře. Málem jsem se neudržela a úlevně si vydechla, místo toho jsem se však spokojila jenom s úlevným protočením očí a natáhla se, abych mohla zastrčit servírovací lžíci, kam patří. Nejsem si tak úplně jistá, jestli to byla opravdu jenom náhoda, nebo si to Damon naplánoval, ale zrovna v té chvíli se zase on natáhl pro utěrku, takže jsme nakonec skončili tak nějak zakleslí do sebe v alarmující vzdálenosti. Jenco mi to došlo, udělala jsem hned první chybu jakou jsem udělat mohla, a to že jsem roztěkaně vzhlédla přímo k jeho šedým očím. To jsem si asi poprvé uvědomila, že tady opravdu jde o něco vážnějšího a ne jenom jak si myslel Stefan, a doufám ještě myslí, o nějakou klasickou lumpárnu a pitomost prostě jen v Damonově stylu. Nevím, asi mi to napověděl jeho výraz, který se tak lišil od toho jeho rošťáckého normálu, až mě to upřímě vylekalo.
A pak samozřejmě přišlo místo na druhou chybu, a to, že jsem se až moc provinile a až moc narychlo podívala směrem Stefan, abych snad zjistila, jestli se dívá nebo ne. Nedíval se, takže jsem mohla v klidu přejít k chybě číslo tři. Ve své zbrklosti a provinilosti, jsem užuž otvírala pusu, že své chování ospravedlním nějakou z palce vycucanou výmluvou, kterou Damon stejnak nebude brát vážně, když mě najednou zarazil jeho prst na mých rtech, který mi rázně udusil slova užuž se z nich řinoucí. Hlavou mírně ucuknul k obýváku, a mě došlo, že mě právě zachránil před vybreptnutím něčeho, co bych nechtěla, aby se Stefan dozvěděl a to jakkoli, na to aby si to musel vyslechnout náhodou z mého a Damonova rozhovoru.
A pak se na Damonově tváři znovu objevil ten jeho samolibý úsměv a bylo to zase jeho staré známé škodolibé já, a to bylo možná dobře, protože jinak si nejsem vůbec jistá, jestli bych v té chvíli neudělala nějakou výsostnou hloupost, které bych pak zajisté litovala nejmíň do konce života. Naštěstí se stihl otočit a vzdálit dřív, než jsem to stihla pořádně vstřebat, takže jsem nakonec ten večer nepřišla k zas tak k velkému úrazu, k jakému bych mohla. I když k nějakému samozřejmě došlo.
Bylo to až pozdě večer, když už jsem se prakticky loučili, Damon už byl nějakou tu dobu pryč, omluvil se, že musí ještě něco zařídit a nebudu předstírat, že jsem si nevšimla nevinného pohledu tety Jenny, který Damona při jeho odchodu doprovázel. Stáli jsme u dveří a Stefan zrovna děkoval za krásný večer, když Jenně uniklo přání, že se snad na další moje narozeniny ještě uvidíme. K mému štěstí si Jenna ve své roztržitosti asi nevšimla Stefanova zamračeného výrazu, takže jsem měla dost času zapudit Jennu zpátky do domu a odtáhnout Stefana kousek dál po cestě jakože ho jdu vyprovodit. Asi tak o dva domy dál, si mě rázně otočil čelem k sobě a zadíval se na mě tím svým zpytavým pohledem, který ze mě skoro vysával duši. Naštěstí pro mě jsem dnes zřejmě už vyšerpala denní dávku nerozhodného koktání, takže jsem se odhodlala alespoň trochu zachránit situaci.
"Hele, Stefane, já ti to vysvětlím."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sasanka Sasanka | Web | 29. července 2010 v 13:02 | Reagovat

Prostě ... Je to skvělý :D:D aaa... nevím co psát :D Protože já prostě neumím chválit.. :D:D

2 Lexi Lexi | 5. října 2010 v 18:59 | Reagovat

Hej to bolo super :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama