KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

Don´t trust me, ´cause even i don´t trust myself

11. července 2010 v 14:19 | Aprille |  Long Tales
Title: Don´t trust me, ´cause even i don´t trust myself
Author: Aprille
About: Příběh navazuje postavami i prostředím na seriál, ale nějaká specifická doba určená není. Je to spíš takový samostatný příběh =) Klasicky jde o milostný trojúhelník Stefan|Elena|Damon =) Je to psané z pohledu Eleny, ale úplně přesně nejde napsat, o co tam jde, protože na to už je to jednoduše moc obsáhlý =) Prostě Elena a její slalom mezi Stefanem a Damonem=)
Author Note: Takže tohle je ta kapitolovka, co vám už tak dlouho slibuju =) Dala mi docela zabrat, i když původně to měla být prostá jednorázovka, tak nějak se to zase natáhlo (známe Aprille =))
Jinak doufám, že se bude líbit i přes to množsttví pravopisných hrubek a přepisů, protože těch tam bude určitě hoooodně =) A pokud se bojíte, že povídka zůstane nedopsaná jako spousta povídek na síti blogu, tak se nebojte, protože celou povídku, dopsanou a kompletní, už mám uloženou v souboru na nateboooku a pokud nenastane nějaká katastrofa jako třeba přemazání disku nebo apokalypsa, mělo by to být v pohodě a já bych měla stíhat sem jednotlivé díly přidávat tak ob den =)



"Máš dovoleno naprosto cokoli."
Jen jsem protočila oči a neodpustila jsem si mírně ironický úsměv.
"Ne vážně, Stefane. Přece se tu nemůžu poflakovat celé dva dny a vlíst přitom kamkoli se mi jen zachce. Přece tu musíš mít nějaká pravidla. Jako třeba "Nechoť do sklepa," s tím že bych tam stejně šla a objevila starou zakopanou mrtvolu. Nebo "Neopovažuj se líst na půdu," kam bych taky vlezla a objevila tam partičku pěkně mrzutých limuzín." No dobře, teď jsem vtipkovala zase já, ačkoli jsem řekla, že to má brát vážně. Opravdu, měla jsem teď celé dva dny tenhle nádherný starý a pěkně velký dům jen a jen pro sebe, protože můj kluk - tedy upír lépe řečeno - musí zase jednou na pořádný lov, kde jeho hlavní a největší kořistí nebude králík nebo holub, jako to je tady ve městě. Uznávám, dává to logiku, a ačkoli se mi nelíbí, že ode mě na celé dlouhé dva dny odjede, přece bych ho nenechala vyhladovět - nebo trpět na králikové dietě, že? Samozřejmě by bylo mnohem jednodušší, kdybych tu chvíli, co bude Stefan pryč strávila hezky u sebe doma, ale se Stefanem jsme se dohromady tak nějak shodly na tom, že tady v tom nádherném sídle, které má tu čest nazývat se jeho domovem, moc často nepobívám a měla bych se alespoň pokusit to tady trochu víc poznat. No nejsem to ale ostuda, vždyť jsem ve spoustě místnosí ani ještě nebyla! To se musí napravit. A vzhledem k tomu, že když je Stefan doma, nějak na průzkum prostoru nemám čas z důvodu zabývání se uplně jinými věcmi (ehm), tak je tohle doslova perfektní příležitost. Osobně jsem si ale představovala, že mi k tomu řekne něco víc než jen to, že si můžu dělat, co chci a kde chci. Přece jenom je tohle starý a opravdu obrovitánský dům a i když představa limuzín a bludiček a takových praštěností mě zrovna moc neděsí, nějaký vetchý trám třeba zrovna na půdě by mohl. Nicméně jsem si jistá, že moji narážku velice dobře pochopil.
"Pokud vím, žádnou obludu ani ducha tu kromě Damona nepotkáš. A ten je momentálně na loupeži v krevní bance velice, velice daleko odsut, takže ani on ti nehrozí. Nemyslím si, že se vrátí dřív než za týden," zaculil se na mě Stefan a vykouzlil velice poťouchlý škleb, na který jsem reagovala dalším sarkastickým protočením očí. Jasně, dokázala jsem si živě představit pár potenciálních zastávek, kde by si mohl Damon dopřát mezičas. V příští minutě už jsem však byla ve Stefanově náruči a on mi mezi jemnými polibky na krku mumlal,"Neboj se, tady tě opravdu nic nepotká. Celý dům je zcela zachovalý a co hrozilo destrukcí, to už je zrekostruované. Takže si to tady užij." Věnoval mi poslední ooobrovskou pusu na rozloučenou a už byl pryč.
Ještě chvilku jsem se vzpamatovávala z náhlého zmizení - už si zvykám, ale pořád je to na mě prostě nepřirozené - a pak jsem se odhodlala pořádně se rozhlídnout po obrovské hale, kde jsem právě stála. Byla celá obložená lakovaným dřevem a strop jsem skoro ani neviděla, jak byl vysoko. I nábytek byl zhotoven povětšinou ze dřeva, popřípadě z nějakého kovu. V celém domě pak byl použit nábytek stejného stylu - takový ten starožitný a krásně zdobený, který vypadá jako z nejmíň o dvě století posunuté doby. Dnešní moderní a hranaté interiérové doplňky ani nábytek zde nenajdete a i tak obrovský dům tak působí nějakým zvláštním způsobem útulně.
Zároveň ale i trochu děsivě. A to jsem musela sama sobě přiznat. A to jsem si ještě říkala, že dokud je světlo, pořád se to dá nějak přežít, ale nechci se vidět až se setmí a všude v těhle rozlehlých chodbách a místnostech bude tma. Už se vidím, jak se zamknu do Stefanova pokoje, který tady znám asi nejdůvěrněji, a budu se celou noc modlit, aby už bylo ráno.
Ne, nejsem zbabělec - Jsem pubertální holka, a to samo už vypovídá za vše.
Ale do večera času dost .... takže... co budu dělat? Asi bych měla začít s průzkumem, že? Abych byla upřímná, docela jsem se na to I těšila. Je tady tolik míst a pokojů, které bych chtěla pořádně prošmejdit.
V tu ránu mi přes tvář přelétl samolibý úšklebek. No jasně. Nechápu, že mě to nenapadlo hned. Vzápětí už jsem se hnala do schodů a s několika škobrtnutími jsem je zvládala hned po třech naráz. Nahoře mi sice chvilku trvalo něž jsem se zorientovala, ale nakonec jsem přeci jenom vykročila správným směrem do chodby a kráčela rovnou až na její konec.
Vždycky jsem chtěla vědět, jak vypadá Damonův pokoj. Kdyby tu byl, neušetřil by si pár poznámek, kdybych tam jentak bez varování vpadla, a počítám, že Stefanovi by se to taky zrovna nelíbilo, ale teď tu ani jeden z nich není.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Luciii Luciii | 12. července 2010 v 13:57 | Reagovat

Bezva... těším se na další díl ;)

2 miss-STyL*** miss-STyL*** | E-mail | Web | 24. července 2010 v 13:30 | Reagovat

Upíří Deníky XD

3 Sasanka Sasanka | Web | 28. července 2010 v 13:39 | Reagovat

Ehm, víš... Já jsem hrozná šťouralka. A taky si myslím, že trocha kritiky ještě nikoho nezabila, spíš prospívá (že si autor uvědomí, jaké dělá chyby atd. atd...)
Tak nejdřív ta kritika (ale neboj, chválit budu za chvilku).
Tak nejdřív - trošku ti kulhá pravopis (ale to víš, psala jsi to v úvodu). S tím se dá dělat spousta věcí. První je kontrola pravopisu ve wordu, podtrhá ti vlnovkou slova, která nejsou ve slovníku, a ty hned víš, že tam něco není v pořádku. Nebo si můžeš zkusit najít "betarýdra" :D To je někdo, kdo po tobě celou povídku přečte ještě předtím, než ji hodíš na internet a řekne ti, kde jaké chyby máš. (uznávám, první možnost je jednodušší). A nebo si všímat toho, jak je co psané v knížkách a okoukávat to. Ono se to nezdá, ale když člověk čte, samo mu pak do hlavy naleze, co jak má být.
S překlepy jsem se v tomhle díle nesetkala, takže za to palec nahoru! Kdybys viděla, kolik jich zvládnu natřískat do jednoho článku já, asi bys umírala smíchy. A to vždycky všechno čtu ještě minimálně jednou znova. A stejně tam ty překlepy pořád mám - prostě si jich nevšimnu.
To už tak trochu byla chvála, teď se do toho chválení opřu pořádně. =D
Povídka má svěží nádech, všechno na sebe krásně navazuje, neškobrtá to. Je to hezky plynulé a nejsou tam žádné přehnané scény, věty, souvětí. Ačkoliv je jasné, že to nejspíš nebude komedie první třídy, kdy se musí čtenář chechtat na každé stránce, přesto má povídka trochu vtipný charakter.
Ne, asi začnu mluvit tak, jak mi zobák narostl, protože tohle chození kolem horké kaše je k ničemu.
Čte se to úplně samo, ani jsem se nestihla pořádně nadechnout a PUF - celá kapitola v čudu. A teď se musím přemáhat, abych okamžitě neklikla na další díl, protože nejdřív musím napsat tohle :D
Měla si perfektní začátek. Se začátky já hodně bojuju, nikdy neumím začít rovnou a nejdřív sto let popisuju totálně nudný věci, který nikoho nezajímají (teď píšu jednu povídku a už čtyři stránky popisuju její nový byt - prostě magor). Ten tvůj začátek se mi moc líbil. Každý hned ví, co se děje :D
Prostě děj a styl psaní - jednička podtržená s hvězdičkou.
A teď už konečně nakouknu do Damonova pokoje :D moc se tam těším...
A protože jsem se teď vypsala, tak ti další komentář nechám asi až na konci, nevadí? I kdyby vadilo, tak máš smůlu :D
A teď ten komentář odešlu a zděsím se, protože bude šíleně dlouhý :D:D:D

4 Sasanka Sasanka | Web | 28. července 2010 v 13:39 | Reagovat

No já to říkala - dlouhý jako prase :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama