KOLEGOVÉ POVÍDKÁŘI - seznam dalších blogů, kde naleznete něco málo z tvorby o TVD =)

Co dokáže jedna sklenička, a co jich dokáže deset

27. června 2010 v 13:12 | Aprille |  Short Tales
Title: Co dokáže jedna sklenička, a co jich dokáže deset
Author: Aprille
About: Název je tuším všeříkající =) Jinak v hlavních rolích se u téhle povídky představuje Elena a Damon - jak jinak, a děj se hodí spíš do seriálu, tak do první série asi někde spíš ke konci =)
Author Note: No tak podle mého názoru nic moc, ale je to historicky vůbec první povídka na tomhle blogu a já jsem si řekla, že nebudu začínat tím klasickým "Miluju Stefana a pak najednou zjistím, že Damon je taky super". Chápete, takový to utrápené Elenino já, které se koupe mezi výčitkami svědomí a tak ... Jinak u téhle povídky přišlo Aprilliino umění prodlužovat krátké povídky do extrémních rozměrů na své, takže jsem se nakonec rozhodla povídku rozkouskovat na tři poněkud kratší díly =) doufám že to nevadí =)


Elena se snažila pozorovat hru. Byla plně soustředěná. Bohužel se ale dokázala soustředit pouze na to soustředění a smysl hry jí stále poněkud unikal.
"Fajn, myslím, že na chvilku zajdu do Grillu," prohlásila nakonec po urputném boji se svou vlastní snahou. Zvedla se z dřevěné stadionové lavičky a odevzdaně vykročila k východu. Fotbal prostě nikdy nebyla její parketa. Bonnie, tmavá dívka vedle ní, pohodila roztržitě hlavou, jako by teprve teď začala pořádně vnímat děj kolem ní.
"Hm? Cože? ... Jdeš do Grillu? ... Fajn, jdu taky," vybreptla poněkud zmateně a už byla Eleně v patách. Té bylo samozřejmě hned jasné, že Bonnie říká fotbal asi tak to samé jako jí.
= Nic.
Když vycházela ze stadionu, ještě se naposled podívala na hřiště a kývla na Stefana. Byl to jeden z červeně oděných hráčů, útočník, a Elena by ho mezi změtí všech ostatních, úplně stejných hráčů normálně ani nepoznala, ale byl jediný, kdo se v zápalu a rychlém sledu hry ještě stíhal dívat jejím směrem a sledovat její pohyb.
No jo, upír toho holt zvládá víc najednou než jen obyčejný člověk.
Když na něj Elena kývla, kývl nazpátek. Za tu dobu, co už s ním Elena chodila, se už naučila dávat si se Stefanem jakási znamení, aby ten druhý vždy věděl, jestli má mít obavy nebo ne.
Hned jak dorazili do Grillu, usedla Elena k baru a objednala dva panáky, pro ní i pro Bonnie.
Zábava ale moc dlouho nevydržela, protože asi tak u čtvrté skleničky měla Bonnie důležitý hovor z domova, načež se omluvila, že už musí jít, a nechala podnapitou Elenu samotnou na pospas jejímu vlastnímu osudu.
Elena na chvilku přemýšlela, že se půjde podívat zpátky na zápas. Třeba na tom už bude jejich tým o něco líp. Nevěděla proč, ale jejich současný trenér si usmyslel, že nejlepšího hráče týmu, Stefana, nechá hrát až od druhé poloviny. To byla podle Eleny opravdu silně morálně chybná taktika. Nakonec se ale stejně nikam neodhodlala. Dřív sice dělala roztleskávačku, ale jinak jí fotbal nikdy moc nebral, a i toho roztleskávání už nechala. Vlastně se na ten zápas šla podívat jedině kvůli Stefanovi. A tomu její nepřítomnost zase tak vadit nebude, pokud bude vědět, že je v bezpečí.
Právě když už se podruhé téměř zvedala, že by se přeci jenom měla na ten stadion alespoň ještě na chvilku zajít podívat, se před ní z čista jasna odněkud zhmotnil Damon i se svým samolibým rozčilujícím úsměvem.
Fajn, takže ta bezpečnost je v háji, pomyslela si Elena, nicméně znovu dosedla na židli a sáhla pro dalšího panáka. I Damon lepší než nic - tedy než fotbal. "Pf," odevzdaně si lokla ze skleničky.
"Co tak sklesle?"
Elena s na Damona zahleděla svým nejlepším podnapile sarkastickým pohledem a utrousila,"Znuděně, chtěls říct."
Jen se uculil,"Člověk by řekl, že po tolika alkoholu bude nuda tak trochu zážitek."
"To si myslíš?," Eleně už se na tvářích rozléval úsměv, který rozhodně neměl co dělat s veselou náladou a tak trochu si byla vědoma mírně roztržitého a nesmyslného chování, způsobeného nadbytkem alkoholu v její krvi, protože jinak opravdu nevěděla, proč by se zavěšela za Damona a říkala,"Fajn, tak to se mnou půjdeš otestovat," a už do sebe lila další sklenici.
Damon se znovu samolibě uculil,"Víš, že opít upíra je mnohokrát složitější než člověka."
"No tak se budu snažit," a znělo to mnohem optimističtěji, než se Elena ve skutečnosti cítila. I ve své míře otupělosti jí bylo dost jasné, že opít upíra je opravdu těžký úkol. "A začni s tímhle," začala sebevědomě, ačkoli vůbec nevěděla, kde se v ní to seběvědomí vzalo, a podala Damonovi jakousi sklenici s blíže neurčitelným obsahem. Z jeho očí zářilo čiré pobavení.
"Víš, co to je?," zeptal se a vzal si od ní podávannou sklenici.
"Nemám sebemenší ponětí," pokrčila lhostejně rameny a vzala si taky jednu. Napili se oba naráz.
První začal prskat Damon. Rozkašlal se a musel se opřít o pult, aby se nezhroutil na zem. "Hnus,"prskal a odkládal sklenici daleko od sebe, aby se mu snad ani nepřipomínala.
"A pak že zabít upíra je těžký," zakřenila se Elena, se kterou pití nic neudělalo. "Otrávím tě dřív, než tě stihnu opít."
Podíval se na ní s úšklebkem na rtech. "No tak mě budeš asi muset zkusit opít něčím jiným." Elena se zasmála a odkudsi vylovila další dvě sklenice s jakousi čirou tekutinou.
"Na zdraví," křenila se Elena a chrstla do sebe nápoj na jeden zátah.
Damon udělal to samé a znechuceně se zašklebil.
"Ne...?" Elena si roztržitě povzdychla. "Jak tě mám opít, když ani nevím čím?" Ten jeho škleb jí přiváděl k šílenství. Rozhlédla se kolem, jakoby hledala nápady zavěšené ve vzduchu, pak se najednou samolibě ušklíbla a kývla na barmana, ať jí přinese ode všeho trochu.
"Tak to budu zkoušet," prohlásila odhodlaně a přisunula k Damonovi první sklenici z podnosu, který barman přinesl. Damon to poslušně vypil, načež znechuceně prohlásil, že tomu chybí asi tak dvě molekuly do tekutého cukru - a to Elenino podnapilé já samozřejmě muselo taky vyzkoušet, závěrem čehož byla nucena s Damonem souhlasit a přejít k dalšímu potenciálnímu opíjedlu. To bylo ovšem zase moc hořké, to další zas slabé a další bez chuti.
Když už se Eleně docela solidně točila hlava a měla takové zvrácené nutkání smát se všemu, co jí jen přilétlo pod nos, měli vybrané asi tak tři/čtyři finalisty, nad kterými se Damon nešklebil jako dítě nad tuřínem. Od té doby to šlo k Elenině radosti už poněkud rychleji. Alespoň tedy do té doby, než Damon prohlásil, že už mu ani to nechutná a budou se asi zase muset vrátit k výběru.
"A já si myslím, že si vymýšlíš," Eleně už se sice trochu motal jazyk, ale nakonec to přeci jen říct svedla.
"To si ale myslí jenom tvůj mozek nasáklej alkoholem," zaculil se na ní Damon a trochu jí podepřel, aby neupadla na podlahu, když se na něj snažila trochu zaostřit svůj rozmlžený zrak.
"Můj alkoholem násáklej mozek rozhodně neví, co by chtěl ten tvůj," odpověděla Elena zatvrzele.
"Jo ten by chtěl věcí," mávl rukou Damon a Elena mu přitom málem zase spadla na podlahu.
"Ups,"zaševelila Elena mírně pomateně a nakonec zaostřila na Damona a sebejistě prohlásila,"A víš, co by chtěl ten můj?"
"Nemám sebemenší ponětí," odvětil popravdě Damon.
"Ne?," zeptala se trochu zklamaně Elena a působila tak poněkud sklesle.
"Skutálet se na zem při každém dalším kroku?," zkusil to Damon, jak jí musel znovu podepřít, aby neupadla.
"Ne," dupla si slabě, ale svéhlavě Elena a na důraz ještě zavrtěla hlavou, což jí znovu zbavilo rovnováhy a ona se opět málem sesula k zemi. Tentokrát ji Damon ani nemusel pomáhat. Sama se chytla jeho zápěstí, zasmála se, roztřeseně se postavila a jala se ho vést motavým krokem kamsi do pryč. "Pojď se mnou," zavelela.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bella & Ann • Affs Bella & Ann • Affs | Web | 27. června 2010 v 13:57 | Reagovat

je to úžasné moc se mi to líbí,ale já moc psát neumím,v tomhle pokračuj ráda so zase něco přečtu :))

2 Bella & Ann Bella & Ann | Web | 27. června 2010 v 13:57 | Reagovat

[1]: promiň za to affs :D

3 Werushka Werushka | Web | 27. června 2010 v 14:13 | Reagovat

Ahoj, tvoje nabídka mě zaujala. Sice mám na blogu nasáno, že píšu povídky, ale ještě jsem ani nezačala. Myslím ale, že bych s nějakou začít mohla a klidně bych mohla přispívat na tvůj blog. Jen mi musíš dát čas, abych mohla něco vymýšlet :)

4 Lamia Le Morte Lamia Le Morte | Web | 27. června 2010 v 14:26 | Reagovat

Wow, tak to je nádhera! Moje povídečky se s tím pak nemůžou ani rovnat!! Jsi vážně talentovaná ;)

5 Aprille Aprille | E-mail | Web | 27. června 2010 v 16:02 | Reagovat

[3]: pohodaaa =) nespěchej, času dost =)

6 Nikusha Nikusha | Web | 27. června 2010 v 17:07 | Reagovat

je to super, a s tými poviedkami, snáď by som mohla poslať tie jednorázovky, čo mám na blogu:)

7 Vicky Vicky | Web | 27. června 2010 v 18:53 | Reagovat

ahoj :) děkuju za pochvalu mé povídky a teď pochválím já tu tvou...je naprosto dokonalá..moc se mi to líbí...opilá Elena, tj :D jinak s tvou nabídkou...budu ještě uvažovat, ale nejspíš ti ji pošlu, jenom nevím jestli se vůbec ještě někdy dokopu k dopsání dalšího dílu :D

8 Aprille Aprille | E-mail | Web | 27. června 2010 v 20:22 | Reagovat

[7]: děkuju moc =) a upřímě doufám, že dokopeš protože to bych jinak asi nepřežila XD

9 Neliss Neliss | E-mail | Web | 26. července 2010 v 17:26 | Reagovat

To sa mi páči! :D Opitá El.

10 Therine Therine | E-mail | Web | 30. července 2010 v 11:21 | Reagovat

Pěkná povídka.(Jsem ráda,že konečně vím,o co jde.Moc díky Aprille!)Stejně,nejlepší je ten závěr : "kamsi do pryč" xD

11 naděžžda naděžžda | E-mail | 27. září 2010 v 17:12 | Reagovat

tak ti si rozená spisovatelka....toto si přečtu rááda moc...jen tak dál SUPER..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama