KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

911 - Emergency (2)

28. července 2010 v 10:37 | Aprille |  Long Tales
(A/N): Jak jsem slibovala, tahle povídka se rozjíždí již v druhém dílu (tedy v tomhle), takže si to užijte a pište připomínky, beru i ty nejstrašnější kritiky, takže si poslušte =D můžete mě sepsout, jen se vám zlíbí ... tak tu možnost neprošvihněte =)
PS: Upřímě znám člověka, který by neváhal a vymyslel by mi tak ostrou kritiku, že bych pak byla tři dny na prášky XD (odkaz: House of Darkmess ) =D
PPS: Ta holka je blázen =) Ale číst její blog je životní zkušenost XD


Jeremy je na mě naštvaný.
Super - tedy tím myslím, alespoň někdo, kdo se mě nesnaží chránit. I když takhle hnusně by se ke mně taky chovat nemusel.
Jeremy právě mizel ve dveřích školní budovy. Věděla jsem, že si za to z části můžu sama. Koneckoncům, mě by se taky nelíbilo, kdyby mi někdo nechal smazat pamět bez mého dovolení. Ani kdyby to mělo být pro mé vlastní dobro. Ale tímhle chováním to už trochu přehání.
Stačil mi jeden jediný pohled do Stefanovy tváře a věděla jsem, že si myslí totéž. Zamračeně sledoval dveře, ve kterých ještě před chvílí Jeremy zmizel. Nelíbil se mi ten výraz. Byl až příliž … ochranitelský.
"Stefane, to je dobrý, přejde ho to. A má na to trochu i právo," znělo to spíš prosebně než přesvědčivě. Nechtěla jsem, aby do toho Stefan zasahoval, tohle jsem si musela vyřešit sama.
"Nikdo nemá právo na to, chovat se k tobě takhle," řekl zamračeně a mě už zase dost namíchlo, že si zřejmě myslí, že ani těhle pár ošklivých slov nejsem schopná vydejchat tak, abych se hned za rohem psychicky nezhroutila.
Možná, že jsem zase já jednala trochu přehnaně, když jsem se ke Stefanovi po tomhle chovala celý den poněkud chladně. Docela jsem toho litovala. Stefana miluju, jen kdyby mě neměl za skleněnou pannu.
Alespoň jsem tedy litovala do té doby, než jsem společnš s ním vyšla z budovy školy a omylem při tom vrazila do Jeremiho náhodně jdoucího opačným směrem.
"Au, eh, totiž, promiň," vypadlo ze mě, ale než jsem ze sebe stihla vypravit jednu jedinou souvislou větu, už mě přerušil svým podrážděným a nanejvýš chladným tónem.
"To mě musíš všude sledovat?! Řekl jsem, že mě máš nechat být, čemu na tom ještě nerozumíš?!," prskl na mě, jak si posbíral všechny své učebnice a sešity, které mu předtím vypadly z ruky při nárazu, a už zas naštvaně kráčel pryč.
Přímo jsem mohla cítit, jak ze Stefana sálá ochranitelský pud. Vysloveně se nemohl dočkat až poběží za Jeremim a pořádně ho za jeho chování vůči mně sjede.
"Stefane, ne!," snažila jsem se ho ještě zastavit, ale to už kráčel za Jeremim a z mého protestu si zjevně nic nedělal. Jen se na mě ještě otočil,"Nedovolím, aby se k tobě tak choval." A už zmizel v chodbě za mým bratrem.
Grrr. Tak přesně tohle byl ten okamžik, kdy pomislný pohár přeteče. Tím, že se do toho bude míchat Stefan, akorát ještě ztrácím naději, že mi Jeremy vůbec kdy odpustí. Ale ne, jeho skleněné panence bylo ublíženo, takže se do toho hned musí vmíchat. Perfektní.
Nasupeně jsem se vydala ssměrem domů. Přitom jsem doutnala vztekem jako sopka před výbuchem. Měla jsem šílené nutkání provést něco velice, ale velice nezodpovědného a nerozumného. Něco, čím bych Stefanovi hezky zvrchu ukázala, že nejsem žádný cukrový bonbonek ani hodná holčička.
Už jsem se skoro zase otáčela, že se vrátím do školy a do něčeho pořádně špinavého se tam zapletu, když jsem najednou do čehosi narazila a byla bych upadla na zem, kdyby mě ještě před dopadem nezachytily něčí silné paže a znovu mě nepostavily na nohy.
Zvedla jsem pohled z chodníku, kde jsem před chvílí málem přistála, a pohlédla Damonovi zpříma do jeho bělavých očí.
"Seš v pohodě? Zdáš se docela mimo," zeptal se starostlivě, i když v jeho tónu zaznělo zjevné pobavení.
"Já, ehm, jo díky, jsem v pořádku," mírně jsem se zakoktala, jak mě náhle něco napadlo. Sakra, chtěla jsem udělat něco šíleného, nezodpovědného a naprosto nerozumného, ne? A teď mě tu v rukou svírá snad ta nejšílenější, nejnezodpovědnější a nejnerozumnější osoba v celé historii lidstva. Na co sakra ještě čekám? A co chci vlastně udělat?
Damon na mě koukal starostlivýma očima a zjevně přemýtal, jestli se mnou vážně něco není, když tu na něj jen tak zírám a mlčím jako hrob.
"Eleno, vážně ti nic není?." zeptal se pro jistotu ještě jednou a mírně se ke mně naklonil. Zkoumal mě svým podmračeným hloubavým výrazem a očividně hledal jakékoliv známky poranění hlavy.
V tu chvíli jsem se rozhodla. Rozhodla jsem se zahodit za hlavu všechnu rozumnost a zodpovědnost. Rozhodla jsem se dokázat světu, že nejsem žádná hodná holčička.
Využila jsem toho, že mě Damon ještě stále svíral ve svých rukou, snad abych se nezhroutila k zemi, vytáhla jsem se na špičky a přitáhla se k jeho měkkým rtům. V tu chvíli jsem se nestyděla za to, že líbám Stefanova vlastního bratra. Byla jsem naštvaná a upřímě mi bylo úplně jedno, kdo všechno nás tady na otevřené ulici uvidí. Vlastně by mě docela i potěšilo a rozhodně by to pomohlo mému plánu, kdyby mě tu v Damonově náručí přistihl samotný Stefan.
Ale jakoby naschvál, zrovna teď se zdála ulice naprosto opuštěná. To mě trochu naštvalo a nadále jsem se už proto vykašlala na svoje okolí a znovu se vložila do svého polibku s Damonem.
Myslela jsem si, že bude protestovat, ale mýlila jsem se. I když vlastně všechno nasvědčovalo, že ke mně Damon cítí něco víc, než jen přátelství, stejně jsem měla tak trochu za to, že nebude stát o to, aby byl zase jen jedním ze dvou. Ale jemu to zřejmě nevadilo, úplně v klidu mě nechal prostoupit jazykem do jeho úst a sám se jal roztančit svým jazykem s tím mým vášnivý tanec.
Musela jsem uznat, že líbat umí mistrovsky.
Ani jsem nevěděla, že jsem ho objala kolem krku. Zapoměla jsem snad? A co ty chladné dlaně na mých bocích? Na ty jsem taky zapomněla?
Když jsem se tak rozhlédla kolem sebe, zřejmě jsem toho zapoměla mnohem víc. Už jsme nebyly na ulici, ale v nějakém moc hezkém pokoji, který jsem ještě nikdy předtím neviděla a ani mi nebylo známo, kde se nachází.
Damon mě ještě pořád svíral v náručí.
"Kde to jsme?," vydechla jsem ještě pořád dost šokovaně.
"Tam, kde nás nikdo nebude rušit."
V dalším okamžiku už jsem se zase utápěla ve víru nekončících polibků. Věděla jsem, že bych neměla, vždyť jsem vlastně chtěla jen dokázat, že nejsem tak úplně křehká a hodná holčička, ale plně jsem si to užívala.
Moc se mi líbilo, jak se mě Damon něžně a zároveň impulsivně dotýkal a přímo jsem se rozplývala, když mě jemně složil na postel a svými polibky sklouzl na moje břicho. Šimralo to a lechtalo, ale takovým moc příjemným způsobem.
Vždycky, když se mě dotýkal Stefan, cítila jsem v tom jistý odstup, jakoby se bál, že mi při každém dalším pohybu ublíží a když jsme došli moc daleko, musel se odtáhnout, aby utišil svoje upíří instinkty.
S tímhle Damon očividně neměl žádné problémy. Dotýkal se mě a líbal na ramenou i na krku přímo u mé hlavní žíly a zjevně ho ani nenapadlo chovat se jakkoliv odtažitě nebo obezřetně, aby snad nepovolil ve své sebekontrole. Očividně mu nedělalo sebemenší problém se mě dotýkat a čichat mou vůni člověka.
Místo toho přešel k mělkým a velice jemným polibkům na mém krku a čelistech. Nikdy by mě nenapadlo, že by Damon dokázal být tak něžný. Bylo to, jakoby mi na krku a na čelisti usedávali drobní motýlci a vždy se zdrželi jen natolik, aby mě stihli pohladit svými sametovými křidélky.
Zasténala jsem. Jemné polibky přešly do ještě jemnějších a přemístili se zpět k mým nedočkavým rtům. A tam už jsem je hodlala udržet.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sasanka Sasanka | Web | 28. července 2010 v 16:57 | Reagovat

no kurňa, tohle je nářez :D Když stála najednou u Damona a přemýšlela o nezodpovědných věcech, napadlo mě milion věcí, které by s Damone mohla udělat. Přemluvila by ho, aby spolu udělali něco zakázeného, nebo by s ním zase někam zmizela na celý den nebo NĚCO! Ale tohle mě fakt zarazilo :D A moc se mi to líbí, protože (totálně upřímně), kdo by si vybral starostlivého a nudného Stefana, když se mu před očima prochází ultra-sexy průšvihářský a odvázaný upír? (čekám záplavu kamenů od obdivovatelek Stefana - ještě že neví, kde bydlím) :D

2 Kristýna Kristýna | 3. října 2010 v 18:32 | Reagovat

no tak to je suprový ..... krásně napsaný .. naprosto úžásný :) ...<3 ... je to prostě nádherný, ale asi mě ostatní ukamenujou, ale mam radši Stefana :), a nechtěla bych aby to takhle podobně bylo ve filmu ....

3 Elena Katharin Lucia Elena Katharin Lucia | Web | 14. března 2011 v 15:10 | Reagovat

tak to si mi vyrazila dech :) příjemně :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama